F-111C

V 60. letech 20. století se Královské australské letectvo snažilo nahradit své bombardéry Canberra kvůli jejich omezeným schopnostem a nedostatečné schopnosti provozu za každého počasí. Vzhledem k tomu, že RAAF nemělo k dispozici schopný bombardér, který by se vyrovnal Tu-16, začalo hledat nový typ, který by splňoval požadavky na delší dolet. Hodnotilo se několik existujících i připravovaných letounů, například A-5, F-4 Phantom II, Mirage IV, TSR.2 a tehdejší program TFX. Politické a ekonomické důvody vedly RAAF k tomu, že se od TSR.2 odklonilo, přičemž rozhodujícím faktorem byly také ekonomické náklady na Mirage IV. Nakonec zvítězil program TFX, který splňoval všechny stanovené potřeby a požadavky.

Když se F-111 konečně objevil v programu TFX, bylo jasné, že RAAF bude požadovat vlastní úpravy varianty B (Naval), aby mohla být přijata. Do letounu bylo začleněno delší křídlo, unikátní konstrukce sacího otvoru, další změny v rádiovém vybavení a vylepšení podvozku. Letoun, nyní označený F-111C, byl oficiálně letectvu dodán v roce 1968, ale kvůli zpoždění, výcviku a porodním bolestem byl oficiálně zaveden do plné služby až v roce 1973. Původně byla vyrobena série 24 kusů pro Austrálii, další 4 kusy byly přestavěny z amerických F-111 na standard F-111C. Celkem čtyři letouny byly také přestavěny na průzkumnou verzi RF-111C.

F-111C poskytl RAAF schopnost dosáhnout Jakarty v Indonésii, čehož Canberra a další dříve používané typy nikdy nedosáhly. Ačkoli se nikdy v RAAF nedočkaly přímého nasazení, byly mu velmi blízko v roce 1991, kdy byly přesunuty do pohotovosti a připraveny nahradit letouny F-18 operující ve válce v Perském zálivu, pokud by bylo nutné je vystřídat. Válka však skončila dříve, než to bylo nutné. V pohotovsti byly stroje i pro případné operace ve Východním Timoru v rámci sil OSN INTERFET, které Austrálie vedla během osamostatňování Východního Timoru od Indonésie. Letoun sloužil více než 40 let v rukou Královského australského letectva a nakonec byl v roce 2010 vyřazen ze služby.

F-111F

F-111F byl modernizovanou variantou dřívějších Aardvarků, vybavenou výkonnějšími motory TF30-P-100 a mnohem vyšším tahem než F-111A. F-111F Pacer Strike, provozovaný USAF, byl poslední sériovou variantou tohoto letounu. Kromě již zmíněného vylepšení motoru byl letoun vybaven zaměřovačem cílů AN/AVQ-26 Pave Tack FLIR, který umožnil používat řízenou munici Paveway a další modernizace jeho výzbroje a systémů.

Tato varianta se významně uplatnila ve válce v Zálivu v roce 1991, kdy shodila více laserem naváděných bomb než jakýkoli jiný typ letounu. Tento typ úspěšně létal ve vysokém procentu bojových misí, zasahoval cíle a ničil je s vysokou přesností, více než většina ostatních koaličních letounů. Stroje F-111F mají na svědomí více než 1000 zničených tanků a obrněných vozidel během konfliktu. V roce 1996 byla verze F definitivně vyřazena ze služby v USAF.