Na začátku studené války to vypadalo, že Sovětský svaz má v bojových vozidlech a hlavně tancích technologickou i množstevní převahu nad svými soupeři ze Západu. Stroje jako T-54/55 a IS-3 v mnoha ohledech prokázaly svou nadvládu nad těmi nejlepšími západními vozidly. To trvalo až do uvedení britského 105mm děla British Royal Ordnance L7 a jeho variant. Nové dělo disponovalo vysokou přesností a parametry průrazů i na velké vzdálenosti, což prakticky vymazalo sovětskou výhodu vynikajícího pancéřování.

Nová zbraň byla budíčkem pro sovětské tvůrce tanků, kteří museli opustit časem ověřené postupy a zkušenosti získané během 2. sv. války a začít používat pokročilejší techniky a technologie. Prvním pokusem vytvoření moderního hlavního bitevního tanku byl T-62, který disponoval novým a revolučním 115mm dělem bez vývrtu hlavně, které mělo vynikající balistické vlastnosti. Kromě nového děla ale byl tank oproti svým předchůdcům v jádru stejný, takže byl rychle odsouzen do role podpory pěchoty. Potřebný skok ve vývoji sovětských tanků přišel počátkem 60. let ve formě T-64, který vyvinul Alexander Morozov, tedy muž, který měl na kontě jedny z nejslavnějších sovětských tanků, jako T-34-85, T-44 a T-54.

Tank T-64 s sebou přinesl mnoho inovací a prvenství, jako vrstvené pancéřování, samonabíjecí mechanismus a další. Tou nejzásadnější změnou ale bylo definitivně použití vrstveného pancéřování, světově vůbec poprvé použité. Díky tomu měl T-64 extrémně efektivní přední pancéřování, které překonávalo i ochranu tehdejších těžkých tanků, ale celé jeho šasi bylo oproti nim značně lehčí a menší. Samonabíjecí mechanismus nahradil lidského nabíječe, což vedlo ke snížení počtu členů osádky na tři. Nový systém dovoloval kromě rychlé střelby i zmenšení bojového oddílu, což vedlo ke snížení hmotnosti i velikosti celého tanku. Použití tolika nových technologií ale také znamenalo, že vyrobit jeden takový tank stálo mnohem více peněz, než jakékoliv jiné starší sovětské vozidlo.

I přesto začaly první T-64 počátkem 60. let sjíždět z výrobních pásů a vyráběly se po přibližně dvě další desetiletí. I když jeho účast v mnoha konfliktech po celém světě nelze přehlédnout, stopa, kterou tento tank zanechal v historii vývoje tanků je mnohem větší. Nejen, že nastavil standard a základ pro mnoho dalších generací sovětských a ruských tanků, ale jednalo se o velký otřes v historii samotné, což z T-64 dělá vpravdě legendární tank.