3. ÚROVEŇ: Me 410 A-1 & B-1 Vteřinová dávka:   ~ 3.15 kg/s (Me 410 A-1)   ~ 3.81 kg/s (Me 410 B-1) Max. rychlost:   ~ 630 km/h v 6800 m Dostup:   ~ 10,400 m Výzbroj:   2x 20 mm MG 151   2x 13 mm MG 131 (věž)   2x 7.92 mm MG 17 (A-1)   2x 13 mm MG 131 (B-1)   8x SC 50 (kg) bomba   or 2x SC 250 (kg) bomba   or 2x SC 500 (kg) bomba

V německém leteckém technologickém stromě naleznete řadu Me 410 hned po nočních stíhačkách Dornier Do 217 N. První dvě varianty Me 410, tj. A-1 a B-1, byly navrženy pro stíhací-bombardovací úkoly a mohou tak nést až 1000 kg pum. Verze A-1 má příznivou hodnotu BR 3.3 v arkádových bitvách a 3.7 v realistických a simulátorových bitvách. Výkonnější verze B-1 má sice BR 4.7, ale i přes vyšší hodnotu BR si i tak stále dokáže vést dobře - zvláště pak tomu je v módu Enduring Confrontation, kde rozhodují taktické možnosti a pumový náklad. A nyní tedy už konečně k historii!

Nedlouho poté, co byl v roce 1937 zaveden do výroby těžký stíhací letoun Messerschmitt Bf 110, započaly práce na jeho nástupci. Analýza výkonů Bf 110 vedla k výrazně modernizovanému letounu Me 210 - tento letoun byl stavěn pro rychlost a flexibilitu a šlo o výrazně nadčasový design, který mohl nést bomby v interní pumovnici, kanónová pouzdra a další typy výzbroje. Stroj byl vybaven aerodynamickými brzdami a dálkově ovládanými obrannými věžemi (zde letoun také držel primát), nejvýraznější inovací byl ale bohatě prosklený kokpit, kdy měl pilot možnost výhledu i dolů pod sebe - žádný jiný stíhací letoun takovou výhodu neměl (snad s výjimkou konkurenčního Arada Ar 240). Výsledný stroj poprvé vzlétl jen den po vypuknutí 2. sv. války a šlo o funkčně první víceučelový bojový letoun, který byl navíc rychlejší než drtivá většina tehdejších stíhaček.

Jenomže vše mělo jednu velkou vadu na kráse - Me 210 (stejně jako Ar 240) byl velmi obtížný na pilotáž, za letu byl vysoce nestabilní podél všech os a vyžadoval neustálou maximální pozornost pilota. Na vině byl samotný design, který byl jednoduše příliš vyspělý na svou dobu. Konstruktéři v té době ještě neměli dostatečné znalosti o vlivu rozměrných výkonných motorů na aerodynamiku celého stroje - pohonné jednotky vytvářely vzdušné víry a měly vliv na změny těžiště stroje. Když pak Me 210 otevřel pumovnici, letoun začal extrémně vibrovat a ztrácet rychlost, což rovněž snižovalo bojovou hodnotu.

Kombinace přílišného nadšení a trestuhodného podcenění problémů byla pro továrnu Messerschmitt katastrofou. Trvalo dva roky a nespočet změn v konstrukci letounu, než byla dokončena výrazně vylepšená verze Me 210, označená jako Me 410 (pro odpoutání se od mizerné reputace Me 210). V té době již jednomotorové stíhačky (i některé dvojmotorové) letoun překonávaly v rychlosti, stále ale šlo o výkonný stroj, který se historicky vzato osvědčil jako rychlý stíhací bombardér i jako těžký záchytný stíhač. V obou rolích pak exceluje i ve War Thunderu.

Ze sedmi různých verzí Me 410, které jsou ve War Thunderu dostupné, jsou si dvě stíhací-bombardovací varianty A-1 a B-1 navzájem velmi podobné. Rozdíly tu nicméně jsou - verze B-1 je zhruba o 30 km/h rychlejší a místo dvojice kulometů ráže 7,92 mm je vyzbrojena dvěma kulomety MG 131 ráže 13 mm. Unikátním prvkem konstrukce je interní pumovnice, která dokáže maximálně pojmout dvojici 500 kg pum, a to již v základní výbavě! To ze stroje činí výkonný stíhací bombardér již zkraje, ale nezapomínejte ani na možnosti boje se vzdušnými cíli!

KLADY A ZÁPORY STROJE:

Stejně jako u Bf 110, i u Me 410 je třeba striktní bojová disciplína, pokud chcete na obloze War Thunderu přežít. Snažte se co nejvíce využít výhod letounu a vždy mějte buď rychlostní anebo výškovou výhodu. Nutno ale podotknout, že stroj má v rukávu pár triků, které mu umožní dostat se z obtížné situace. Dobře načasované vysunutí vzdušných brzd donutí protivníka vás přeletět, a dvojice obranných 13 mm kulometů je překvapivě účinná. Letoun navíc poměrně dobře stoupá, rychle akceleruje ve střemhlavém letu a dokáže letět rychleji než některé stíhačky na stejné úrovni. Výzbroj verze A-1 není nic výjimečného, ale dvojice kanónů MG 151/20 ráže 20 mm není k zahození a zvláště v simulátorových bitvách tvoří v kombinaci s vynikajícím výhledem z kokpitu účinný útočný potenciál. Bavíme se ale o stíhacím bombardéru, proto hlavně shazujte bomby! Prosklený nos stroje umožňuje snadněji rozeznat pozemní cíl a následně přesně zaměřit pumy (a to i přes absenci pumového zaměřovače), což je více než dostatečnou náhradou za lehčí hlavňovou výzbroj. V realistických bitvách je možné shodit pumy a vrátit se dříve, než stačí nepřátelské stíhačky zareagovat, a to samé platí i v arkádových bitvách. V těchto módech už se ale vyplatí mít stíhací doprovod, který zlikviduje či odežene každého útočníka, jenž by vás považoval za snadnou kořist.

Co se pořadí zkoumání modulů týče, začněte vylepšeními výkonu - vyplatí se u obou strojů nejprve odemknout modul chladiče a poté munici do kulometů. Pokračujte zbytkem výkonnostních modulů (kompresor, křídla, motory) a municí do kanónů, až pak vyzkoumejte zbytek. Moduly týkající se obranné výzbroje nechte až na závěr. Mnoho hráčů se s tímto modulem neobtěžuje a využívají výchozí munici - toto rozhodnutí už je na vás a na vašich preferencích. Samozřejmostí je mít dostatečně kvalitní osádku - Me 410 má jednoho obranného střelce, proto se nebojte investovat body osádky do položky “Střelcova přesnost”.

Ačkoliv historie se k Me 410 zachovala spíše macešsky, ve hře se problémy designu trápit nemusíte. Ve War Thunderu je Me 410 plně hoden vašeho času i vašich schopností. A pokud jej snad podceníte, určitě budete překvapeni, co tento těžký stíhací stroj dokáže.

War Thunder tým (autor: Joe ”Pony51” Kudrna)

Zajímá vás modifikace Me 410 /U2? Více najdete v tomto článku na fóru!