War Thunder background
Příchod Messerschmittů Bf 109
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.


Historická kamufláž Messerschmittu Bf 109E Slovenského letectva, Piešťany, září 1942
kamufláž vytvořil hráč 313_Paegas | stahujte zde

V osmém pokračování seriálu Historie Slovenských vzdušných zbraní v letech 1939 – 1944 se dostáváme do roku 1942, kdy se naplno projevily nedostatky dosavadní výzbroje stíhacích a pozorovacích letek Slovenských vzdušných zbraní.

Nutnost modernizace se ukázala nevyhnutelnou po nasazení bojových letek na východní frontě v předešlém roce. Avie B.534 a Letovy Š.328 svými výkony výrazně zaostávaly za moderními letouny a jejich návrat na frontu nepřipadal v úvahu. Němci ovšem vyžadovali aktivní účast slovenského letectva na východní frontě. Slováci s Němci proto jednali o způsobu modernizace.

Messerschmitty Bf 109 E používané na přecvičení slovenských stíhačů, letiště Karup–Grøve

Jednání mezi slovenským MNO a DLM dospělo k rozhodnutí vybavit letku 13 Messerschmitty Bf 109 E a přecvičit na ně potřebné množství leteckého a pozemního personálu. Následně se měla letka 13 přesunout na východní frontu do oblasti působení Rychlé divize a podporovat ji. Skupina 19 pilotů a 87 členů pozemního personálu se pod velením mjr. let. V. Kačky vydala 26. 2. 1942 na cestu do Dánska, kde mělo proběhnout přecvičení na novou techniku. Skupina pod vedením německých instruktorů prodělávala kurz u speciálně pro tento účel zřízené 5. (slow.)/JGr. Drontheim na letišti Karup–Grøve.

Po absolvování teoretického výcviku následovala od 27. 3. 1942 praktická část. Nejdříve probíhaly lety na Aradech Ar 96 B, která pomáhala slovenským letcům získat zkušenosti ze zatahovacím podvozkem Po vykonání 10 až 15 letů na Ar 96 následovalo od poloviny dubna přesedlání na Bf 109 B a D. Po zhruba 12 startech na starších verzích Bf 109 pokračovali na Bf 109 E, na kterém vykonali opět kolem 12 letů. Přechod na Bf 109 E se neobešel bez problémů a na čas byl výcvik dokonce zastaven. Němci totiž požadovali, aby Slováci převzali nabízené letouny, na kterých mělo přecvičení pokračovat.

Messerschmitt Bf 109 E za letu

Od 14. 5. 1942 probíhala v Berlíně jednání o zakoupení 12 letounů Bf 109 E-7 mezi slovenskou komisí pod vedením pplk. let. Ďurana, DLM, RLM a firmou Messerschmitt A. G. DLM mělo hájit zájmy slovenské strany, ovšem realita byla naprosto odlišná a po většinu vyjednávání vystupovalo proti Slovákům. Chování představitelů DLM bylo překvapením i pro zástupce RLM. Prvním šokem pro slovenskou komisi bylo sdělení, že se s letkou nepočítá pro podporu Rychlé divize, ale místo toho bude nasazena v rámci německého útvaru. Znamenalo to jediné, minimální vliv Slováků na akce.

Druhý šok přišel 17. 5. 1942 během návštěvy letiště Grøve. Kromě přehlídky letecké základny a letky bylo pro komisi přichystáno 11 Bf 109 na převzetí. Navíc mělo přebírání proběhnout během pouhého jednoho dne. Slovákům bylo původně slíbeno 12 Bf 109 E-7 v mírně olétaném stavu. Skutečný stav byl zcela odlišný. Pouhých 5 letounů z 11 bylo verze Bf 109 E-7. Zbylých 6 bylo ve verzích Bf 109 E-2, E-3 a E-4. Navíc technický stav naprosto nesouhlasil s předloženými drakovými a motorovými knihami, které byly firmou Messerschmitt nově založené. Po naléhání slovenské komise byla část původních dokumentů nakonec předána. Z nich vyplynula značná olétanost letounů. Většina měla za sebou dlouhou bojovou kariéru, havárie a repase. Drakům letadel bylo nakonec přiznáno 60% a motorům 40 až 50% jejich původní hodnoty. Přesto byla komise donucena letouny převzít. Jinak totiž nemohl probíhat výcvik pilotů, jelikož RLM si dalo za podmínku pro další průběh kurzu převzetí Bf 109 E slovenskou komisí.

