War Thunder background
Nahrávání zvuků pro War Thunder - část druhá: Tiger II
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.


Pokračujeme v zápiscích z deníku Maxe Lachmanna, ve kterém popisuje nahrávání zvuků reálných válečných strojů. Tentokrát se Max a jeho kolegové vypravili do Francie za posledním funkčním tankem Tiger II.


Část druhá - nahrávání v Saumuru

Pro Gaijin jsme nahráli již pěknou řádku stíhaček a bombardérů z 2. světové války, takže nás nepřekvapilo, že se na naši firmu Pole Position Production obrátil Pavel s další žádostí. Potřeboval nahrát zvuky reálných tanků z 2. světové války. Okamžitě nás to zaujalo, protože to je hodně unikátní požadavek, a začali jsme proto hned s přípravnou částí. Netrvalo dlouho, než jsme zjistili, že jeden z nejlepších zdrojů s velkou zásobou techniky je Musée Des Blindés v Saumuru, ve Francii. Dozvěděl jsem se také, že se tam nachází na světě poslední funkční německý tank typu Tiger II.



Na jejich webové stránce jsem našel kontaktní formulář, který jsem v angličtině vyplnil - představil jsem sebe a svoji firmu a vysvětlil, co bychom chtěli udělat. Trvalo několik dní, než jsem dostal odpověď, která byla celá ve francouzštině. Protože francouzsky umím tak možná nadávat, úplně jsem nechápal, co se mi ve své odpovědi snaží říct. Naštěstí mám pár přátel, kteří francouzsky umí a pomohli mi s překladem. Problém ale byl se snahou o reakci. Sepsal jsem ji a nechal ji svými přáteli přeložit, ale to se ukázalo, jako poměrně zdlouhavý proces. Použil jsem proto automatický překlad od Googlu s vědomím, že to zcela přesné nebude, ale že snad to důležité, co chci říct, zůstane zachováno. To chvíli fungovalo, než mě požádali, abych jim zavolal. S tím mi už překladač od Googlu nepomůže. Co s tím? Naštěstí se ukázalo, že je v naší síti kontaktů i Dominique Ruer - francouzský ex-voják, takže jsem veškerou komunikaci nechal na něm. To se ve světle pozdějších událostí ukázalo jako velice důležité rozhodnutí. Odvedl skvělou práci - komunikoval s muzeem prakticky denně - vysvětlil jim naše potřeby, zjistil, co by bylo možné nahrát, zpracoval rozpočty, smlouvy, pojištění atd. Po zdlouhavém procesu jsme vypracovali seznam vozidel, které bychom mohli nahrát, a ten pak poslali Pavlovi, aby se mohl rozhodnout. Odpověděl, že by měl zájem samozřejmě o Tiger a také o R35, B1 BIS, Somua S35, H39, M10, Valentine, Hetzer a Panther.

Kvůli celkovému množství strojů, které jsme měli nahrát, jsme si uvědomili, že na to budeme potřebovat celý týden. Také jsme museli počítat s možností nepříznivého počasí a dalších technických problémů, které mohou vyvstat. U těchto starých strojů se může často stát, že se čas od času nedají jen tak nastartovat. Vypracovali jsme časový plán, který jsme do muzea poslali před naším příjezdem, který byl naplánován na leden 2014. Tiger byl v plánu na druhý den, protože mi došlo, že se jedná o nejvzácnější kousek, takže v tu dobu už snad budeme vědět, jak postupovat, co přesně za manévry budeme pro nahrávání potřebovat a v nejhorším budeme mít pár dní na vyřešení jakýchkoliv technických problémů, pokud se objeví. Tentokrát jsme s sebou vzali kameramana z Velké Británie, protože náš obvyklý člověk nebyl na tento termín dostupný - naštěstí nám mohl pomoci velice talentovaný Nick Kelly. Navic, stejně jako u Lancasteru nám vypomáhal Eilam Hoffman. Naplánoval jsem, že se dopraví do Paříže z Londýna vlakem, zatímco Bernard letěl do Paříže ze Stockholmu, pronajal auto, nabral Eilama a Nicka a pak s nimi odjel do tři hodiny vzdáleného Saumuru. Protože nám bylo jasné, že komunikace může být problém, vzali jsme s sebou i Dominiqua, abychom minimalizovali jakékoliv nedorozumění vzniklé jazykovou bariérou.



Bernard:

Přijeli jsme do muzea v ponděli brzy ráno. Oblast, ve které mělo probíhat nahrávání byla vlastně cesta před muzeem. Prostor byl poměrný malý, ale i přesto se nám podařilo rozmístit mikrofony tak, jak jsme potřebovali. Tentokrát jsme nechali Eilama, ať si vezme na starosti nahrávání zvuků vevnitř vozidel a já se staral o vše ostatní. Eilam dal dohromady velkou hromadu vybavení s různobarevnou kabeláží tak, aby její výměna mezi jednotlivými tanky probíhala co nejjednodušejí. K nahrávání zvuků vevnitř měl k dispozici tři rekordéry s dohromady 18 zvukovými kanály.

Uprostřed krátké rovinky jsme umístili počáteční a konečný bod, ze kterého tanky vyjížděly a na oba konce cesty další mikrofony - tam se vozidla otáčela. Dopředu jsme měli naplánováno, kam které zařízení umístit, takže jsme mohli okamžitě začít s montáží do prvního vozidla. Nick si vyřešil jak bude natáčet úplně sám a Dominique se zhostil role “režiséra”, díky své znalosti místního jazyka. Bylo pro nás velice důležité, aby řidiči tanků přesně věděli, co mají dělat a nevynechali jedinou část své “role”. Nahrávání zvuku z prvního vozidla trvalo samozřejmě o něco déle - museli jsme správně vychytat umístění všech mikrofonů.

Následující ráno jsme se vrhli na mocný Tiger II. Byl umístěn uvnitř muzea a jeho zvuk v uzavřeném prostoru byl ohlušující. Personál muzea nám pomohl a podařilo se nám jeho motor nastartovat klikou. Úžasný stroj! Dalším tankem na pořadu dne byl Panther, z něhož se také vyklubalo pořádné monstrum.

Počasí nám nepřálo každý den, a bohužel i pršelo, což naši práci komplikovalo. Žádnému mikrofonu se nelíbí vlhkost, takže jsme museli okolo pobíhat s ručníky a plastovými sáčky, abychom pokud možno vše udrželi v suchu.

Celkem vzato proběhlo nahrávání dobře (občas ale bylo dost stresující) a s příchodem pátečního oběda jsme měli vše hotové. Zbyl nám tak i čas na prohlídku celého muzea, která byla zakončená skleničkou šampaňského, kterou nám nabídly slečny pracující v muzeu. Správný konec obtížného týdne!


Další články ze série:

Přečtěte si více:
Funkce Skupiny
Paralaxa a úprava zaměřovače pro bojová vozidla
Nový hangár pro letadla i bojová vozidla
B-29 Superfortress/Tu-4 – nová tvář obra