Lockheed  B-34 Ventura se objeví v nadcházející aktualizaci War Thunderu - jednoduše lze tento letoun charakterizovat jako větší, těžší a rychlejší Lockheed Hudson.

Výsledný letoun pojmenovaný Lockheed Ventura byl vzhledem velice podobný Hudsonu. Celé rozvržení stroje bylo praktické stejné, jen větší a těžší. Původní Lodestar byl poháněn dvojicí hvězdicových motorů Pratt & Whitney R-1820, které produkovaly každý 1200 koní - to dalo letounu dobrý dolet, ale na úkor nižší rychlosti. Britové ale plánovali použít Lockeed Ventura jako střední bombardér a požadovali zvýšení rychlosti. Inženýři společnosti Lockheed proto vybavili stroj silnějšími motory Pratt & Whitney R-2800-S1A4-G, každý o výkonu 1850 koní. To dovolilo letounu být o cca 80 km/h rychlejší, ale za cenu sníženého doletu.

RAF vybavila tři bombardovací perutě stroji Ventura (s označením Ventura Mk I), které svojí první bojovou misi odletěly v listopadu 1942. Během náletů ve dne na cíle v Nizozemí ale utrpěly velké ztráty a jen po několika měsících služby byly nahrazeny mnohem rychlejšími bombardéry de Havilland Mosquito. Britské osádky si stěžovaly na nedostatek nosnosti, ačkoliv letouny Ventura unesly dvounásobek bomb ve srovnání s Hudsony. Ve snaze o vylepšení charakteristik Ventury byla objednána verze označená jako Ventura Mk II, vybavená silnějšími motory R-2800-31 produkujícími 2000 koní. Podvarianta označovaná jako Mk IIA pak něka anerucjiy výstrih a výzbroj a měla být dodávána Britům, ale nakonec jich Britové dostali jen 25 kusů. Více než 264 strojů verze Mk IIA bylo zrekvírováno americkým letectvem a přeznačeno na B-34 Lexington. Ačkoliv Lexingtony občas prováděly protiponorkové hlídky, hlavně sloužily jako výcvikový letoun pro americké bombardovací osádky. Na základě tohoto letounu vznikl námořní bombardér Lockheed PV-1 Ventura, což byla ale vlastně jen námořní verze stroje B-34.

Pokud už znáte Hudson, pak víte, že se jedná o obratný, ale lehce vyzbrojený dvoumotorový letoun. B-34 je jeho přesným opakem; je větší, těžší a dokáže nést více než 2x tolik bomb. Kvůli vyšší hmotnosti má B-34 mnohem větší zatížení křídel, takže manévrový souboj jako s Hudsonem zde moc nepřichází v úvahu. Kvůli tomu se B-34 blíží konvenčnímu bombardéru, který vyměnil obratnost za rychlost, nosnost a obrannou výzbroj. Stejně jako v reálu je B-34 znatelně rychlejší než Hudson, a to kvůli silnějším motorům, ale na stíhačky rychlost nestačí. To ale neznamená, že by B-34 byla bezbranná. K obranným účelům zde najdete osm 12,7mm kulometů - dva z nich jsou namontovány fixně v nose, čtyři další najdete v nose a dolní části letounu v otočných pozicích a poslední dva kulomety pak ve věži na hřbetu stroje. To činí z letounu velice nebezpečný cíl, hlavně pro letadla nižších úrovní a navíc - jak je u amerických bombardérů běžné - jeho trup vydrží poměrně dost poškození. Letoun unese až 1361 kg bomb.

Stáhněte jako tapetu: 1280x1024 | 1920x1080 | 2560x1440

War Thunder tým