Zavedení bojového vozidla pěchoty BMP-1 do výzbroje sovětské armády zásadně zvýšilo palebnou sílu a mobilitu pěchotních formací na bojišti. Stroj ale trpěl zásadními nedostatky, zejména v oblasti výzbroje. 73mm dělo Grom na BMP-1 nebylo nijak moc účinné proti pěchotě, tankům, ani nízko letícím vzdušným cílům. Kromě toho byla trajektorie střely při přítomnosti i jen malého větříku nepředvídatelná. To vedlo k rozhodnutí vytvořit nové vozidlo na základech BMP-1, ale s dělem s vývrtem hlavně. Z několika adeptů bylo vybráno vozidlo zkonstruované inženýry z Kurganmašzavodu. BMP-2, zařazené do výzbroje v roce 1977 mělo podobné rozvržení a obecnou konfiguraci jako BMP-1. Věž ale prošla zásadními změnami. Nyní v ní bylo místo na dva členy osádky - střelce a velitele, a nový automatický 30mm kanon 2A42. Stejně jako jeho předchůdce, i BMP-2 byl vybaven nosičem protitankových řízených střel Konkurs nebo Fagot pro boj s obrněnci. Vozidlo bylo považováno za poměrně úspěšné a v průběhu let prošel BMP-2 mnoha modernizacemi s cílem vylepšit obranu vozidla a zvýšit jeho ničivé schopnosti. BMP-2 je ve výzbroji dodnes.