War Thunder background
Nahrávání zvuků War Thunder - část první: Avro Lancaster
Pozornost! Zastaralý formát zpráv. Obsah se nemusí zobrazovat správně.
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.


Drazí hráči!​

Dnes začneme se sérií nahlédnutí do zápisků Maxe Lachmanna ze Stockholmu ve Švédsku. Max pracoval se zvukem u mnoha herních projektů, namátkou u Battlefieldu, Need for Speed, Death Rally, Race, Driver: San Francisco a mnoha dalších.

V těchto zápiscích mluví Max o svých zkušenostech při nahrávání zvuku pro War Thunder. Museli jsme procestovat celý svět, abychom mohli nahrát autentické zvuky některých strojů, a Max o těchto zkušenostech mluví. Bez dalšího prodlužování - zde je první zápis z deníku Maxe Lachmanna.


Když mi přišel e-mail od Pavla Stebakova, hlavního zvukového designéra z Gaijinu, hned jsem věděl, že mě čeká nezvyklé a zajímavé nahrávání. Jak se později ukázalo, tak jsou podobná dobrodružství komplikovanější, než jak na první pohled vypadají, což byl přesně případ nahrávání zvuků bombardéru Avro Lancaster. Navrhl jsem Pavlovi, že bychom mohli nahrát právě tento letoun, a on souhlasil. V té době jsem ale netušil, že na světě existují pouze dva letuschopné Lancastery...

Pavel hned souhlasil a já začal s pátráním na internetu, hledal jsem hlavně existující stroje a kontaktní informace. Rozeslal jsem také několik mailů lidem, kteří mi v minulosti pomohli, například Lauře z OFMC v Duxfordu. Nakonec jsem se dopracoval k tomu, že existují pouze dva letouny, které jsou schopny letu - jeden ve Velké Británii a druhý v Canadian Warplane Heritage Museum v Kanadě. Zkontaktoval jsem obě lokality a popsal, co potřebuji a jak bych si nahrávání představoval. Ukázalo se, že Lancaster v Británii je už zazimován, takže jediná možnost byla Kanada. Obdržel jsem ještě jednu vstřícnou nabídku z Británie, ve které by mi bylo umožněno nahrát zvuky letounu stojícího na zemi, ale protože Pavel chtěl i zvuky nízkých přeletů, musel jsem ji odmítnout.

Po prakticky nekonečném množství e-mailů a stejné množství trpělivosti Ala Mickeloffa z Canadian Warplane Heritage Museum, se kterým jsem řešil vše až do detailu, se mi podařilo najít vhodné datum a také dohodnout místní pronájem techniky, zejména stojanů a kabelů - ty byly moc těžké na to, abychom si je mohli vzít s sebou. Nakonec jsme ještě dořešili bezpečnostní pokyny, které s v Kanadě vztahují k pohybu na letištní ploše, a vše bylo připraveno! Cestu na nahrávání v té době jediného letuschopného Lancasteru jsme měli s Eilamem Hoffmanem naplánovanou na listopad. Jak se ale datum odletu blížilo, zaregistrovali jsme informace o tom, jak je kanadská pohraniční kontrola jedna z nejhorších na světě. Opravdu jsme potřebovali pro nahrávání v Kanadě nějaké vízum, nebo pracovní povolení? Po několika probdělých nocích a telefonátech na rozličné ambasády jsme nakonec dostali průvodní dopis od Gaijinu, který popisoval účel naší cesty, a který jsme měli ukázat na hranicích.

