---

Kořistní Tupolev SB-2M-103U-MV3 Slovenských vzdušných sil, Tarnapol, 1941;
kamufláž vytvořená hráčem -313- Paegas | stáhnout zde

V šestém pokračování seriálu Historie Slovenských vzdušných zbraní v letech 1939 – 1944 plynule navážeme na předchozí díl SVZ na východní frontě v červenci 1941, který přiblížil bojové aktivity slovenských letců během červencového nasazení na východní frontě. Na slovenské letky čekaly v následujících měsících ještě těžší úkoly než v červenci. Tím nejtěžším byla obrana mostu přes Dněpr u Garnostajpole.

Slovenský SB 2M-103 po havárii na letišti Rzesno, 28. 10. 1941

První polovina srpna 1941 proběhla u slovenských letek bez větších událostí. 3. 8. 1941 skončila letka 12 doprovody německých průzkumných Henschelů Hs 126 od 3.(H)/32 a vyčkávala na letišti Gajsin (80 km JV od Vinnice) až do 26. 8. 1941. Čekala na příchod reorganizované Rychlé divize, kterou měla společně s letkou 1 podporovat v plánovaném obklíčení Kyjeva. Letka 1 se mezitím 6. 8. 1941 přemístila z Rzesna na letiště Vinnice, nad které ještě téhož dne pronikly tři Tupolevy SB a shodily pumový náklad mimo letiště. Kvůli vleklým problémům se zásobováním se další letkou odjíždějící domů stala 17. 8. 1941 letka 3.

Na začátku srpna byla vytvořena komise, která měla vyhledávat ukořistěné letouny vhodné pro plánovanou výstavu v Bratislavě a moderní sovětské letouny pro případné posílení SVZ. Vzhledem k poměrně úspěšnému ničení letounů ustupujícími jednotkami, bylo náročné ukořistit nepoškozené letouny. Celá snaha vyústila v odeslání dvou poškozených Polikarpovů I-153 (na Slovensko dorazil pouze jeden), Polikarpovu I-15bis a Polikarpovu I-16 na Slovensko a v opravu jednoho bombardovacího letounu SB. Tupolev SB 2M-103 pocházející nejspíše od 16. SAD, byl nalezen v mírně poškozeném stavu na letišti v Tarnopolu. Měl prostřelen jeden chladič, nefungoval mechanismus zatahování podvozku, brzdy a chyběla část palubních přístrojů a vnitřního vybavení. SB s vytaženým podvozkem přeletěl na letiště Rzesno, kde dostal palubní přístroje z poškozených letounů téhož typu. Nakonec byl 28. 10. 1941 letoun připraven k přeletu na Slovensko. Bohužel během startu došlo ke zhroucení levé podvozkové nohy a k následnému poškození letounu. Letoun již nebyl znovu opraven a skončil na okraji letiště.

S postupem Rychlé divize k frontě, byl spojen přesun zbylých letek (letka 1 a 12) na letiště, z kterých mohli lépe podporovat slovenské pozemní jednotky. 26. 8. 1941 se obě letky přemístily na letiště Berdičov (75 km S od Vinnice) a následující den pokračovaly 110 km na východ na letiště Bílá Cerkev (70 km J od Kyjeva). Letiště plné německých a slovenských letounů se stalo mezi 28. 8. až 1. 9. 1941 terčem celkem 18 náletů. Nejtěžší nálet několika skupin sovětských bombardérů DB-3, SB a Pe-8 proběhl 30. 8. 1941 v čase mezi 15:45 až 17:15. Nálet způsobil poškození hangárů, skladišť pohonných hmot, střeliva a pum, které explodovalo a způsobilo další škody. Tentokrát nezůstaly ušetřeny ani slovenské letky, které měly několik lehce zraněných a pár letounů poškozených od střepin. Kvůli přeplnění letiště německými letouny a častým náletům se obě slovenské letky 3. 9. 1941 stěhovali na letiště Skvira (90 km J od Kyjeva). Brzy po přesunu dostala letka 12 rozkaz, aby se připravila na další přesun. Nikdo ještě netušil, že nastala chvíle osudového úkolu, který se měl stát nejvýznamnější akcí slovenského letectva v roce 1941.

Sestřelený Polikarpov I-16

V té době probíhala na severu od Kyjeva rozsáhlá operace 6. německé armády, jejímž cílem bylo obklíčení tří sovětských armád. Jediným přechodem přes řeku Dněpr byl most u Garnostajpole (70 km S od Kyjeva), jehož obranu dostala na starost letka 12. O pár dní později k tomu přibyla ochrana přechodu přes řeku u Morovsku. Letka 12 se přemístila na letiště Gubin (75 km S od Kyjeva) 7. 9. 1941 a spadala přímo pod velení Armeeoberkommando 6 (AOK 6). Jelikož tento přesun znamenal přímé zapojení do frontových operací, tak byl pro lepší rozpoznání vlastními jednotkami na letoun aplikován 50 cm žlutý pruh na přední části trupu. Předtím letouny nesly pouze 50 cm žlutý pruh kolem trupu a žlutou 1/3 spodních křídel.

