Veterán USMC a aktivní hráč War Thunderu Conte_Baracca se s námi podělil o vzpomínky ze své aktivní služby v M1A1 Abrams a jak na něj tento tank působí ve hře.

Prosím, řeknete nám něco o sobě? Kdy jste se rozhodl ke kariéře v ozbrojených složkách a proč jste se připojil konkrétně k námořnímu sboru Spojených států?

Narodil jsem se v roce 1975 a vyrostl v Oklahomě ve Spojených státech. Když jsem byl na střední škole, účastnil jsem se jako kadet v Civil Air Patrol, civilní polovojenské organizaci se zaměřením na pátrání a záchranu.

V absolventském roce jsem se přihlásil do záloh námořního sboru Spojených států. Po ukončení střední školy jsem šel do „bootkempu“ v Marine Corps Recruit Depot v San Diegu a sloužil jsem v záloze, než mě povýšili na důstojníka. Po absolvování náborového výcviku v námořním sboru (bootkemp) jsem získal stipendium na University of Oklahoma, kde jsem studoval a získal titul v oboru historie.

Během studia na univerzitě jsem navštěvoval kandidátskou důstojnickou školu, a po dokončení studia jsem byl zařazen do záloh USMC v hodnosti podporučíka. Zálohy byly tehdy v USMC spíš jen byrokratická kolonka, následující čtyři roky jsem byl v aktivní službě, než jsem po dalších šestnáct let působil ve velící funkci. Byl jsem jmenován „pozemním“ důstojníkem a po výcviku na „Basic school“ po dobu 6 měsíců jsem byl jmenován tankovým důstojníkem a zahájil svůj výcvik ve Ft. Knox, Kentucky.

Během své kariéry důstojníka jsem působil na různých pozicích. Také bych pracoval na akvizicích pro tankového projektového manažera jako styčný důstojník pro PM Abrams (akviziční program americké armády pro tanky Abrams). Tam jsem pracoval na různých modernizačních programech pro tank. 1. března 2017 jsem odešel z USMC.

K vojenské kariéře jsem se rozhodl jako teenager na střední škole. Vojenská technika mě fascinovala a také jsem měl silnou touhu zažít nějaké dobrodružství. Chtěl jsem cestovat do vzdálených zemí a chtěl jsem vystoupit ze své komfortní zóny. Také jsem byl nadšený vyhlídkou, že posunu své hranice a budu pracovat s motivovanými a odhodlanými lidmi z USMC. Navzdory výzvám a obtížím a navzdory službě v několika konfliktech byla práce odměňující a vzrušující, a zůstal jsem u ní až do doby, kdy jsem mohl odejít do výslužby.

Vybral jsem si námořní sbor Spojených států, a to zejména kvůli jeho pověsti, že je o stupínek výše nad ostatními armádními větvemi. Chtěl jsem tu největší výzvu. Chtěl jsem pracovat s nejlepšími lidmi. Stručně řečeno, chtěl jsem pracovat s elitou. Zklamaný jsem nebyl.

S jakými vojenskými vozidly a jejich variantami jste přišel do styku a kdy? Vyzkoušel jste náhodou nějaké vybavení sovětské armády z arzenálu irácké armády?

Když jsem byl v námořním sboru, pracoval jsem s různými vojenskými vozidly. Prováděl jsem bojové hlídky na HMMWV (jak lehce obrněné, tak i na obrněné varianty), Cougar 4X4 a Cougar 6X6 MRAP, stejně jako M-ATV. Můj zdaleka nejoblíbenější byl Cougar 6X6. Já a mnozí z mých kolegů mariňáků jsme ho označovali jako „bojový Cadillac“. Bylo to pohodlné (závodní sedačky s pěti-bodovými pásy), měly vynikající klimatizaci, střídavé adaptéry, takže můžete připojit svou osobní výbavu a dostatek prostoru pro přepravu vašeho bojového vybavení. Měli jsme dokonce místo pro lehátka, takže jste nemuseli v noci spát na zemi. Zatímco jsem ve všech těchto vozidlech prováděl bojové hlídky, ve skutečném boji jsem bojoval jen v lehce obrněné průzkumné verzi HMMWV. Použili jsme kulomet M2 ráže 12,7 mm s dobrým účinkem, ale schytali jsme jen pár zbloudilých zásahů. To bylo fajn, protože pancéřování bylo na tomto konkrétním modelu HMMWV velmi slabé.

