Hospodářská unie mezi Belgií, Nizozemskem a Lucemburskem byla formálně založena v roce 1944 s původním záměrem podpořit poválečnou obnovu mezi těmito třemi zeměmi, které mají velmi silné diplomatické, obchodní a samozřejmě i geografické vazby.

Belgické letectvo oficiálně vzniklo v roce 1946, ale jako součást belgické armády fungovalo již v roce 1909! Navzdory tomuto počátečnímu formování měla Belgie během první světové války relativně malé letectvo kvůli všeobecnému nedostatku dostupných letadel, přesto se však tato malá jednotka mohla pochlubit několika esy.

Během druhé světové války byla Belgie podobně vybavena pouze hrstkou starších letadel, které se nemohly postavit mnohem početnějším stíhačkám Luftwaffe. Navzdory kapitulaci 28. května 1940 působila malá skupina belgických pilotů v exilu u RAF a létala na Spitfirech a Typhoonech.

V éře proudových letounů Belgie v průběhu let létala s řadou slavných exemplářů a v současnosti provozuje několik variant oblíbených F-16 a také zbrusu nové F-35.

Nizozemské královské letectvo vzniklo podobně jako v Belgii v roce 1953, ale od roku 1913 působilo jako součást armády. Vzhledem k tomu, že Nizozemsko zůstalo během první světové války neutrální, věnovalo se jeho letectvo v této době především výcviku a celkovému rozvoji leteckého průmyslu.

Během německé invaze do Nizozemska za druhé světové války bylo nizozemské královské letectvo přemoženo početní převahou Luftwaffe a přišlo o všechny své bojové letouny a také o většinu pilotů. Řada nizozemských pilotů však unikla a létala ve službách RAF a RAAF až do konce války. Piloti nizozemských kolonií ve Východní Indii se aktivně postavili na odpor japonskému letectvu a poté pokračovali v boji v rámci australského letectva.

Po oficiálním založení Královského nizozemského letectva se v řadách jeho služebních letounů objevily nejrůznější americké a britské stroje, jejichž typy se postupem času modernizovaly a zdokonalovaly, aby vyhovovaly moderním požadavkům.