Po skončení 2. sv. války pokračoval výrobce Chance Vought ve vylepšování svých palubních stíhacích bombardérů Corsair. V roli stíhače se Corsairy ve válce osvědčily a konstruktéři z Chance Vought chtěli vylepšit schopnosti letadla pro blízkou leteckou podporu jednotek na zemi.

V průběhu korejské války byly do služby americké námořní pěchoty zařazený bitevníky AU-1 (F4U-6) s vylepšenými pylony, které dovolovaly nést další výzbroj. Brzy poté dostal Chance Vought objednávku na tyto palubní letouny z Francie. Součástí dodávky byly bitevníky AU-1 a AU-1 s motory z F4U-4. (protože předek F4U-4 měl jiný tvar a velikost, muselo být přemístěno sání vzduchu.)

Nové letouny dostaly označení F4U-7 a v roce 1953 je Spojené státy začaly dodávat do Francie. F4U-7 byl poslední modifikací tohoto vynikajícího palubního letounu a zúčastnil se bojů ve Francouzské Indočíně, Alžírsku a suezské krize.

Kromě standardní americké podvěsné výzbroje vyzbrojili Francouzi F4U-7 i vlastními neřízenými střelami SNEB v kontejnerech, raketami T-10 a 10 francouzskými tříštivo-trhavými 100kg pumami.

Ve War Thunderu bude F4U-7 součástí francouzského tech. stromu letectva. Jeho technické charakteristiky jsou víceméně shodné s F4U-4B Corsair, včetně vynikající rychlosti a stoupavosti, obratnosti a čtveřice dopředných 20mm kanónů se štědrou zásobou munice.

Hlavním rozdílem mezi F4U-7 a F4U-4B je ve schopnosti F4U-7 nést širší škálu podvěsné výzbroje. Standardní výzbroj (10 raket HVAR a buďto 10x250 lb, 4x500 lb, nebo 3x1000 lb bomb) je doplněná francouzskou municí, kterou najdete také na proudových strojích: až 114 neřízených střel SNEB, neřízené střely T-10 (pět pod každým křídlem) a 10x100 kg bomb.

Francouzský F4U-7 Corsair je vynikající stíhačkou, smrtící pro cíle na zemi. Bude terorizovat nepřátele ve vzduchu i na zemi již brzy - v aktualizaci War Thunderu 1.79!

Tak zatím!

Koukněte se na předchozí devblogy:

• Typ 90 - Lehká váha s tvrdým úderem