Královské námořnictvo si bylo vědomo velkých ztrát způsobených nálety letadel a také toho, že stávající torpédoborce na tuto hrozbu nestačí a rozhodlo se jednat. V roce 1941 se objevily první plány na nahrazení plavidel třídy Tribal.

Oproti svým předchůdcům se nové torpédoborce soustředily na silnou protiletadlovou výzbroj - víceúčelovým velkorážným kanónům s velkým náměrem asistovaly protiletadlová děla menší ráže. Navrhovaná konstrukce byla na podzim 1941 odsouhlasena pod jménem "třída Battle" a původní plány počítaly s konstrukcí 16 lodí. První objednávka na 10 plavidel byla poslána v dubnu 1942 a druhá na zbývajících 6 lodí pak následovala v srpnu téhož roku.

Navzdory již poslaným objednávkám probíhala stále mezi hlavouny debata o výsledné konstrukci plavidla. Protože se již na prvních lodích pracovalo, nešly provést další úpravy. Tento fakt vedl ke vzniku několika podverzí, ale to je příběh na jindy.

Ačkoliv byly první lodě spuštěny na vodu v listopadu 1943, docházelo k dalším zpožděním, zejména kvůli opožděným dodávkám kriticky důležitého požárního systému. Nakonec bylo před koncem 2. sv. války dokončeno jen několik lodí třídy Battle, z nichž žádná se nedočkala ostrého nasazení. Většina z nich ale byla zůstala zařazena ve výzbroji dlouho po začátku studené války.

HMS Armada byla jednou z prvních lodí své třídy, ale kvůli zmíněným problémům byla zařazena do výzbroje v červenci 1945. Po navštívení několika přístavů ve Velké Británii byla v roce 1947 umístěna do rezerv, než byla v roce 1949 zařazena do aktivní služby jako součást 3. flotily torpédoborců, operující ve Středozemním moři.

V polovině 50. let se HMS Armada účastnila Suezské krize, ale krátce nato se připojila k domovské flotile. V roce 1960 byla HMS Armada vyřazena ze služby a o pět let později sešrotována.