Historická kamufláž Capt. Tomáše Vybírala, Spitfire LF.Mk.IXc RAF sériového čísla VY (MK483)
od hráče Paegas I Stáhnout si jí můžete zde

K Vybíralovi se vracíme v době, kdy již patřil k hrstce československých es. V první části jsme se blíže podívali na prvních pět sestřelů, teď si přiblížíme zbylá vzdušná vítězství a bohatou kariéru v RAF.

Pomník Tomáše Vybírala a Josefa Nejezchleba v rodném Moravském Písku. Pomník se nachází u školy.

Šestý sestřel si Vybíral schoval na 5. 6. 1940. Den, kdy Wehrmacht zahájil konečný útok do vnitrozemí Francie. Toho dne byly podniknuty četné nálety na letiště ve střední Francii. Mezi velkým množstvím stíhacích letounů zasahujících proti náletům se nacházelo i sedm Curtissů od 2. letky GC I/5. Stíhači od GC I/5 napadli formaci Heinkelů He 111. Bez vlastních ztrát si nárokovali 4 sestřelené nepřátelské letouny. Na jednom sestřeleném Heinkelu se podílel i Vybíral. Spolu s ním pomohli Heinkelu dolů S/Lt. H. Boitelet a S/Cf J.Bressieux. Údajně měli napadnout Heinkely He 111 od II./KG 55. Tato skupina ovšem žádné ztráty neutržila. Je ovšem možné, že šlo o Junkersy Ju 88 A od II./KG 51, která ztratila poblíž tři Junkersy Ju 88.

Sedmého sestřelu a zároveň posledního dosáhl Vybíral 10. 6. 1940. V St. Dizier byl vyhlášen poplach již v 3:30 O hodinu a čtvrt později bylo 16 Curtissů připraveno ke startu. Jednalo se o veškeré bojeschopné letouny. V 5:10 narazili stíhači od GC I/5 poblíž Vouziers na dvanáct Dornierů Do 17 od II./KG 2 Holzhammer. Na Dorniery dohlíželo 15 Messerschmittů Bf 110 od II./ZG 76. 1. letka si vzala na starost bombardéry a na 2. letku zůstalo zaměstnání doprovodu Dornierů. Vybíral se dostal za jednu stodesítku a zahájil palbu. Po první dávce se vyvalil kouř z jednoho motoru. Po druhé dávce se již valil kouř z obou motorů. Bf 110 poté co inkasovala mnoho těžkých zásahů, pokračovala v piké až do nárazu do země u Vouziers. Po boji nárokovali letci od GC I/5 tři zničené Bf 110. Ve skutečnosti byla zničena jen jedna Bf 110 od 5./ZG 76, ve které našli smrt Fw. W. Klöpping a Uffz. W. Görlitzer. Druhá Bf 110 byla v boji poškozena a její poškození bylo ohodnoceno na 40%. Messerschmitt Bf 110 se stal sedmým sestřelem Vybírala. Zároveň se jednalo o jeho první samostatný sestřel.

Dalších úspěchů do porážce Francie nedosáhl. Po ústupu na jih Francie odletěl 20. 6. 1940 z Perpignan do Alžíru. Následně přelétl na letiště St. Denis du Sig. Od GC I/5 byli Čechoslováci uvolněni 4. 7. 1940 a již 9. 7. 1940 pluli z Casablanky na lodi Royal Scotsman do Gibraltaru. Z Gibraltaru odpluli 21. 7. 1940 na lodi David Livingstone. Do Cardiffu dopluli 5. 8. 1940.

Po příjezdu do Velké Británie pobýval nejdříve chvíli v čs. leteckém depu v Cosfordu, kde vstoupil 17. 8. 1940 do RAF VR v nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer. Od 5. 9. 1940 působil u 312. čs. stíhací perutě. Byl jedním ze zakládajících členů 312. čs. stíhací perutě, která se vytvářela na základně Duxford. S 312. perutí se účastnil téměř všech významných akcí v nadcházejících čtyřech letech. Účastnil se Bitvy o Británii, sweepů nad Francií a vedl celé 134. československé křídlo během invaze do Normandie. Ve Velké Británii se ukázal jako vynikající důstojník s vrozenými vůdčími sklony a přirozenou autoritou. První velitelskou funkcí se stalo převzetí B-flightu 312. perutě 5. 6. 1941.

I když nedosáhl v rámci RAF již na žádné sestřely, tak měl často o zábavu postaráno. Dvakrát musel opustit letoun na padáku. Poprvé tak musel učinit 15. 10. 1940. Toho dne 312. peruť odepsala celý roj, který díky špatnému počasí a přicházející tmě nedokázal najít cestu zpět na letiště. Proto po vyčerpání paliva Vybíral a F/Lt H. A. G. Comerford museli seskočit na padáku a S/Ldr Ján Ambruš nouzově přistát. Podruhé si vyzkoušel padák 29. 6. 1941. Během nacvičování bojových formací došlo v 18:05 nad Westerhamem ke srážce s Hurricanem P/O Svatopluka Bachůrka. Bachůrek poškozený Hurricane dovedl zpět na letiště. Vybíralův Hurricane Mk.IIB (Z3091) utrpěl při srážce poškození neumožňující další let a musel letoun opustit na padáku.

