V roce 1977 si íránská vláda objednala vylepšenou verzi tanku Chieftain, což byl v té době asi nejlepší bitevní tank ve službě. Chieftain nabízel nesrovnatelnou ochranu a palebnou sílu; jeho mobilita ale zaostávala, což měl jeho následník napravit. Konstruktéři z MVEE tedy vytvořili Chieftain Mk.5(P), z kterého vznikly tři další prototypy. Jeden z těchto prototypů se pak stal základem pro Challenger 1. Po íránské revoluci v roce 1979 a odstranění šáha ale Írán svou objednávku na vylepšený Chieftain zrušil. Navíc byl souběžný britský tankový projekt MBT 90 také opuštěn a britská armáda se tak rychle stala potencionálním zákazníkem pro nový MBT.

Konstrukce Challengeru byla založena na zrušeném projektu jménem “Shir-2” který měl být exportován do Íránu a zachovala si tak smrtící 120mm dělo L11 a vynikající pancéřování. Challenger byl také vybaven pancéřováním Chobham, což byl kompozitní pancíř z mnoha vrstev různých materiálů. Díky tomu získal Challenger silně klopeným pancířem na věži a svrchní části trupu svůj osobitý vzhled. Mobilita Challengeru a jeho výkon v terénu byly instalací nového motoru Rolls-Royce o výkonu 1200 koní a hydropneumatického podvozku značně vylepšeny. Challenger 1 se začal vyrábět v roce 1983, ve kterém byl i zařazen do služby. Jeho výroba skončila v roce 1990 po vyprodukování přibližně 420 tanků. Bojů se dočkal primárně v britských silách během první války v Perském zálivu. Dále se zúčastnil mírových misí v Bosně a Hercegovině v polovině 90. let a Jordán používá tanky Challenger 1 dodnes. Kromě toho byl Challenger 1 vyřazen z aktivní služby do roku 2001, ve které ho následně nahradil Challenger 2.