War Thunder background
Nakadžima Ki-43-I a -II: Zapomenutý sokol
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.


Nakadžima Ki-27, první jednoplošná stíhačka Císařského armádního letectva (大日本帝國陸軍航空隊), se v bojích osvědčila, takže armáda chtěla po firmě Nakadžima vytvořit jejího následníka. Zatímco ostatní národy koncem 30. let minulého století upřednostňovaly maximální rychlost a sílu výzbroje, Japonci kladli důraz na dlouhý dolet a obratnost. Letoun Ki-43 proto měl co nejmenší a nejlehčí konstrukci, které šlo dosáhnout - včetně co nejmenšího zatížení křídel, což vedlo k absenci pancéřování a samosvorných nádrží na palivo.

Click here to read the full article!

Ki-43 byl znám pod několika různými jmény. Ki-43 (psáno “キ43”) bylo označení kitaj (rám letounu) číslo - unikátní číslo přiřazované každému typu armádního letadla. Od roku uvedení do služby byl stroj značen jako Armádní stíhačka typ 1 (rok 1941, tedy 2601 dle japonského kalendáře) a pojmenován “隼” Hajabusa (Sokol stěhovavý). Spojenci, kteří dávali japonským letadlům vlastní kódové značení, stroj pojmenovali “Oskar”.

Pro aspirující piloty japonských stíhaček ve War Thunderu je přechod z dvouplošníku Ki-10 na Ki-27 a Ki-43-I a -II plynulý. Definující charakteristika všech těchto strojů je obratnost - v točivém souboji se Ki-43 dokáže dostat za ocas drtivé většiny jednoplošníků. Pokud létáte ve Zjednodušeném, nebo Realistickém herním módu s myší, můžete pro utaženější zatáčku použít tlačítka na klávesici - výchozí tlačítka pro výškovku jsou buďto 'W' a 'S', nebo 'Levý Shift' a 'Control' - to záleží na nastavení (jedna dvojici z výše uvedených čtyř tlačítek ovládá plyn). Pilotům se může obratnost raných prototypů Ki-43 zdát nedostatečná, dokud nevysunou klapky Fowlerova typu do bojového nastavení (ve výchozím nastavení - klávesa 'F'), což dále obratnost vylepšuje.



Ki-43 byl hlavním japonským letounem použitým na bojišti v jihovýchodní Asii, kde se setkával s RAF a “Létajícími tygry” americké dobrovolnické skupiny, ale byl zastíněn námořním letounem Micubiši A6M Zero. Boje na jihovýchodě Asie jsou velice často ve stínu fronty v Tichomoří a díky společným rysům Ki-43 se slavnějším Zerem (oba stroje byly dolnoplošníky s radiálním motorem a bublinovým překrytem kabiny), byla tato letadla spojeneckými piloty často zaměňována. Výroba Ki-43 ale pokračovala během celé války.

Ze začátku si tyto letouny vedly skvěle proti “Buffalům” Commonwealthu a “Hurricánům” dálnovýchodních sil RAF, které měly u Spojenců malou prioritu ve výcviku a výbavě, ale jak se oba tyto faktory zlepšovaly, Hajabusa se začala potýkat s mnohem silnějšími protivníky, jako byly například letouny typu Spitfire a Thunderbolt. Verze Ki-43-II, uvedená do služby v roce 1942, získala mírně výkonnější motor a pancéřovou ochranu pilota, ale výzbroj zůstala slabá - až do konce války, kdy byly dva prototypy verze Ki-43-IIIb vybaveny 20mm kanóny (tento stroj najdete ve War Thunderu na 3. úrovni - blíže ho popíšeme v některém z budoucích profilů).

Ki-43-I byl zpočátku vyzbrojen dvojicí kulometů ráže 7,7 mm. To sice stačilo na dvouplošníky, ale proti odolnějším strojům už ne, takže prioritou ve výzkumu ve hře by měly být modifikace Ocu a Hei. První jmenovaná nabízí výzbroj složenou z jednoho kulometu Typ 89 ráže 7,7 mm a jednoho kulometu Ho-103 ráže 12,7 mm - tato konfigurace byla běžně používaná; druhá zmiňovaná verze je vybavena dvojicí kulometů ráže 12,7 mm. Jakmile tyto modifikace vyzkoumáte, můžete se mezi nimi přepínat v menu “Ofenzivní výzbroj” v nabídce modifikací. Ocu konfigurace nabízí vylepšení, ale dvojice 12,7mm kulometů je stále považována za lehkou výzbroj, jak historicky, tak i ve hře. Piloti Hajabusy se snažili využívat slabých stránek nepřátelských letounů, jakkoliv to bylo možné - například se snažili mířit na chladič Hurricanu: jediná díra v něm mohla znamenat ztrátu chladící kapaliny a zničení motoru. Ve War Thunderu je nejjistější cestou míření na pilota, ale díky zuřivým manévrům to není vůbec jednoduché.



Pilot Ki-43 by si za cíle měl vybírat hlavně nepřátelské stíhací letouny, výzbroj Ki-43 jednoduše nestačí na střední a těžké cíle, navíc je lehká konstrukce Hajabusy zranitelná palbou z nepřátelských obranných věží. I jen k zadnímu střelci těžké stíhačky je potřeba přistupovat s náležitou opatrností. Nedělejte ze sebe snadný cíl - nelétejte pokud možno rovně a předvídatelně. Pokud se setkáte s rychlými nepřáteli, můžete se často stát cílem taktiky "boom and zoom" z výškové převahy, takže doporučujeme sledovat svoje okolí, a pokud se na vás nepřátelský letoun spouští, snažte se v dostatečné vzdálenosti (okolo jednoho kilometru) vykonat utáhlou zatáčku - pokud vás v ní budou následovat, máte šanci, že nepřítele vymanévrujete a dostanete se za něho.

Ki-43 pro nové hráče nabízí dobrou cestu k 2. úrovni a i zkušeným pilotům hledajícím alternativní herní styl má co nabídnout. I přes nedostatky ve své křehkosti a slabé výzbroji se jedná o nebezpečný a mrštný cíl.

War Thunder tým (autor: John “Zoso” Moore)


Přečtěte si více:
Získejte PLZ 83-130 v akci Inferno Cannon!
Bedna s nářadím!
Dluhopisy ze sezóny Bitevního pasu "Northern King"!
Inferno Cannon: PLZ83-130

Komentáře (1)

Commenting is no longer available for this news