V listopadu jsme tedy doletěli do Toronta plně nabalení nahrávací technikou a mikrofony. Jakmile jsme opustili letadlo, přivítali nás tři policisté, kteří se každého cestujícího ptali na účel jeho cesty do Kanady. Vysvětlili jsme jim, že jsme zvukaři, a že chceme nahrát zvuk Lancasteru. Jednoho z nich to okamžitě zaujalo - ukázalo se, že jeho dědeček na jednom z nich létal. Vzápětí nás nechali projít. To stejné se ukázalo na pasové kontrole, které jsme ukázali dopis, který vysvětloval účel naší cesty. Ještě nikdy jsem se nesetkal s tak příjemnou a přátelskou kontrolou; dokonce nám doporučili místa, kde se v Torontu dobře najíst! Po absolvování všech kontrol jsme nasedli do pronajatého auta a vydali se na dvouhodinovou cestu do hotelu v Hamiltonu, který se nachází blízko letiště, na kterém jsme se následující den měli setkat s osádkou Lancasteru.



Následující den brzy ráno jsme vše naložili do auta. Baterie se nabíjely celou noc a všechna nahrávací zařízení byla připravená. Po krátké jízdě do muzea jsme ji konečně spatřili - nádhernou a OBROVSKOU Avro Lancaster se čtveřicí motorů Rolls-Royce Packard 224! Hned jsme začali pracovat. Diskutovali jsme s osádkou, jak si to přesně představujeme, i když jsme to již dříve řešili přes e-maily. Potřebovali jsme dvě fáze s běžícími motory na zemi a jednu s přelétajícím letounem. Rozhodli jsme se nejprve provést letovou fázi. Protože jsme chtěli nahrát i zvuk v interiéru letadla, první nahrávací zařízení (Sound Devices 788) jsme umístili přímo za pilota. Další (MKH8020) skončilo na pozici ocasního střelce, další dvě (RE-20) jsme namontovali do trupu, Neumann RSM191 u pozice pilota a další (MKH8020) na pozici bombometčíka. Pak jsme ještě připevnili dvojici Zoom H4n; jednu v zadní části a druhé hned za sedačku pilota. Jakmile jsme dokončili instalaci v interiéru, rozmístili jsme několik nahrávacích zařízení podél ranveje. Hlavici Holophone jsme propojili do rekordéru Zaxcom Fusion, dvojici typu Fostex FR-2 se shotgun mikrofony typu Sanken CSS-5 za letoun, dvojici Schoeps CMC-6 zapojili do Sound Devices 702, dvojici MKH60 into a další SD702 atd. Jakmile jsme byli připraveni, vrátili jsme se do letounu a zapli nahrávání, pak se vrátli zpátky na ranvej, kde jsme provedli to stejné a začali čekat… A ten zvuk! Aby se letoun mohl dostat dostatečně blízko země, museli piloti pokaždé nasadit na přistání, které museli přerušit. Nahráli jsme tak osm dobrých nízkých přeletů, než s Lancasterem přistáli a dorolovali na místo, kde měly být nahrány zvuky na zemi.



To proběhlo dvakrát a navíc jsme nahráli i zvuky pojíždění po ranveji. I přes trochu větru to bylo hodně zábavné, zajímavé a vyčerpávající nahrávání.



Jakmile jsme byli hotovi, museli jsme opět vše odmontovat (to trvalo několik hodin - museli jsme být opravdu opatrní, abychom nenarušili nátěr - pro připevnění jsme totiž použili jevištní lepící pásku), smotat všechnu pronajatou kabeláž, složit stojany a držáky a zabalit vše ostatní. Nakonec jsme na hotelu ze všeho nejdříve všechny nahrávky zazálohovali z paměťových karet na alespoň dva další pevné disky. Pak jsme ještě v Pro Tools několik hodin strávili nad sesynchronizováním všech zvukových stop a správném pojmenování, aby mohl Pavel celé nahrávání hned otevřít a začít s ním pracovat. Ještě než jsme se vrátili domů, jsme se setkali s kameramanem, který nám předal na pevném disku všechen materiál, který během nahrávání natočil.


War Thunder tým

Přečtěte si více:
Funkce Skupiny
Paralaxa a úprava zaměřovače pro bojová vozidla
Nový hangár pro letadla i bojová vozidla
B-29 Superfortress/Tu-4 – nová tvář obra