Pokud jde o tanky, sloužil jsem na třech subverzích M1A1. M1A1 Common, M1A1 Heavy Common a M1A1 Firepower Enhancement Package (FEP). M1A1 Common byl variantou s velmi omezeným počtem, která byla oproti Heavy Common bez pancíře s ochuzeným uranem. Zde se používá slovo „common“ ve významu „společná“, protože se jednalo o společnou variantu tanku pro USMC i armádu. Mezi další drobné změny oproti základnímu M1A1 patřily montáž brodící (šnorchlové) soupravy, digitálního řídicího modulu motoru a implementaci Pulse Jet System (PJS, výslovnost jako Pee-jazz). Heavy Common byl stejný tank jako Common, avšak s pancířem s ochuzeným uranem. M1A1 FEP bylo v podstatě modernizované vozidlo. Tank dostal zabudovaný diagnostický systém, zaměřovač FLIR druhé generace pro střelce, stabilizovanou zbraňovou stanici (plně elektrický velitelský 12,7mm kulomet, stabilizovaný na stejné tolerance jako hlavní dělo a vybavené termovizí), termovizi pro řidiče a systém lokalizace vzdálených cílů, který umožnil generování 8místné digitální mřížky pro systém řízení palby. Je to verze, kterou dnes používáme v USMC, a je to nesmírně schopný stroj.

V roce 2004 jsem sloužil v boji na M1A1 Heavy Common a v letech 2007 a 2008 v FEP M1A1, vždy v irácké provincii Al Anbar. Dovolte mi však vyjasnit můj druhý turnus. Nikdy jsme se nedostali do boje. Irák byl tehdy velmi mírumilovným místem a my jsme trávili většinu ježděním po poušti, abychom narušili infiltrační trasy a zabezpečili hlavní dálnice.

Irák v roce 2004 byl velmi odlišným místem. Tam jsme se zapojili do měsíců pokračujících bojových operací v okolí města Fallúdža v Iráku. Osobně jsem byl jen v sedmi přestřelkách, ale celá rota se zúčastnila desítek bojových střetů.

Neměl jsem šanci použít neamerické vybavení v Iráku, ale měl jsem příležitost jeden den pracovat na T-55A jako součást podpory statického výcviku jiných jednotek. Není to spravedlivé srovnání, T-55A, který jsme měli, byl stěží funkční a samozřejmě mnohem starší konstrukce a mnohem, mnohem starší vozidlo než Abrams, na který jsem byl zvyklý. Myslím, že tím nejvýraznějším je, jak je T-55A malý. Ale kromě toho, uložení munice ve věži, hned vedle posádky, mi připadalo jako docela znepokojující nápad, protože jsem byl zvyklý na obrněné dveře a panely chránící posádku před municí na Abramsech.

Mohl byste nám prosím říct, jaký byl váš bojový zážitek v M1A1 ve Fallúdži? Jaké byly vaše typické bojové mise? Jaké druhy zbraní tam nepřátelé používali?

Během léta 2004 jsem bojoval mezi první a druhou bitvou u Fallúdže. Kvůli mnoha diplomatickým a politickým úskalím jsme nemohli vstoupit do města. Následovala pomalá série střetů, kdy na nás nepřátelské jednotky uvnitř města občas oportunisticky útočily. V utajení jsme se ale připravovali na druhou invazi do Fallúdže, pokud to bude nutné.

Ve snaze podpořit tyto přípravy jsme se zapojili do několika klamných operací. Ty byly navržené tak, aby vypadaly jako plnohodnotné útoky na město, avšak jen na oko. Tyto operace měly všechny charakteristické znaky moderního boje: Close Air Support (CAS), drony létající nad hlavou a zásobující nás informacemi, dělostřelecká podpora a samozřejmě tanky mé roty.

