Po prohře v 1. sv. válce a podpisu Versailleské dohody čelilo Německo velkým omezením své vojenské síly i konstrukci nových zbraní. Například měli Němci zakázáno stavět nové křižníky dokud ty stávající nedosáhnou alespoň 20 let ve službě. I v takovém případě ale Němci měli zakázáno vymanit se při stavbě nových plavidel ze striktně definovaných specifikací. V roce 1921 začala v loděnicích ve Wilhelmshavenu stavba nového lehkého křižníku. Toto plavidlo mělo nahradit křižník Niobe, který byl zkonstruován už v roce 1899. Po několika zpožděních byl v lednu 1925 nový křižník spuštěn na vodu se jménem “Emden.” Loď zdědila své jméno po známém prvoválečném křižníku, který se potopil na dno Indického oceánu.

Kvůli velmi špatnému stavu německé ekonomiky byly specifikace nového plavidla o hodně horší, než měli Němci dovoleno. Jinými slovy byl Emden zastaralý již od počátku. Nakonec se z tohoto lehké křižníku stala nejvylepšovanější loď německé flotily. V průběhu let 1926-1945 byly na křižníku prováděny rozsáhlé úpravy: kotle na uhlí byly nahrazeny kotly na mazut, přibyly nové 533mm výmetnice torpéd, protiletadlová výzbroj se dočkala značného vylepšení a zastaralou 150mm výzbroj ještě z doby císařpána nahradila modernější. Vylepšení se dočkal i radarový systém. Křižník se během své služby zúčastnil spousty dobrodružství ještě před začátkem války - měl za sebou osm dalekých plaveb a navštívil celý svět. Během 2. sv. války byl Emden používán zejména k výcviku a jako vojenské komunikační centrum. V roce 1945 poškodila lehký křižník Emden britská letecká puma a loď se potopila.