Znak 4. roty Výcvikové brigády Fudži „Kabuki Kūgā"

Znak 4. roty Výcvikové brigády Fudži, japonské pozemní síly sebeobrany. Samotný pěchotní výcvikový pluk byl zformován 25. ledna 1968, 4. rota však vznikla o něco později. Po rozpuštění obrněné přepravní jednotky brigády byl personál i vozidla 26. března 1988 převedeny do nově zformovaných 4. a 5. roty. Právě 4. rota byla vybavena kolovými obrněnými transportéry Type 96, láskyplně přezdívanými „Cougar" (puma) — a ty se staly inspirací pro tento znak. Velká kočka má na tváři červené vzory ve stylu kabuki, které tvoří číslici čtyři jako odkaz na rotu. Označení je celkově dosti vzácné a bývalo umístěno na zadních bocích korby vozidel roty, s hlavou pumy směřující dopředu.

Osobní označení Vladimira Astachova, 120. IAP

Osobní označení majora Vladimira Astachova, 120. gardový stíhací letecký pluk, sovětské letectvo. 26. září 1988 Astachov se svým wingmanem Gavrilovem odstartovali k zachycení íránských vzdušných cílů. Pouze s pomocí radaru oba vypálili na dvojici íránských vrtulníků ze vzdálenosti kolem 7 km po jedné radarem naváděné střele R-24R a oba stroje sestřelili. Na památku vítězství navrhl kapitán V. P. Maksimenko pro Astachova označení, přičemž se inspiroval malbami na přídích západních letadel, které předtím studoval. Samotný pták byl inspirován vycpaným supem, kterého pluku darovala sousední vrtulníková jednotka a který se propsal do několika designů. Zajímavé je, že pták je zobrazen se střelou R-60, nikoli R-24R — pravděpodobně prostě proto, že R-60 byla snáze k dispozici jako předloha. Označení bylo namalováno na levoboku MiGu-23MLD majora Astachova s číslem 58.

Nápis „Casual"

Nápis „Casual", britská armáda. V řadách britské armády je typickou plukovní tradicí dávat každému tanku přezdívku začínající na písmeno přidělené eskadroně — v tomto případě C. Neexistuje k tomu však žádná formální celoarmádní politika; v rámci eskadron se to nicméně obecně podporuje a mnohé mají volné téma, například přídavná jména nebo zvířata začínající na dané písmeno. Jména si zpravidla volily samotné posádky tanků, a přestože jsou členové posádek víceméně anonymní, zvolená přezdívka nám často dává drobný vhled do jejich kolektivní povahy. „Casual" (ležérní) byl namalován na prostřední úložné bedně na obou bocích korby Chieftainu, který se v 80. letech účastnil cvičení v Německu v rámci BAOR.

Znak 3./HLeLv 24 (pozdní)

Vzácný znak 3. Lentue, Hävittäjälentolaivue (3. letka, stíhací peruť) 24, finské letectvo. Během roku 1944 peruť přešla ze spolehlivých Brewsterů Model 239 na Bf 109 G — nezbytný krok, protože B-239 už přestávaly stačit modernějším sovětským letadlům. Stodevítky si ve finských rukou vedly vynikajícím způsobem; do konce války peruť nasbírala velmi působivý poměr sestřelů téměř 30:1. Označením perutě byl typicky černý rys, toto abstraktnější označení se však objevilo krátce po přechodu na Bf 109. Prameny naznačují, že bylo namalováno na malém počtu letadel jako volitelné nové označení perutě, zřetelně je však doloženo jen na jediném stroji. Bylo namalováno na směrovce Bf 109 MT-437, na němž v červnu 1944 zpočátku létal rotný Leo Ahokas.

Nápis „Ču Te"

Nápis Ču Te (朱德号), ČLOA. Nápis, pojmenovaný po tehdejším vrchním veliteli Čínské lidové osvobozenecké armády, odvozuje svůj odkaz od roku 1947, kdy Východočínská polní armáda ukořistila během kampaně Lu-nan řadu amerických lehkých tanků M3A3 Stuart. Při zformování první tankové jednotky polní armády v březnu 1947 bylo vedoucí vozidlo (tank č. 102) označeno „朱德号". Posádka i tank se vyznamenaly během kampaně Chuaj-chaj, při níž tank č. 102 schytal třináct přímých zásahů, zatímco pod těžkou palbou kryl raněné spolubojovníky. Podobně jako tank „Zasloužilý bojovník" (功臣號) předával i tank Ču Te svou čest dalším generacím tanků provozovaných toutéž jednotkou. Tento konkrétní nápis byl namalován na bocích věže tanku Type 59.