Bez výstřelu jsme dojeli až k okraji města, nepřítel na nás začal střílet a my pak palbu opětovali, přivolali CAS a dělostřeleckou podporu. Nepřítel na nás samozřejmě střílel většinou z ručních palných zbraní, které ale samozřejmě pro Abrams nepředstavují žádnou hrozbu. Hlavní hrozba v těchto střetech přicházela ve třech podobách.

Nejprve nepřímá minometná palba. Nepřítel měl mnoho 82mm minometů a pokoušel se nás často ostřelovat. Ukázalo se však, že to není problém, protože nebyly příliš přesné a jednou dokonce granát zasáhl napřímo střechu tanku - jediné, co způsobil, bylo vyražení jističů, což způsobilo "vypnutí“ tanku. (Ne můj tank, ale tank 1. čety.) Posádka nahodila jističe a téměř okamžitě nastartovala a rychle se zapojila zpět do boje. (Nejprve to vypadalo zle. Mysleli jsme si, že posádka je vyřazená a zoufale se snaží komunikovat pomocí vysílačky. Ta samozřejmě nefungovala, protože tank byl bez elektřiny, ale po několika okamžicích velitel tanku vystrčil ruku skrze poklop s palcem nahoru ukazující, že on i jeho posádka jsou v pořádku.)

Zadruhé, slavný RPG-7. Nepřítel měl mnoho RPG-7 a používal je dokonce zevnitř budov. To se nakonec také ukázalo jako velmi malá hrozba pro nás. Průměrný bojovník ve Fallúdži byl špatně vycvičen na zbraňových systémech, a proto nebyl příliš přesný. I když se nakonec trefili, pancéřování na Abramsech se ukázalo být více než dostatečné k zastavení RPG bez poškození tanku. Navíc, nepřítel málokdy dostal příležitost na více než jeden výstřel. Kdykoli by na nás vypálili granát, použili bychom výkonný systém řízení palby na Abramsu k okamžité střelbě 120mm projektilů nazpět. Což by prakticky určitě vedlo k výbušné smrti pro operátora RPG.

Poslední hrozba pocházela z bezzákluzových děl. Nepřítel jich pár měl a namontoval je na náklaďáky, které použil jako mobilní zálohu pro nasazení proti našim tankům. Naštěstí pro nás neměli přesnou mušku a náklaďák je dost očividný cíl. Přesto mě během jednoho z našich klamných výpadů na jihovýchodním okraji Fallúdže jedno bezzákluzové dělo málem vyřadilo. Řidič pickupu našel místo, ze kterého mohl vidět zadní část mého tanku a já jeho ne. Naštěstí dvakrát přestřelil, než ho někdo z 2. čety rozložil na prvočinitele hlavním dělem.

Jaké typy munice jste používal a co můžete říci o jejich výkonu?

Samozřejmě jsem používal dvě standardní tréninkové náboje. M865 TPCSDS-T (Target Practice Cone Stabilized Discarding Sabot - Tracer) a M831A1 HEAT-TP-T (High Explosive Anti-Tank - Target Practice - Tracer) mnohokrát během výcviku. Za zmínku stojí, že HEAT munice byla inertní (namísto výbušniny je v náboji zátěž) a cvičný sabot má ve skutečnosti nejvyšší úsťovou rychlost ze všech 120mm nábojů. Stabilizační kužel sabotu ho však poměrně rychle zpomalil a způsobil, že střela se po uražení přibližně 9000 metrů stala balisticky nestabilní a spadla na zem. To bylo kvůli tomu, aby nedocházelo k náhodnému vystřelení munice na civilní obyvatelstvo. Maximální dostřel, například, M829A1 je 88438 metrů, když je vystřelena v maximálním náklonu kvadrantu (56 stupňů). Obecně nechcete, aby se něco takového dělo během výcviku.

Co se týče servisní munice, tak jsem pálil M830 HEAT-MP-T (High Explosive Anti-Tank – Multi-Purpose – Tracer) označovaná jako HEAT. M830A1 HEAT-MP-T, označovaný jako EM-pat. M908 HE-OR-T (High Explosive – Obstacle Reduction – Tracer) nazvaný OH ARE. A M1028 Canister, nazvaný CAN.

Bohužel M1028 byla munice vyvinutá na základě zpětné vazby z bojových operací (včetně Fallúdži) a byla zařazena do výzbroje až po roce 2004, takže jsem ji v boji nepoužil. Ale v bojových operacích jsem používal HEAT, MPAT nebo OR.

