Osobní označení Kazimira Rudzita

Osobní označení Kazimira Andrejeviče Rudzita, 15. průzkumný letecký oddíl, Rudé vojenské letectvo. Na jaře a v létě 1919 provedl Rudzit na jižní frontě 23 bojových a průzkumných letů. Při jednom obzvlášť pozoruhodném letu podnikl útočnou misi s 25librovou pumou, kterou za letu držel na klíně. Lebky a podobné morbidní motivy byly tehdy v Rudém letectvu velmi rozšířené, a přestože většina z nich byla kreslená nebo žertovná, Rudzitovo označení patří k nejpropracovanějším svého druhu. Zobrazuje Smrt jedoucí na kose a držící rudou stuhu spolu s párem vážek. Vážky mají se smrtí několik souvislostí: část literatury je považuje za symbol prchavého života, jiná za duchovní posly, tyto vazby jsou však čistě spekulativní. Označení bylo namalováno na pravém boku Rudzitova Nieuportu 24bis, pravděpodobně někdy počátkem roku 1919.

Znak SPA 91

Znak Escadrille SPA 91, francouzské vojenské letectvo. SPA 91 vznikla na jaře 1917 ze stíhacích oddílů Nieuport N 505 a N 506 francouzské 8. armády. Válku zakončila se 6 potvrzenými vítězstvími (5 letounů a 1 balon) a 9. července 1919 byla rozpuštěna. Podle francouzské tradice se znak předával mezi různými perutěmi. Mimo jiné jej převzala 1. letka EC 2/11, která létala na F-84G a F-84F, a později 3. letka EC 1/7 s letouny Jaguar a Rafale. Prameny se neshodnou, o jaký druh ptáka přesně jde. Silně připomíná vránu nebo havrana, záměrem byl však zřejmě orel. První návrh zobrazoval granát, ten byl ale brzy po první verzi nahrazen lebkou. Za první světové války byl znak malován ve velkém na bok trupu letounů perutě, zatímco pozdější moderní provedení se objevovala na ocasní ploše, menší a stylizovanější.

Malba na korbě „Rice's Red Devils“

Malba na korbě „Rice’s Red Devils“, rota C, 89. prapor středních tanků, 25. pěší divize, armáda USA. Prapor byl aktivován v Koreji 7. srpna 1950 a vyzbrojen tanky M4A3 (76) W. V rámci iniciativy psychologické války 8. armády dostaly jednotky pokyn malovat na své tanky tváře ďáblů nebo tygrů, přičemž konkrétní podoba byla do značné míry ponechána na nich. Nejvýraznější motiv měla rota C vedená kapitánem Ricem. Rota malovala na korby svých tanků tvář monstra na sytě rudém podkladu, čímž si vysloužila výstižnou přezdívku „Rice’s Red Devils“ (Riceovi rudí ďáblové). Přestože byla tato označení nepochybně odvážná a agresivní, neexistují téměř žádné důkazy o tom, že by na protivníka měla jakýkoli psychologický účinek. Rudý ďábel obvykle zabíral celou čelní plochu korby Shermanů této roty.

Znak perutě Černých koček (typ 1)

Znak perutě Černých koček, letectvo Čínské republiky (ROCAF). Oficiálně nesla označení 35. peruť; o jejím vzniku se Čínská republika a USA dohodly v roce 1958 a plně ustavena byla v roce 1961. V letech 1961–1974 létala se špionážními letouny U-2 z letecké základny Tchao-jüan na severu Tchaj-wanu. Autorství znaku se připisuje pilotu Čchen Chuajovi, který jej kolem roku 1960 navrhl spolu se spolužákem. Přesné podrobnosti je obtížné ověřit a prameny si odporují, podle dostupných svědectví však byl znak alespoň zčásti inspirován logem baru, který piloti během výcviku navštěvovali. Jednotlivé části kočky navíc napodobují samotný U-2. Kočičí tvář odpovídá pohledu na trup U-2 zepředu, špičaté uši představují senzory a zlaté oči odkazují na pronikavé a ostré průzkumné kamery, které letoun nesl. Existují dvě odlišné varianty znaku, informace o tom, čím se liší, jsou však nejisté. Znak se používal především jako nášivka, nikoli jako běžné označení letounů, a v různých podobách se objevoval na nejrůznějších drobných předmětech perutě.

