Od 17. května 8:00 do 19. května 8:00 platí následující akce:

Operace (Ruhr) dostupná v módu simulátor
Realistický event - "Guardian Angel"

Splňte následující speciální mise a vyhrajte 150.000 SE
 

Mohne Dam zničena během operace Chastise

Masivní spojenecká bombardovací kampaň proti Porúří, srdci německého průmyslu, začala 5. března 1943 a trvala celých pět měsíců. Tato strategická bombardovací ofenziva později dostala název „Bitva o Porúří“ a byla namířena proti koksovnám, ocelárnám a rafineriím vyrábějícím syntetickou ropu. Celkem bylo zasaženo 26 cílů, mezi nimi syntetická rafinerie Nordstern v Gelsenkirchenu a zbrojovka Rheinmetall-Borsig v Düsseldorfu. Byla to tato kampaň, při které došlo k legendární operaci Chastise, známější spíše jako „Nálet bořitelů hrází.

Britové do této ofenzivy nasadili primárně dvojmotorové stroje Vickers Wellington a čtyřmotorové Avro Lancastery, Short Stirlingy a Handley Page Halifaxy. Britské nálety probíhaly pod rouškou noci, neboť když se Britové pokoušeli o denní útoky, utrpěli tak těžké ztráty, že velení bombardovacích sil Bomber Command muselo všechny akce přesunout do nočních hodin. Bomber Command využívalo tzv. Pathfinder Force (doslova „hledači cest“) neboli rychlé bombardéry de Havilland Mosquito ze stavu 109. perutě, které letěly před hlavním svazem a fosforovými a iluminačními bombami osvětlovali cíle. Následně přiletěly bombardéry ve formě nepřetržitého proudu strojů.

Pathfinders užívali k nalezení cílů zařízení zvané „Oboe“ („hoboj“), elektronickou navigační pomůcku využívající technologii rádiových transpondérů a umožňující shoz pum i skrz hustou oblačnost. Naváděcí majáky přivedly formaci Pathfinders až nad cíl, kde Mosquita shodily svůj náklad, tím osvítily cíle a otočily se k návratu. Následně na místo dorazilo obrovské množství bombardérů, které byly soustředěny na jeden cíl tak, aby noční stíhači a protiletecká obrana byli doslova zaplaveni cíli, což snižovalo jejich efektivitu. V neposlední řadě pak shoz gigantického množství bomb za krátký časový úsek znamenal, že snahy o kontrolu požárů na zemi se minuly účinkem a okolo cílů zuřily mohutné ohnivé bouře.

Americké letectvo USAAF mělo rovněž k dispozici čtyřmotorové těžké bombardéry – Boeing B-17 Flying Fortress a Consolidated B-24 Liberator. Oba tyto stroje nesly kromě velkého nákladu pum i těžkou obrannou výzbroj složenou z věží vyzbrojených kulomety ráže .50 (12,7 mm) a zpočátku létaly bez stíhací eskorty. Proto bombardéry udržovaly těsnou formaci a tím se maximalizoval objem obranné palby a díky vzájemné blízkosti si mohli střelci z jednotlivých bombardérů navzájem překrývat palebná pole a vykrývat slepá místa. I tak ale byly ztráty vinou stíhaček a flaku těžké.

Americké a britské bombardéry se po celý průběh ofenzivy nad Porúřím neustále střídaly – Američané bombardovali ve dne a v noci, sotva stačili hasiči a civilisté dostat požáry pod kontrolu a začít s odklízením trosek, přiletěli Britové a vysypali na velká porúrská města další náklad zápalných a tříštivých bomb. Počty bombardérů neustále rostly a většinu misí odlétaly posádky z řad RAF.

Nad cíli byla tak hustá palba flaku, že pro Porúří se mezi britskými letci vžila přezdívka: „Údolí, odkud není návratu!“. I přes vážné ztráty se ale Spojencům podařilo vážně narušit německou válečnou výrobu a v důsledku vedl k vážným nedostatkům zbraní a oceli, což zase výrazně napomohlo uspíšit německou kapitulaci a konec války.