7.9. 1941 před 18:00 dostala letka 12 hlášení o blížící se devítičlenné skupině Polikarpovů I-16 zřejmě od 36. IAD (43. IAP a 2.IAP). V čase 18:05 odstartovalo 10 Avií B.534 proti nepříteli, který se blížil k letišti. I-16 byli již v těsné blízkosti letiště, když došlo ke kontaktu s Aviemi. I-16 se během boje chtěli odpoutat od Avií směrem na východ k Dněpru, což jim slovenští stíhači hodlali překazit. Pronásledovaní sovětských letounů vyvrcholilo poblíž Dněpru, kde zakončil svoji pouť 3 km jižně od mostu u Garnostajpole jeden I-16 zasažený přesnou dávkou Avie čtk. J. Drličky. Bylo to první vzdušné vítězství slovenských letců na východní frontě. Kromě tohoto prvního vítězství dosáhla letka 12 ještě i druhého, o kterém se dozvěděl velitel perutě stk. V.Kačka až následujícího dne při návštěvě velitelství LI. armádního sboru, kdy mu dobrou zprávu sdělil pozorovatel protiletadlové baterie nacházející se u mostu. Přemožitel druhé I-16 pravděpodobně ani během boje nepostřehl tento úspěch a proto se o sestřel nepřihlásil.

Avia B.534 od letky 12 a zničený sovětský letoun na letišti Rzesno

8.9. 1941 svedli slovenští stíhači několik soubojů. V oblasti Garnostajpol – Morovsk hlídkovali roje od 6:00. Roj vedený čtk. M. Danihelem se v 6:30 dostal do boje s trojicí I-16, která ostřelovala vojáky na mostě. Boj nakonec skončil beze ztrát na obou stranách. Další roj čtk. J. Drličky zasáhl do boje po 9:00, kdy před nimi vypadli z mraků dva I-16 opět nejspíše od 36. IAD. Čtk. I. Kocka vypálil na bližšího protivníka dávku, která šla mimo. Pilot I-16 se chtěl souvratem dostat do čelního útoku. V otočném bodě však I-16 inkasoval dávku ze všech kulometů Avie Kocky a nekontrolovatelně dopadl do lesa Borki ležícího východně od Ostjer.

Další souboj podstoupil tříčlenný roj 10. 9. 1941 ve 14:00. Slovenské Avie se dostaly do nevýhodného vzdušného souboje s třemi letouny identifikovaných jako I-17 (jednalo se pravděpodobně o Jak-1 nebo LaGG-3), které převyšovaly Avie vyšší rychlostí a větší palebnou silou. Ničivé účinky 20 mm granátu poznal zblízka na své Avii čtk. F. Krähenbiel, který musel vynaložit hodně úsilí, aby dovlekl na letiště těžce poškozený letoun. Explodující granát sovětské stíhačky totiž těžce poškodil Avii levé křídlo, na kterém došlo k poškození potahu křídla, nosníku a vzpěr. Sovětští stíhači si kromě těžce poškozené Avie mohli připsat i poškození druhé, která se vrátila na letiště s prostřeleným chladičem.

V následujících dnech pokračovala intenzivní hlídková činnost i přes klesající počet bojeschopných letounů. 12. 9. 1941 měla letka 12 k dispozici 7 bojeschopných letounů z původních 11 a dokázala vykonat 40 vzletů na ochranu mostů přes Dněpr. Během dne se tříčlenný roj vedený F. Hanovcem dostal do boje s dvojicí I-17 (Jak-1, LaGG-3). Boj nakonec skončil beze ztrát na obou stranách. I v dalších dnech (14. 9 – 17. 9. 1941) zabezpečovala letka 12 ochranu přechodů přes Dněpr a kryla postupující německé jednotky. Během tohoto období vykonali slovenští letci 96 vzletů a 17. 9. 1941 došlo k posledním dvěma střetnutí s I-17 (Jak-1, LaGG-3), které se obešli beze ztrát. Po pádě Kyjeva 19. 9. 1941 ztratila ochrana mostů význam a letka 12 se připojila k letce 1 na letišti Mytnica (35 km J od Kyjeva).

Ukončení úspěšné ochrany mostů neznamenalo konec aktivit Slovenských vzdušných zbraní na východní frontě v roce 1941. Na svoji chvilku slávy čekala ještě letka 1.

War Thunder tým (autor: Petr Žižka)

Historie Slovenských vzdušných zbraní v letech 1939 – 1944

Představujeme vám sérii článku od jednoho z našich autorů - Petra Žižky, zabývající se historií Slovenských vzdušných sil v dobách 2. světové války. Série bude pokračovat spolu s ostatními národními historickými články z naší české a slovenské kotliny, které publikujeme každou neděli.

• První díl - Vznik Slovenských vzdušných zbraní
• Druhý díl - Malá vojna
• Třetí díl - Úlet do Polska
• Čtvrtý díl - Polské tažení (září 1939)
• Pátý díl - SVZ na východní frontě v červenci 1941
• Šestý díl – Boje u Garnostajpole