Série letounů D.500 vznikla jako reakce na specifikaci C1, vydanou francouzským Ministerstvem letectví v roce 1930. Tato specifikace měla nahradit francouzské stroje z 1. sv. války a 20. let něčím modernějším. Slavný letecký konstruktér Émile Dewoitine poslal svůj návrh D.500, který prakticky okamžitě zaujal vládní úředníky. Krátce po svém prvním letu v roce 1932 byla přijata objednávka na 60 letadel, z nichž 10 mělo být verze D.501. V podstatě byla verze D.501 podverzí D.500. Dva hlavní rozdíly tkvěly v pohonné jednotce a výzbroji. D.500 byl vybaven motorem Hispano-Suiza 12Xbrs, zatímco D.501 motorem 12Xcrs, který dovoloval montáž kanónu střílejícího skrze hřídel vrtule. Tato změna zároveň znamenala odstranění dvou kulometů z nosu letounu, což bylo rozvržení použité u D.500. I když je jeden 20mm kanón doplněný dvojicí kulometů dle dnešních měřítek k smíchu, tehdy byla přítomnost autokanónu brána pomalu jako luxus.

V době vypuknutí 2. sv. války byly letouny série D.500 již více než zastaralé, i ve srovnání s francouzskými letadly vyrobenými koncem 30. let, jako například MS.406. Těmto letadlům se prakticky vyhnula frontová služba a byla používána v rezervních jednotkách a pro výcvik pilotů. Malé množství letadel zažilo trochu akce během občanské války ve Španělsku, což je dodnes považováno za jedinou zaznamenanou bojovou zkušenost těchto letadel. Celkově bylo vyrobeno něco pod 400 kusů letadel série D.500, z nichž asi 160 bylo verze D.501.