Znak Flottille 14F „Le Corsaire"

Znak Flottille 14F, francouzské námořní letectvo. Flottille 14F byla zformována 15. ledna 1953 na letecké základně La Karouba v Tunisku. Byla první skupinou, která obdržela nový model F4U-7, vyráběný speciálně pro Francii — šlo o první nové letadlo dodané francouzskému námořnictvu po druhé světové válce. Skupina provozovala F4U-7 do roku 1964 a zúčastnila se několika konfliktů, včetně první války v Indočíně v roce 1954 a Suezské krize v roce 1956. Pirátský znak flotily byl přímo inspirován přezdívkou F4U — „Corsair", pojmenovaného po státem pověřených korzárech Středomoří. Znak byl malován doprostřed ocasu jejích F4U-7. Později byl malován jako součást štítu pod kokpitem jejích F-8E Crusaderů a na náběžné hraně ocasu jejích Super Étendardů.

Znak 2. pěší divize

Znak 2. pěší divize, americká armáda. Divize byla zformována 26. října 1917 ve Francii, čímž se stala první americkou divizí zformovanou za první světové války v zámoří. Slavný design „indiánské hlavy" vznikl následujícího roku. Poručík Samuel Swift od 2. zásobovací kolony si při cestě pro konvoj nákladních vozů všiml, že francouzská vozidla nesou výrazné rozlišovací znaky, a považoval za praktické vytvořit takový i pro vozidla vlastní jednotky. Velitel 2. zásobovací kolony, podplukovník William Herringshaw, rychle pochopil praktický přínos nápadu a vypsal v řadách jednotky soutěž o návrh znaku. Vybráni byli dva vítězové: hlava indiánského náčelníka a bílá hvězda. První byl zvolen jako „symbol původního Američana", zatímco bílá hvězda byla vybrána pro svou spojitost s Texasem, kde jednotka dříve sídlila. Po jistém zvažování byly oba návrhy přímo zkombinovány a později se objevily na bezpočtu nášivek v rámci divize. Obrněná vozidla sice typický divizní znak zpravidla nenesla, mnohá z těch, která pod divizí operovala, však do svých osobních označení zapracovala indiánskou ikonografii — tu bylo možné vidět na různých modelech Shermanů za druhé světové války i korejské války.

Znak 14 Wielkopolska Brygada Pancerna

Znak 14 Wielkopolska Brygada Pancerna (14. velkopolská obrněná brigáda), polské ozbrojené síly. Brigáda byla původně zformována 12. prosince 1944 jako 3. brigáda, 8. března 1945 však byla přejmenována na 14. Jednotka se nikdy nezúčastnila skutečného boje; její válečná služba sestávala z výcviku v Egyptě v závěrečných fázích druhé světové války a později sloužila jako součást spojeneckých okupačních sil v Itálii po Dni vítězství v Evropě. Cvičila se skromným výběrem vozidel, včetně M4 Sherman, M3 a M5 Stuart a průzkumných vozů M3A1. Znak brigády prošel několika obměnami; zpočátku zobrazoval slona, později byl však změněn na pantera. Znak existoval primárně jako nášivka na rameni, ale kdyby brigáda vstoupila do boje, byl by pravděpodobně malován na levé blatníky na přídi i zádi tanků.

Znak 3. SFltl „Fliegender Fisch"

Znak 3. Schnellbootflottille (3. flotila rychlých člunů), Kriegsmarine. Jak bylo u 3. flotily typické, všechny čluny měly vlastní rozlišovací znak pro snazší identifikaci každého plavidla, obvykle mořského tvora nebo jiný námořní motiv. Létající ryba byla znakem člunu S 31, jehož hlavní rolí bylo kladení min u severního pobřeží Malty a na přístupech k přístavu La Valletta s cílem narušovat britské námořní operace. V květnu 1942 už skupina člunů položila několik minových polí, kvůli plánovacímu opomenutí si však neuvědomila, že se některá minová pole překrývají. Časně ráno 10. května 1942 S 31 najel na vlastní minu a byl zničen; S 61 pomáhal při záchraně několika přeživších. Vrak S 31 leží u pobřeží Malty v hloubce kolem 60 metrů a dodnes je oblíbenou lokalitou technického potápění. Znak létající ryby byl malován na obou bocích trupu vedle můstku.

Znak 155° Gruppo CB

Znak 155° Gruppo Caccia-Bombardieri (155. stíhací bombardovací skupina), italské letectvo. Skupina byla zformována 15. ledna 1941 jako 155° Gruppo Caccia Terrestre (155. skupina pozemních stíhaček) a do konce druhé světové války se mohla pochlubit působivou bilancí 127 vzdušných vítězství. Tento konkrétní znak vznikl mnohem později, když skupina přešla na F-104. V italské službě dostal letoun hrozivou přezdívku „Bara Volante" (Létající rakev), která se v historii 155. skupiny bohužel potvrdila — jednotka během svého působení ztratila pět F-104; většina jich však byla ztracena při nehodách za špatného počasí, nikoli kvůli konkrétním vadám letounu. Znak pantera bylo možné vidět v době působení skupiny na letecké základně Istrana, kde býval umísťován vpředu na vstupech vzduchu do motorů.