Vývoj stroje, ze kterého se později stal Fokker D.XXI, začal koncem roku 1934 ve společnosti Fokker, jejíž inženýři se při návrhu nového moderního stíhacího letadla snažili použít některé z nejnovějších postupů a technologií. V roce 1935 nizozemské letectvo objednalo konstrukci prototypu, které mělo být otestováno ve východní Indii. Letoun byl proto považován za vhodný k obraně nizozemských zájmů v zámoří.

Ačkoli byl jeho první let v roce 1936 slibný, osud Fokkeru D.XXI na čas „visel ve vzduchu“, a to kvůli změně doktríny v nizozemském letectvu. Ve Fokkeru tak začali sondovat exportní trh v naději, že pro letoun najdou zahraniční zákazníky.

Naštěstí pro Fokker o letadlo projevili zájem v Dánsku a Finsku - nejen o nákup, ale i o výrobu pod licencí. Zároveň došlo k oživení domácího zájmu, což vedlo k zahájení výroby v roce 1937.

Přestože letoun Fokker D.XXI vznikl v Nizozemí, vyrábělo jej převážně Finsko. Finské Fokkery (Finové postavili a provozovali přibližně dvě třetiny všech postavených letounů D.XXI) se proslavily zejména během zimní a pokračovací války. V té druhé už s menším úspěchem, tou dobou už koncepce těchto stíhaček zastarala. V květnu 1940 nizozemské Fokkery kladly silný odpor proti invazním německým silám a sestřelily řadu nepřátelských letadel, včetně několika modernějších Messerschmittů Bf 109. Celkově bylo postaveno přibližně 150 letounů D.XXI, které sloužily ve finském letectvu až do roku 1949.