HEAT munice byla nejsilnější, ale její směrová nálož nebyla ideální pro boj s pěchotou uvnitř budov. Ale nic jiného jsme neměli, tak jsme se museli přizpůsobit. Ve skutečnosti jsme tímto nábojem zabili mnoho nepřátelských vojáků a náklaďáků. Je však velmi pravděpodobné, že mnoho nepřátelských vojáků přežilo masivní přetlak, vytvořený explodujícím nábojem a zemřeli pouze lidé přímo v cestě plazmového paprsku kvůli Munroeovu efektu. Podobný problém se vyskytl u MPAT náboje, protože se jednalo o HEAT s volitelnou roznětkou pro použití proti nepřátelským letadlům. Bezkontaktní roznětka nebyla navržena pro proti-pozemní použití, takže jsme ji použili v bodovém detonačním protitankovém režimu. V tomto režimu je to v podstatě to samé jako u M830 HEAT. OR byl jiný příběh. Byla to MPAT munice s odstraněnou nastavitelnou roznětkou, nahrazenou ocelovým kuželem se zpožděnou roznětkou. Byl navržen pro operace v Koreji, kde by munice byla použita ke zničení opěrných zdí obrovských hromad kamenů zřízených na mnoha průchodech v Jižní Koreji, aby Severokorejci nemohli rychle využít horské průsmyky. Bohužel, irácké budovy nebyla zdaleka tak odolné jako tyto opěrné zdi, a OR munice tak procházela celou budovou (a obvykle i tou za ní), než došlo k její detonaci. Kompenzovali jsme to tak, že jsme tyto projektily mířili na místo, kde se budova stýkala se zemí se záměrem rozmetat podpůrné zdi. Takto jsme dosáhli smíšených výsledků.

Při tréninku jsem použil náboj M1028 Canister. Je to v podstatě obří „broková“ patrona, která vystřelí 1000 wolframových kuliček v až děsivě dokonalém rozptylu rychlostí přes 1400 metrů za sekundu. Moc rád bych něco takového měl ve Fallúdži. Mohli jsme opravdu „skartovat“ budovy s nepřátelskými silami.

Už jste během misí použili všechny zásobníky munice, nebo obvykle stačilo hlavní úložiště?

Často jsme museli používat munici z polo-pohotovostního zásobníku. Ve skutečnosti bylo v tancích Abrams použito několik různých modelů muničních stojanů a pohotovostní zásobníky mohly uložit 16 až 18 nábojů. Bylo velmi běžné používat těchto 16 až 18 nábojů a mít přístup k polo-pohotovostnímu zásobníku (za velitelem), ze kterého se doplňovala pohotovostní munice. Tohle byla opravdová osina v zadku. Ve hře je to příliš snadné. Příliš snadné. Pancéřové dveře munice za velitelem byly namontovány na koleji UVNITŘ ližin hydraulicky ovládaných dveří nabíječe. Takže, pro přesun náboje z polo-pohotovostního, musíte vytáhnout kolík na hydraulickém pístu ze dveří nabíječe a ručně je odsunout pryč. Mezitím, dveře muničního zásobníku velitele vyžadovaly použití integrované páky pro jejich „odemknutí“ ze zamknuté pozice a umístění na ližiny. To bylo nesmírně obtížné. Pak jste museli ručně posunout obě dveře a přitom tahat náboje zpoza velitele a umisťovat je do pohotovostního zásobníku. Jakmile jste měli hotovo, museli jste vše zamknout a znovu připojit dveře nabíječe. Trvalo MINUTY, než jste přesunuli jeden náboj. Ačkoli jakmile jste začali, to šlo docela rychle, protože žonglování s dveřmi bylo to nejtěžší. Musel jsem to udělat v boji jednoho večera v září 2004, kdy ve věži bylo okolo 65 stupňů Celsia. Dostal jsem úpal a pozvracel celý bok tanku (nezajímalo mě, jestli mě zastřelí, ale nechtěl jsem, aby moje posádka musela čistit zvratky zevnitř tanku).