Messerschmitty Bf 109 E přichystané na odlet na východní frontu, Piešťany, říjen 1942

Vyvrcholením přeškolení byly ostré střelby na pozemní cíle, které probíhaly mezi 15. až 18. 6. 1942. Celkově piloti během kurzu nalétali 16 až 24 hodin. Přecvičení na Bf 109 E bylo zakončeno 1. 7. 1942. Po ukončení výcviku následoval 6. 7. 1942 odjezd větší části skupiny vlakem do Piešťan. Od 2. 7. do 3. 7. 1942 proběhl na trase Grøve–Ludwigslust–Zerpst–Liegnitz–Olomouc–Piešťany přelet 9 až 11 Bf 109 E. Letělo devět slovenských pilotů a případně jeden nebo dva němečtí instruktoři. Během přeletu do Liegnitzu byl letoun pilotovaný čtk. Š. Martišem poškozen utrženým překrytem kabiny a na Slovensko se dostal až 5. 9. 1942. Stot. O. Ďumbala měl pro změnu poruchu motoru a musel přistát v Brně. Do března 1943 bylo dodáno dalších 8 až 18 Bf 109 E. Výrobní čísla jsou známa pouze pro 20 letounů.

Po návratu na Slovensko probíhala od 1. 9. do 7. 10. 1942 intenzivní příprava 14 pilotů na nasazení na východní frontě. Jednalo se o tzv. I. frontovou garnituru letky 13 a jejím velitelem se stal stot. O. Ďumbala. Výcvik probíhal v Piešťanech a ostré střelby na letecké střelnici Malacky–Novy Dvor. Během přípravy došlo k poškození čtyř Bf 109. Jedna z nehod se stala 16. 9. 1942. Pro poruchu kompresoru musel čtk. J. Štauder s Bf 109 E-2 (W.Nr. 972) nouzově přistát se zataženým podvozkem na letišti v Piešťanech. Pilot vyvázl lehce zraněn a letoun byl na čas vyřazen. Pozemní sled vyrazil na východní frontu vlakem 14. 10. 1942 pod velením por. V Kriška. Podle nařízení z 29. 9. 1942 měla letka 13 vyslat 9 stíhacích Bf 109 E na letiště Majkop. První z Piešťan odletěl 17. 10. 1942 čtk. Š. Martiš. Měl za úkol zajistit technickou podporu na trase přeletu. Jeho cesta skončila během mezipřistání ve Lvovu, kde se mu podařilo těžce poškodit Bf 109 E-4 (W.Nr. 3194). Martiš vyvázl s lehkým zraněním a vlakem se vrátil zpět do Piešťan.

Bf 109 E-3 (W.Nr.2945, bílá 2+2) byl poškozen stot. O. Ďumbalou při mezipřistání ve Lvově 27. 10. 1942, na frontě s ním šest vzletů vykonal čtk. J. Režňák

Na dalekou cestu se 27. 10. 1942 vydalo z Piešťan pouze 7 Bf 109 E a Praga E-241. Dříve předpokládaných 9 Bf 109 E nebylo totiž k dispozici. Přelet probíhal na trase Piešťany–Kamenica nad Cirochou–Lvov–Proskurov–Kirovograd–Záporoží–Rostov–Majkop od 27. 10. do 4. 11. 1942. Již během prvního mezipřistání v Kamenici nad Cirochou nouzově přistál kvůli závadě na podvozku rtk. J. Drlička a letoun mírně poškodil. Ještě téhož dne byl poškozen další letoun během přistání ve Lvově. Porucha na zámku podvozku způsobila jeho zasunutí a poškození Bf 109 E-3 (W.Nr.2945), který pilotoval stot. O. Ďumbala. Oprava zabrala čtyři dny a skupina se mohla vydat do Proskurova až 31. 10. 1942. Další nehoda postihla opět nešťastného Drličku, který pro poruchu motoru musel nouzově přistát na letišti Umaň. K letce se Drlička připojil až v polovině prosince. Šestice Bf 109 E a Praga E-241 se dostaly 4. 11. 1942 do Majkopu (100 km JV od Krasnodaru). Letka 13 byla připojena k II./JG 52 jako 13.(slow)/JG 52. Velitelem II./JG 52 byl Hptm. Johannes Steinhoff.

