Nakadžima B5N2 Kate, AI-301, Micuo Fučidy, kamufláž vytvořena hráčem Bineos_si | stáhnout zdee

Micuo Fučida se narodil na japonském ostrově Honšú v prosinci roku 1902. Mitsuo neměl jako mladý nikdy veliký zájem o letectví, a tak si při nástupu do armády zvolil námořnictvo jako svou budoucí kariéru. Ve věku 18 let byl přijat na námořní akademii v Etadžimě, Hirošimě. Bylo to právě během jeho základního výcviku, kdy poprvé začal přemýšlet o jeho možném působení v námořním letectvu. V té době se poprvé začalo formovat jeho nadšení pro létání.

Kapitán Micuo Fučida

V roce 1924 Fučida úspěšně ukončil svůj tříletý trénink v Etadžimě, po kterém byl pověřen službou v císařském námořnictvu jako kadet, kde následně uspěl v náboru pro císařské námořní letectvo. Dva dny před jeho 25. narozeninami byl povýšen na podporučíka, když úspěšně zakončil těžký výcvikový kurz jako pilot bombardéru.

Během třicátých let Fučidovi zkušenosti jako námořního letce dále rostly až do bodu, kdy se v roce 1936 stal instruktorem. Díky jeho talentu a velkému potenciálu byl brzy povýšen na poručíka, po kterém se účastnil kurzu na velmi prestižní námořní vojenské akademii v Tokyu.

Ve znovu-obnoveném nepřátelstvím mezi Japonskem a Čínou získal Fučida první bojové zkušenosti, které byly pro jeho účast ve 2. světové válce klíčové. Se zhoršujícími se vztahy mezi USA a Japonskem byl Fučida pověřen velením bojové skupiny na letadlové lodi Akagi.

V prosinci 1941 - v tzv. dni hanby - jednotky japonských císařských námořních sil zaútočily na Pearl Harbor. Fučida, který byl povýšen do pozice velitele jen dva měsíce před tím, velel útoku. Ještě před rozbřeskem vzlétlo 353 letadel z 6 letadlových lodí, zformovala se a zamířila na Oahu. Fučida letěl na místě pozorovatele v kokpitu vedoucího letadla Nakadžima B5N2 "Kate" - to mu umožnilo plně se soustředit na velení, místo plýtvání své pozornosti na řízení letadla. Pilotování letadla tak přenechal poručíku Micuovi Macuzakimu.

B5N2 "Kate" s atrapou torpéda na palubě letadlové lodi Akagi

Fučidova útočná vlna se skládala z 90 letadel. 50 strojů B5N2, vedených poručíkem Šigaharem Muratou, bylo vyzbrojeno 800 kg námořními bombami, na které byla připevněna ocasní ploutev. Dalších 40 bombardérů bylo vyzbrojeno torpédy speciálně upravenými pro mělkou vodu přístavu. Kromě 51 střemhlavých bombardérů Aiči D3A1 doprovázelo vlnu 43 strojů Micubiši A6M2 Zero.

V 07:49 místního času Fučida přiletěl nad Pearl Harbor a vydal známý signál "Tora, Tora, Tora," letadlové lodi Akagi - útok byl naprostým překvapením. První vlna dokončila své ničivé dílo během pouhých 20 minut - po jejím odvolání zůstal Fučida nad přístavem pozorujíce druhou vlnu útoku. Ta se skládala z 54 letadel typu Kate, 78 strojů Val a 35 letounů Zeke. V době, kdy se japonská letadla vrátila na letadlovou lod, byla potvrzena způsobená škoda - 4 potopené americké válečné lodě (2 z nich následně Američané vyzvedli a opravili), 4 poškozené, a k tomu všemu 200 zničených letadel. Bylo zabito více než 2 300 amerických vojáků. To vše oproti ztrátě 29 japonských letadel sestřelených protiletadlovou střelbou a několika stíhači, kterým se podařilo vzlétnout. Nejznámější z těchto hrdinských činů byl ten poručíka Phila Rasmussena.

Fučida se vrátil na letadlovou loď jako hrdina. Stejně jako při nájezdu na Taranto, z kterého si Japonci brali inspiraci, chtěli i zde pokračovat další vlnou útoku. A stejně jako u Taranta se i zde nakonec velení rozhodlo vyhnout se druhému útoku proti již zalarmované obraně. Fučida byl pak pozván k samotnému císaři Hirohitovi, kterému měl osobně vylíčit průběh bitvy.

Fučida během tréninku útoku na Pearl Harbor

Velmi brzy byl Fučida opět přidělen k vedení útoku - tentokrát proti Darwinu, což byl se 188 letadly největší útok v historii proti Austrálii. I když stupeň škod nebyl ani zdaleka tak velký, jako u Pearl Harboru, byl tento útok i přesto úspěšný - a to hlavně díky zničení důležitých nákladních lodí. Na začátku března vedl Fučida útok proti britským námořním cílům kolem Cejlonu. Sám Fučida byl zodpovědný za zničení 5 lodí, včetně těžkých křižníků HMS Dorsetshire a HMS Cornwall.

Na palubě letadlové lodi Akagi trpěl Fučida zánětem slepého střeva, které mu museli odstranit přímo na lodi. Bylo to právě během jeho zotavování, když probíhala jedna z nejdůležitějších bitev Pacifiku - Bitva o Midway. I přes jeho špatný zdravotní stav se Fučida snažil vypomoct jak mohl. Po zasažení Akagi (pravděpodobně korvetním kapitánem Richardem Bestem) byla nařízena evakuace. S bolestí po operaci opouštěl Fučida hořící můstek po laně, když ho exploze vymrštila na palubu. Tvrdý dopad mu zlomil oba kotníky.

Jako statečný, inteligentní a vysoce respektovaný vůdce byl Fučida povýšen v roce 1944 do hodnosti kapitána, po kterém se již do kokpitu nevrátil. Po zbytek války sloužil jako štábní důstojník japonské spojené flotily a účastnil se odhadu škody po shození atomové bomby na Hirošimu.

Fučida opustil námořnictvo po podepsání ukončení nepřátelství. V roce 1948 slyšel příběh Jacoba DeShazera, přeživšího Doolitlova nájezdu, během jeho boje o přežití jako týraný a mučený válečný vězeň. Fučida na základě této zkušenosti sám konvertoval ke křesťanství i přes znepokojení mnoha přátel a osobně se střetl s DeShazem v roce 1950. Micuo Fučida obětoval další kapitolu svého života právě službě křesťanství a jeho spisy můžete najít na internetu, kde se kaje za své činy a smrt, kterou během války způsobil. Velkou část zbytku života pak prožil v USA, kde pracoval jako kněz a spisovatel. Micuo Fučida zemřel v květnu 1976 ve věku 73 let.

War Thunder tým (autor: Mark Barber)