Pokud víme, někteří tankisté si personifikovali své M1A1 tím, že jim dávali cool přezdívky. Podílel jste se na pojmenování tanku?

Důstojníci obecně nepojmenovávají svůj tank. Většinou to umožníte osádce, která se mnohem více stará o údržbu tanku, než jeho velitel, který bývá obvykle zaneprázdněn věcmi typu plánování schůzek a psaní rozkazů. V průběhu let bylo mnoho dobrých, počínaje dvojsmyslnými názvy typu „We Like Bush“ (bush=křoví - pozn. překladatel) odkazujícími na prezidenta Spojených států a také… ženskou anatomii. Až po pojmenování od mého výkonného důstojníka - WAR PIG. Avšak v mých bojových operacích jsme se zdrželi uvádění jmen, taktických označení nebo čehokoli jiného na našich tancích, protože jsme bojovali proti povstalcům, a chtěli jsme jim znemožnit schopnost sledovat naše pohyby a určit reálný počet našich tanků.

Mohl byste nám prosím říct něco o nejčastějších poruchách tanku, se kterými jste se setkali během vaší služby? Byl M1 Abrams v terénu snadno opravitelný?

Odpružení a pásy. Konec příběhu. Selhání zavěšení a/nebo pásů byly naprosto nejčastějším problémem, který jsme měli s tankem v bojových operacích. V boji jsme používali čerstvě přestavěné tanky a rotovali je přibližně po 1000 hodinách provozu. Složitější elementy tanku zůstaly vysoce spolehlivé. To neznamená, že jsme neměli problémy s hydraulickým systémem, motory nebo s jedním z miliónů a jednoho subsystému. Měli. Nejčastějším problémem však byly problémy s odpružením a pásy. Proto vždy vidíte náhradní články pásů a náhradní pojezdová kola na tancích. Nejpravděpodobněji se pokazí.

M1 byl od začátku navržen tak, aby se dal opravit v polních podmínkách. I ty nejsložitější subsystémy by mohly být zcela odstraněny pomocí základního nářadí a trpělivosti. Zadní část korby byla zcela odnímatelná, abyste mohli vytáhnout celou sestavu motoru/převodovky. (Nazývali jsme to FUPP - Full Up Power Pack) To vyžadovalo použití záchranného vozidla M88, které měl ointegrovaný jeřáb, ale bylo to relativně snadné. Jednoduše jste museli odpojit poslední články pohonu a byl tam panel, který měl všechny vstupy a výstupy motoru, jako je palivo a elektřina na konektorech s rychlým uvolněním. Byl to zázrak techniky, abych byl upřímný.

Kdy a jak jste začal hrát War Thunder? Jak často hrajete nyní a jakým herním režimům dáváte přednost?

War Thunder jsem začal hrát v červnu 2017. Objevil se v mém feedu na Steamu jako doporučená hra. Asi 5 sekund v první bitvě a vtáhlo mě to tak, že jsem se nikdy jsem neohlédl. Miluji tuhle hru.

Jsem nyní ve výslužbě, takže mám spoustu volného času. Hraju každý den obvykle několik hodin. Dávám přednost hraní her před sledováním televize. A War Thunder má tak vysokou úroveň zábavy a rozmanitosti, že udrží mou pozornost.

Hraji letecké RB (klasické i Dlouhý střet), pozemní RB a námořní RB (klasické i Dlouhý střet). Pokud bych je měl seřadit od nejoblíbenějšího, tak pozemní RB, námořní Dlouhý střet RB, vzdušný Dlouhý střet RB, námořní RB, letecké RB.

V době konání tohoto rozhovoru náš protagonista dosud ve hře nezkoušel M1A1. Tým War Thunderu se rozhodl propůjčit mu tank, aby srovnat toto bojové vozidlo ve hře s tím reálným.

Co jste cítil, když jste se poprvé vyzkoušel M1A1 ve War Thunderu?

Spoustu různých věcí.

Zaprvé, jsem cítil povinnost v M1A1 hrát dobře, protože chci nechci dělat jejímu reálnému předobrazu ostudu. Cítil jsem velký tlak a chtěl jsem připomenout všem, že M1A1 má nejlepší bojové záznamy ze všech kdy vyrobených tanků.

