Od 29. března 7:00 do 31. března 7:00 bude aktivní následující akce:
х4 zisk RP za první vítězství dne u každého národu

Zničte 200/100/50 pozemních cílů pomocí raket v arkádě/realistické/simulátoru

a získejte 150 000 !

Nelson Stepanjan, sovětský armén, pilot Sturmoviku a dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu se narodil 28. března 1913 v guvernorátu Shushi Elisabethpol. V roce 1930 vystudoval Transcaucasianskou přípravnou vojenskou školu a poté přešel na Batajskou vojenskou leteckou školu, kterou absolvoval v roce 1935 a zůstal na ní jako instruktor pilota až do roku 1938. 

V letech 1939 až 1941 byl pilotním instruktorem ve městě Mineralnie Vodym kde létat a učil piloty pro Civilní letectvo. Během svého působení přepravil mnoho pasažérů i nákladu. V té době byly běžné technické problémy a malé „incidenty“ a Nelson byl oceněn zvláštní medaili na ulétnutou vzdálenost s číslem 300 000 (km). Bylo úžasné, že se mu podařilo odlétat tolik kilometrů bez nehody. Když v červnu 1941 Německo napadlo Sovětský svaz, Nelson se přihlásil jako dobrovolník a létal na Il-2 Šturmovik, legendárním létajícím tanku. 

Jeho bojová kariéra začala druhý den Velké vlastenecké války, kdy byl povolán do Baltské flotily. Podílel se na obranných bojích v Poltavě, Záporoží, Oděse, Kachovce a Nikolajevu. Přitom se zdokonalil v ovládání svého Iljušinu Il-2. Během svého dvacátého letu byl zraněn šrapnelem flaku. Od srpna 1941 létal při obraně Leningradu jako součást 57. útočného leteckého pluku Vzdušné Baltské flotily (později 7. gardový Pozemní útočný pluk). 23. října 1942 mu prezidium Nejvyššího sovětu udělilo ocenění „Hrdina Sovětského svazu“, a v listopadu téhož roku byl jmenován kapitánem a velitelem perutě 57. útočného pluku. U Leningradu provedl více než 60 bojových letů a zničil jeden most, osm tanků, téměř 90 dalších vozidel a více než 60 protiletadlových kanónů a dalších cílů.

Krátce nato byl Stepanjan jmenován velitelem leteckých kurzů Baltské flotily, a později Vyšším výcvikovým důstojníkem Námořního letectva, kde se podílel na výcviku nových pilotů a důstojníků. Po četných žádostech se vrátil na frontu, v dubnu 1944 byl povýšen na majora a jmenován velitelem 47. ŠAP (později „Feodosia“), který bojoval nad Krymem a Kubání. Pod jeho velením se pluk zúčastnil bojů o Sevastopol, Feodosii a Sudak.

V květnu 1944 se Stepanjan a jeho 47. stíhací divize vrátili k Baltskému moři, kde se zapojili do bojů ve Finském zálivu. 22. července byl vyznamenán Řádem Rudého praporu.  Stepanjan vzlétl na svou poslední misi 14. prosince v Lotyšské Liepaje. Útočná skupina byla napadena německými stíhači, jeho letoun byl zasažen protiletadlovou palbou, začal hořet a zřítil se do vody. Stepanjan zemřel společně se svým navigátorem kapitánem Alexandrem Rumjantsevem.

6. března 1945 dostal posmrtně podruhé vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu. Dnes je po něm pojmenováno mnoho ulic.

Stepanjan odlétal 259 bojových misí, potopil 13 nepřátelských lodí samostatně a několik dalších ve skupině. Zničil 80 tanků, 600 dalších vozidel, 27 letadel na zemi i v soubojích. Také zničil více než 100 polních a protiletadlových kanónů, 130 kulometných hnízd, 40 železničních vozů, čtyři mosty a zabil více než 5000 vojáků.