Malba na ocasní ploše „Duch“ 337. perutě

Malba na ocasní ploše „Duch“, 337 Μοίρα Παντός Καιρού (337. peruť pro všechny povětrnostní podmínky), řecké letectvo. 337. peruť se začala formovat v osvobozeném Řecku v roce 1945 a oficiálně byla ustavena v roce 1948. Zpočátku létala na Spitfirech, později se však stala první řeckou perutí létající s proudovými letouny, konkrétně s T-33 a F-84G. Původní znak zobrazoval ducha se dvěma pumami pod křídly, což odkazovalo na její roli stíhacího bombardéru. Později peruť převzala výraznější úlohu přepadové perutě a znak byl upraven tak, že místo pum nesl řízené střely. V různých obdobích a na různých letounech existuje mnoho variant ducha s odlišným zbarvením a stylem. Tato konkrétní verze byla namalována na ocasní plochu F-4E 68-0506 na památku vyřazení F-4E z 337. perutě. Phantom tento speciální nátěr nese dodnes a v současnosti stojí jako pomník u brány letecké základny Larisa.

Znak „Šklebící se lebka“

Znak „Šklebící se lebka“, 7. královský tankový pluk, britská armáda. V Královském obrněném sboru se od neoficiálních označení a graffiti obecně zrazovalo, přímo zakázána však nebyla. Vozidla nesla taktické a divizní znaky a občas přezdívku, osobní označení se ale objevovala jen zřídka. U Britů byly lebky obzvlášť vzácné. Přestože šlo o vhodný obecný znak pro obrněné vozidlo, spojení lebek s evropskými silami Osy jejich používání v mnoha složkách Spojenců nepřímo odrazovalo. Přesto se našlo několik případů jejich použití. Tento exemplář byl namalován na korbu tanku Matilda 7. RTR, na pancéřový blok pod hlavním průzorem řidiče.

Znak „Žlutá lebka se zkříženými hnáty“

Znak „Žlutá lebka se zkříženými hnáty“, švédská armáda. O tomto konkrétním označení lze zjistit jen velmi málo. Většina osobních označení vozidel ve švédské armádě je pomíjivá a existuje jen dočasně pro účely cvičení nebo výcviku. Kontext návrhu a jeho podrobnosti se proto často ztrácejí, a to i u velmi nedávných znaků a nápisů. Lebka byla namalována na zadní výfukovou mřížku CV90, pravděpodobně pro konkrétní cvičení.

Znak 1. protiletadlové roty 7. protiletadlového pluku

Znak 1. protiletadlové roty, 7. protiletadlový pluk, 7. obrněná divize, Japonské pozemní síly sebeobrany (JGSDF). 25. března 1981 byla 7. divize reorganizována na obrněnou divizi. V rámci této změny byl 5. prapor 7. dělostřeleckého pluku (protiletadlová jednotka divize) oddělen od dělostřeleckého pluku a rozšířen na 7. protiletadlový dělostřelecký pluk, podřízený přímo divizi. Zpočátku vznikly čtyři roty, které unikátní znaky dostaly někdy po roce 1994, kdy pluk převzal Type 87. Stejně jako u ostatních rot byl návrh přímo inspirován samotným Type 87. Netopýr byl zvolen kvůli funkční spojitosti s tímto systémem, protože je to lovec, který kořist hledá pomocí echolokace. Jako většina rotních označení byl namalován na obou stranách věže na prodloužených spodních blocích, těsně před metači kouřových granátů.

Znak 3. SFltl „Tiefseefisch“

Znak 3. Schnellbootflottille (3. flotila rychlých člunů), Kriegsmarine. Velké osobní motivy jsou na námořních plavidlech poměrně vzácné, na německých S-člunech se však objevovaly běžně. Důvodem bylo odstranění stěžňů, čímž čluny přišly o svůj identifikační systém, a proto dostal každý člun vlastní osobní označení, aby bylo možné je od sebe rozlišit. Tento poněkud hrozivý motiv byl znakem S 34 a představuje stylizovanou hlubinnou rybu. Přestože se umístění označení mezi čluny mírně lišilo, motivy tohoto typu se nejčastěji nacházely na trupu vedle můstku.

Znak 41° Gruppo Autonomo AS

Znak 41° Gruppo Autonomo Aerosiluranti (41. samostatná skupina torpédových bombardérů), Regia Aeronautica. Skupina byla oficiálně zformována jako samostatná jednotka torpédových bombardérů v květnu 1941 a nasazena v Egejském moři. Byla vyzbrojena letouny SM.84 a nad Středozemním mořem dosáhla poměrných úspěchů. Jejím klíčovým činem byl podíl na těžkém poškození britské bitevní lodi HMS Nelson v září. Přestože byl SM.84 modernější, posádky dávaly přednost staršímu, ale mechanicky spolehlivějšímu SM.79 a do začátku roku 1942 se k němu zcela vrátily. Jako mnoho italských leteckých znaků je i tento velmi detailní a inspirovaný historií. Latinský nápis „Usque Ad Inferos“ lze volně přeložit jako „Zpátky do pekla“, což je obzvlášť výstižný motiv pro jednotku torpédových bombardérů, jejímž cílem bylo posílat lodě pod hladinu. Znak se obvykle maloval na bílý pruh na trupu bombardérů SM.84 této skupiny, těsně nad taktické číslo.