Za druhé, ten pocit byl neskutečný. Strávil jsem tolik měsíců svého života tréninkem a bojem v M1A1, ale roky jsem v něm neseděl. Během hraní War Thunderu jste bombardováni vzpomínkami na dobré i špatné časy, na strach a nadšení, na stres a klid, stejně jako na vzrušení z používání jednoho z nejsilnějších válečných vozidel, jaké kdy bylo postaveno. Každá součást hraní s M1A1 přináší desítky vzpomínek, od vybavení si přesného postupu pro použití úsťového referenčního senzoru, který vidíte na konci hlavně děla, nebo třeba pohled na výfukovou mříž mi přinesl vzpomínku na postup vysoušení výfuků, na které celou noc pršelo.

Jedním slovem jsem se cítil dobře. Jako část historie, kterou beru velmi osobně, je implementována dobře. Každý si může zahrát War Thunder a dostane malou ochutnávku, jaké je to v jednom z takových tanků bojovat. Je jasné, že tankový boj v reálném životě je značně odlišný, ale ve hře je toho na to, aby byl výsledek co nejpodobnější. Moc se mi to líbilo.

Co si myslíte o grafickém modelu a zvucích M1A1 ve hře? Je to dost blízko skutečnému tanku, tak, jak si ho pamatujete?

Vizuální efekty jsou prostě neuvěřitelné. Je pravda, že mezi verzemi M1A1 pro USMC a americkou armádu jsou malé vizuální rozdíly, ale ve všech důležitých aspektech jsou tanky identické. Váš model M1A1 je prvotřídní. Je to tak blízko, že málem cítím kov. Povedly se vám zachytit i ty nejmenší detaily tohoto tanku. Od malých stěračů čelního skla na centrálním zorném bloku řidiče po zajišťovací kolíky bočních pancéřových plátů - vše je pečlivě znázorněno. Mohl bych tady napsat několik odstavců o tom, jak věrně jste zachytili vzhled i pocit z vnějšku tanku. Rozhodně si zaslouží vypíchnout neklouzavý nátěr na horní části věže tanku a trupu s malými stíny, které by měl i v reálu.

Zvuky. Budu stoprocentně upřímný. Vnější zvuky jsou pro mé ponoření do hry trochu mimo. Chybí mi slovní zásoba zvukového inženýra, ale motor zní příliš „vzdušně“, zní to spíše jako vysavač než motor tanku. Tank má více „sténat“ díky ventilátorům kompresoru. V reálném životě je nejhlasitější zvuk tanku zvuk hnacího kola zapadajícího do pásů. Když uslyšíte M1A1 venku, je během jízdy zvuk „kovovější“. Tento zvuk je určitě ve vašem modelu a ve skutečnosti je docela podobný tomu z reálu a v mnoha situacích je dobře reprezentovaný. Problém je to o něco větší, když jste více než 100 metrů od tanku. Zdá se, že ten zvuk na té vzdálenosti zmizí. Zvuk 12,7mm kulometu je příliš kovový. Když ho střílíte v reálu, neslyšíte nic jiného. Jen bum-bum-bum zvuk explodující prachové náplně a střel překonávající rychlost zvuku. Zvuk hlavního děla je prakticky nemožné reprodukovat přes reproduktory. Zvuk je v reálu prostě tak silný. Je to rána tak hlasitá, že na moment zahltí všechny vaše smysly, což žádný reproduktor prostě nereplikuje.

