BMP-1 je prvním sovětským sériově vyráběným bojovým vozidlem pěchoty, které bylo vyvíjeno na počátku 60. let. Po konci války očekávalo sovětské velení, že ve všech potenciálních konfliktech v budoucnosti budou nasazeny také chemické, nukleární či biologické zbraně. To znamenalo, že všechna obrněná vozidla v těchto konfliktech nasazená budou muset mít vybavení, které osádku ochrání před radiací, bojovým plynem a dalšími riziky spojenými se zbraněmi hromadného ničení. Již na pozdních verzích tanků T-54/55 proto Sověti zaváděli ochranu před ZHN. Jedna třída vozidel ale byla viděna jako obzvláště zranitelná - obrněné transportéry pěchoty. Do té doby užívaná vozidla, jako např. BTR-152, měla často shora otevřený transportní prostor a poskytovala tak proti ZHN prakticky nulovou ochranu. Odpovědí na tento problém byl návrh vozidla, které by mělo plně uzavřený bojový prostor a dokázalo by vysazené pěchotě poskytnout i odpovídající palebnou podporu - bojové vozidlo pěchoty.

Výsledkem vývoje byl stroj BMP-1 (BMP = zkratka pro Bojevaja Mašina Pechoty, bojové vozidlo pěchoty). Šlo o vysoce mobilní, lehce pancéřované vozidlo, které mělo vedle tříčlenné osádky dostatek prostoru pro osm plně vyzbrojených pěšáků. Ti byli uvnitř vozidla chráněni jak proti účinkům ZHN, tak i proti ručním zbraním a střepinám. Vozidlo bylo vyzbrojeno kanónem 2A28 Grom ráže 73 mm umístěným v plně otočné věži; šlo o nízkotlakou, hladce vrtanou zbraň, která byla navíc vybavena systémem automatického nabíjení. Nad hlavní kanónu pak byl umístěn odpalovač pro protitankové řízené střely 9M14 Maljutka, určené pro ničení obrněné techniky nepřítele na delší vzdálenosti. Vozidlo tak bylo schopné vezenou pěchotu nejen dopravit na bojiště, ale také ji poskytnout palebnou podporu narozdíl od západních obrněných transportérů, které často po vysazení pěchoty opět ustupovaly do zázemí.

BMP-1 se vyrábělo mezi lety 1966-1982, kdy bylo vyrobeno zhruba 20 000 kusů. Kromě služby u Rudé armády pak bylo vozidlo houfně vyváženo a sloužilo tak mimo jiné i v armádách NDR, Finska, Polska, Číny, Iráku a mnoha dalších. Pod označením BVP-1 vozidlo využívala i československá armáda. Ačkoliv pak bylo vozidlo postupně v sovětské armádě nahrazeno modernějším modelem BMP-2, BMP-1 dodnes slouží v ozbrojených složkách mnoha zemí po celém světě.