Kýl HMS Grafton byl položen v srpnu 1934 a jednalo se o pátou loď z devíti torpédoborců třídy G, postavených britskými loděnicemi v meziválečném období. O necelé dva roky později, v březnu 1936, byla loď dokončena a zařazena do výzbroje Královského námořnictva.

První roky HMS Grafton sloužila u 1. flotily torpédoborců, operující ve Středozemním moři. Během španělské občanské války asistovala HMS Grafton při neintervenčních snahách po boku válečných plavidel dalších zemí.

V době vypuknutí 2. sv. války podstupovala HMS Grafton refit na ostrově Malta, načež byla v říjnu 1939 povolána zpět do vlasti. Počátkem roku 1940 prošlo plavidlo malými úpravami a následně přišel rozkaz doprovázet konvoje směřující do Norska.

Ve stejné době vypadala situace ve Francii zoufale - začínalo obléhání Calais. Krátce nato začala Operace Dynamo, tedy spojenecká snaha o evakuaci odříznutých jednotek z Dunkirku. HMS Grafton při ní od 27. května 1940 pomáhala s evakuací.

O dva dny později ale osádka HMS Grafton spatřila přeživší z dříve potopeného torpédoborce HMS Wakeful, zastavila a začala se záchrannými pracemi. Stacionární loď představovala jednoduchou kořist. Brzy se tak ocitla v zaměřovači německé ponorky U-62.

Ačkoliv byla HMS Grafton těžce poškozená torpédovým útokem, udržela se na hladině dostatečně dlouho na to, aby mohl torpédoborec HMS Ivanhoe zachránit přeživší. Po zhodnocení poškození padlo rozhodnutí potopit HMS Grafton palbou z Ivanhoe. Po několika salvách se HMS Grafton rychle odporoučela ke dnu, s čímž skončila její služba.