Zvuky v interiéru jsou lepší. Ve skutečnosti se díky nim do hry mnohem lépe ponořím. Tou nejhlasitější věcí, kterou v tanku slyšíte, je jekot turbíny. Protože jste uvnitř a tank je v provozu, neslyšíte „vzdušný“ zvuk výfukových plynů, slyšíte jen a pouze běžící motor a sténání hydrauliky. Prostupuje to skrze všechno a prakticky přehluší vše ostatní. Hra dělá dobrou práci tím, že motor je nejhlasitější věcí uvnitř tanku a je dostatečně hlasitý na to, abyste se do hry mohli ponořit a zároveň neohluchli. Chtělo by to jemně si pohrát s vyvážením zvuků kompresoru a výfuku. Střelba z kulometu také mnohem lépe zní uvnitř tanku. Koaxiální 7,62mm kulomet je obzvláště dobře ozvučen, protože ve skutečném životě odvádí výfuková trubice veškerý zvuk exploze prachové náplně a překonání zvukové bariéry vně tanku, takže osádka většinou slyší pouze cyklickou činnost zbraně. 12,7mm kulomet je jiný příběh, protože byste jen slyšeli jen nudné tupé rány. Zvuk děla je také velmi dobrý, protože vzhledem k omezením dané reproduktory zní stejně jako ve skutečném životě. Uvnitř tanku zní výstřel z hlavního děla mnohem tišeji. Jediné, co chybí, je hlasité DING nábojnice o zadní víko, když se během palebného cyklu otevře závěr děla.

Probíhá horká diskuse o skutečné rychlosti přebíjení v M1, protože to zcela závisí na dovednostech nabíječe. Je na základě vašich zkušeností ve hře doba nabíjení M1 Abrams realistická?

Ve hře je to příliš pomalé. Máme sadu standardů, které musí všichni tankisté absolvovat před tím, než usednou do tanku před výcvikem a bojem. Společně se nazývají Test střeleckých schopností tankové posádky. Je to celá baterie testů, které musíte každý druhý rok absolvovat, abyste mohli obsluhovat tank. Jednou z dovedností je nabíjení hlavní zbraně. MINIMÁLNÍ povolený standard nabití na M1A1 je 7 sekund. V současné době necháte začínající posádce 7,8 sekundy. (Je to 5 sekund pro 105mm M1 a M1IP). Ve výsledku se dobrý nabíječ snaží přebít za 4 sekundy. A skutečně výjimeční nabíječi to dokážou za pouhé 3 sekundy. Všichni moji nabíječi se dostali pod 5 sekund i za těch nejnáročnějších podmínek. Výjimkou byl jeden, kterého ale můj velitel tanku nakonec vyhodil poté, co běžně přebil dělo za 6,5 sekundy.

Komentář vývojářů

Je třeba poznamenat, že se to týká rychlosti nabití, když je tank v klidu po krátkou sérii 3 až 5 výstřelů za minutu. Za takových podmínek může dobře vyškolený nabíječ skutečně dosáhnout rychlosti nabíjení cca 3-4 sekundy. Za takových podmínek probíhají i testy. Ve hře, kromě skutečnosti, že doba přebití je součást vyvážení hry (pro tanky bez automatického nabíjení), lze dosáhnout maximální rychlosti střelby (6 sekund) pro pohotovostní zásobník 18 nábojů jak z místa, tak i za jízdy.

V budoucnu však nevylučujeme změnu parametrů přebití tanků M1 směrem k větší realitě (rozdělení hlavního zásobníku na více či méně vhodné, prodloužení času pro přesun munice ze strany velitele na stranu nabíječe atd.)

Mohl byste dát nějaké rady hráčům, kteří začínají hrát M1A1 ve War Thunderu?

Nejprve si pomocí Dluhopisů kupte univerzální zálohy (jedna z nejlepších „bezplatných“ možností ve hře) a zdvojnásobte tak počet nasazení. Krytí se v rozích až do konce hry NENÍ to, k čemu byl tento tank určen. Vaše největší přednosti jsou vaše rychlost a vynikající systém řízení palby. M1A1 zrychluje dobře, je rychlý a má vynikající posuv věže. Tento tank byl navržen tak, aby ÚTOČIL na věci. Nejlepší je tak stisknout klávesu W a nepustit ji. Tedy, nedoporučuji vám jet přímo na nepřítele (i když na některých mapách je to skvělý nápad), ale říkám, že pomocí své rychlosti a palebné kontroly se dostaňte na místo, kde vás nepřítel neočekává, a použijte pohotovou věž a náměrné úhly pro pár rychlých zásahů, než se přesunete na další pozici. Nakonec, vaše pancéřování není úplně nejlepší, ale chráněná munice a rozptýlená posádka zvyšují vaši šanci na přežití. Takže riskujte. Pokud prohrajete, náklady na opravu nejsou tak špatné. A pokud vyhrajete…

tým War Thunderu