V roce 1952 americké námořní velení oznámilo požadavky na nový nadzvukový proudový stíhač pro provoz z letadlových lodí, který měl chránit námořní operační svazy a zajišťovat vzdušnou nadvládu. Firma Chance Vought Aircraft Inc., která již měla značné zkušenosti s konstrukcí palubních letounů, se stala jedním z účastníků soutěže. Jejich kandidát se od konkurence lišil křídly s proměnlivým úhlem. Křídlo se dalo vyklonit vzhůru o pět stupňů, což znatelně usnadnilo vzlet a přistání na krátkých palubách letadlových lodí.

Pouhých 20 měsíců po podepsání smlouvy byl vyroben první zkušební prototyp. Stroj testy prošel úspěšně, hned při prvním letu snadno překonal rychlost zvuku a v upravené podobě odešel k námořnictvu na palubní zkoušky. První prototypová série byla úspěšně testována na letadlových lodích na jaře roku 1956, poté F8U-1 Crusader vstoupil do služby u amerického námořnictva. Práce na slibném stíhacím letounu se po zahájení sériové výroby nezastavily. Upravený letoun s novou pohonnou jednotkou, pokročilým navigačním systémem, radarem, FCS a vylepšenou výzbrojí získal označení F8U-2.

Crusader se stal skutečnou legendou a symbolem amerického palubního letectví pro své vynikající letové vlastnosti, jednoduchou ovladatelnost, spolehlivost a značnou palebnou sílu. Letoun prošel křtem v boji téměř okamžitě po vstupu do služby a od té doby byl aktivně používán v bojových a výcvikových misích v mnoha částech světa, včetně intenzivní bojové služby ve Vietnamu. I když byly do služby zařazována modernější letadla, námořní piloti se s „křižáky“ zdráhali rozloučit. "Když vám došly F-8, došly vám stíhačky," říkali.