První orientační lety provedli slovenští stíhači 9. 11. 1942. Prasklé olejové potrubí na Bf 109 E čtk. J. Vincúra stálo 27. 11. 1942 za nouzovým přistáním na vlastním území 10 km od fronty. Letoun byl odepsán a letka 13 disponovala již pouze 5 stíhacími letouny a z toho důvodu byl letce půjčen jeden Bf 109 G. Na první střetnutí s letouny sovětského letectva si museli počkat do 28. 11. 1942. Toho dne dvojice por. V. Kriško a čtk. J. Jančovič během volného stíhání prováděného od 8:30 do 9:30 svedla u Tuapse boj s devíti Polikarpovy I-153. Po boji nárokovali tři sestřely I-153, dva Jančovič a jeden Kriško, ale bohužel k oficiálnímu potvrzení sestřelů nedošlo. První oficiálně potvrzený sestřel se podařil čtk. F. Brezinovy 12. 12. 1942 v oblasti Tuapse, kde pokořil Mig-3 ve 13:47.

Náčelník štábu SVZ pplk. gšt. A. Ballay se loučí s letci odcházejícími na frontu, 27. 10. 1942. Zleva Ďumbala, Gerthofer, Cyprich, Drlička, Švejdík, Setvák, Martiš, Brezina, Jančovič, Kovárik a Nerad

Z důvodu zhoršující se situace u Stalingradu, nezbýval dostatek transportních kapacit pro jednotky v oblasti Kavkazu a z toho důvodu obdržel velitel letky 13 stot. O. Ďumbala 9. 12. 1942 rozkaz určit piloty pro zásobování pozemních jednotek. Do tzv. zásobovací skupiny určil šest pilotů, kteří ještě téhož dne odletěli v transportním Junkersu Ju 52 do Krasnodaru. Po devíti dnech přistáli v Majkopu s dvouplošníky Arado Ar 66 a Gotha Go 145 a následně s nimi od 20. 12. 1942 prováděli shoz zásob v oblasti Gunajka.

Nedostatek Bf 109 E (počet bojeschopných letounů klesl na tři) a jejich snižující se bojová hodnota vedly k rozhodnutí přezbrojit letku 13 na modernější Messerschmitty Bf 109 F-4, které byly jednotce Němci zapůjčeny a proto nesly po celou dobu působení u letky 13 pouze německé výsostné znaky. První Bf 109 F-4 přišel k letce 18. 12. 1942 a brzy byl následován dalšími letouny stejné varianty. Do úplného přecvičení na Bf 109 F-4 operovala jednotka současně s Bf 109 E a F. Posledních úspěchů v roce 1942 dosáhl por. J Gerthofer a čtk. J. Jančovič 29. 12. 1942 mezi 12:15 až 12:18. Oba si připsali po jednom sestřeleném Polikarpovu I-16, které dopadli severně od Tuapse.

S koncem roku 1942 nebyla situace na kavkazské frontě příznivá. Vzhledem k obavám z vytvoření nových obklíčení bylo rozhodnuto stáhnout jednotky na výhodnější linii. Letce 13 z tohoto důvodu hrozilo, že se bude muset brzy stěhovat z ohroženého Majkopu. Příznivě se dala hodnotit výzbrojní situace letky. Místo svých Bf 109 E, které již nepatřily mezi výkřiky nejmodernější techniky, postupně přebírali výkonnější Bf 109 F-4. Slovenští stíhači mohli díky nové výzbroji začít doufat ve výraznější úspěchy.


War Thunder tým (autor: Petr Žižka)


Historie Slovenských vzdušných zbraní v letech 1939 – 1944

Představujeme vám sérii článku od jednoho z našich autorů - Petra Žižky, zabývající se historií Slovenských vzdušných sil v dobách 2. světové války. Série bude pokračovat spolu s ostatními národními historickými články z naší české a slovenské kotliny, které publikujeme každou neděli.


Přečtěte si více:
Bedna s nářadím!
Výsledky ankety k novým bodům plánu změn
Představujeme Northern King, 15. sezónu Bitevního pasu!
Bojová technika Bitevního pasu: Kungstiger