Přihláška do řízení konaného Italským královským letectvem na novou stíhačku s hvězdicovým motorem a velkorážnou výzbrojí bylo pro Reggiane novou zkušeností. Tato italská konstrukční společnost dříve pracovala jen na velkých bombardérech. Konstruktéři Roberto Longhi a Antonio Alessio si ale byli jistí, že dokáží předvést něco nového. Konstrukce jednoplošné stíhačky kterou navrhli byla tvořená z hliníkové slitiny a inspiraci si brala z amerického projektu Seversky P-35. Re.2000 - jak ho jeho tvůrci pojmenovali - prošel koncem léta roku 1939 důkladnými testy. V nich stíhačka ukázala vynikající letové i rychlostní charakteristiky, které se daly srovnat s ostatními přihlášenými stroji. Ve srovnání s Bf 109 E, v té době vrcholným německým strojem, byl Re.2000 obratnější. Překvapivě tento kovový jednoplošník ve zkouškách překonal i agilní dvouplošník Fiat CR.42! Nakonec ale Re.2000 soutěž o sériovou výrobu pro italské letectvo prohrál - při zkouškách se objevily problémy s prosakováním palivových nádrží. Zahraniční zákazníci o letoun ale projevili enormní zájem - Britové si pro RAF objednali 300 letadel (což samozřejmě zhatil vstup Itálie do války). Zájem projevilo i Finsko, Jugoslávie, Švýcarsko a Portugalsko. Švédsko koupilo 60 letadel a Maďarsko pak 70 letounů a navíc i licenci na další výrobu (maďarská verze dostala označení “Héja”). Konstrukce první stíhačky Re.2000 sloužila jako základní kámen pro vytvoření dalších letounů, které byly úspěšnější, než jejich předchůdce.