Štěstěna Vybírala neopustila ani dva týdny před koncem prvního dvousethodinového operačního turnusu. 3. 6. 1942 vzlétlo Exeterské (československé) křídlo (310., 312. a 154. peruť) k doprovodu bombardovacích Bostonů od 107. perutě. Cílem byly doky v Cherbourgu (Circus 6). Během otočky k Anglii po odhozu pum se 312. peruť vedená Vybíralem mírně opozdila a byla napadena Focke-Wulfy FW 190 od III./JG 2 Richthofen. Spitfiry Mk.VB 312. perutě, které výkony výrazně zaostávaly za Focke-Wulfy FW 190 čekala nelehká cesta do Anglie. Po těžkém boji museli dva Spitfiry zanechat ve Francii a Vybíralův Spitfire (AB 172) inkasoval řadu zásahů. S vynaložením maximálního úsilí dotáhl těžce pochroumaný letoun zpět do Anglie.

Po skončení prvního turnusu (19. 6. 1942) se přemístil na odpočinek k No 2 Delivery Flight v Colerne, u které přelétával nové a opravené letouny k bojovým jednotkám. K 312. perutě se vrátil 15. 11. 1942 a opět vykonával funkci velitele B-letky. K 1. 1. 1943 převzal velení nad celou 312. perutí a zároveň byl vzhledem k funkci povýšen na Squadron Leader. Během velení 312. perutě zažil opět jedno nepříjemné setkání s Němci. 14. 5. 1943 se 312. a 313. peruť účastnili akce Fighter Roadstead 2, která zahrnovala útok na rychlé torpédové čluny (S-Boot) v přístavu St. Peter Port na ostrově Guernsey. V 20:30 se českoslovenští letci blížili v minimální výšce k ostrovu Guernsey. Pod palbou Flak-shipů a protileteckých děl umístěných na ostrově zaútočili na dvanáctičlennou skupinu S-Bootů, z nichž jeden pravděpodobně zničili a další tři poškodili. Německý flak se činil již při přiblížení československých strojů. Spitfire pilotovaný F/O Jaroslavem Novákem byl zasažen do motoru. Následný pokus o nouzové přistání na hladině moře bohužel nevyšel a pilot zahynul. S poškozením se do Anglie vrátilo šest Spitfirů a jedním z poškozených letounů byl i Spitfire Mk.VC (AR614, DU-Z) Tomáše Vybírala. Granát z flaku zasáhl trup za kabinou, kde explodující granát zničil obě radiostanice. Vybíral se dostal opět se štěstím zpět k domovskému letišti. Přistání ovšem nebylo nic snadného a musel využít veškeré své letecké umění. Kromě radiostanic nefungovaly prostřílené klapky a taktéž se nemohl spolehnout na brzdy, které byly nenávratně zničeny.

Druhý Turnus dokončil 1. 11. 1943. Od 312. perutě odešel na Inspektorát československého letectva do Londýna, kde působil jako styčný důstojník. Třetí Turnus zahájil 1. 2. 1944 rovnou ve funkci velitele československého křídla a s hodností Wing Commander. Československé stíhací perutě se pod jeho vedením na nových Spitfirech LF Mk.IXC účastnili předinvazní činnosti před nadcházejícím vyloděním v Normandii. Vedl československé křídlo i během operace Overlord, které působilo v rámci 2. taktické armády (2nd TAF) až do 3. 7. 1944, kdy kvůli obavám z příliš velkých ztrát a absence dostatečných rezerv československých pilotů bylo československé křídlo staženo zpět do Anglie k Air Defence of the Great Britain (ADGB). Vybíral poté vodil československé křídlo při dálkových doprovodech bombardérů a také při podpoře operace Market-Garden. Vybíral zvládal výborně všechny úkoly, které musel coby velitel křídla řešit. I díky příkladnému vedení křídla získal Záslužný letecký kříž (DFC) a Řád za vynikající službu (DSO).

Třetí a zároveň poslední operační turnus ukončil 15. 11. 1944. Potom působil opět na Inspektorátu československého letectva, kde dohlížel na výcvik stíhačů. 7. 3. 1945 byl povýšen na majora a od 15. 4. 1945 prodělával ještě kurz u School of Air Transport v Netheravonu. Do vlasti se vrátil 24. 8. 1945 v čele skupiny dvanácti Spitfirů LF Mk.IXE. Během působení v RAF nalétal 625,5 operačních hodin. Jednalo se mezi československými stíhači o druhý nejlepší výkon. Lepší byl pouze S/Ldr Václav Šlouf, DFC s 677,2 hodinami. Třetí příčku obsadil v počtu sweepů nad nepřátelské území. Vykonal celkem 196 sweepů v čase 349,1 hodin. Lepší byli pouze W/Cdr Jaroslav Hlaďo, OBE, DFC, DSO s 281 sweepy a S/Ldr Otto Smik, DFC s 200 sweepy.

Po válce si zvýšil kvalifikaci absolvováním Vysoké školy válečné, kterou ukončil k 13.7.1946. Poté byl okamžitě jmenován zástupcem velitele 1. Letecké divize v Praze. Již 1. 10. 1946 byl jmenován do funkce zatímního velitele obrany proti letadlům Čechy. V této funkci setrval až do 10.11.1947, kdy byl přeřazen na velitelství III. leteckého sboru v Brně. Zároveň byl velitelem kurzu pro velitele letek. 15.3.1948 převzal velení nad leteckým plukem 43 Dr. Edvarda Beneše umístěného na letišti v Přerově. Bylo to zklamání, jelikož se původně měl stát náčelníkem štábu III. leteckého sboru. 12. 4. 1948 byl z politických důvodů zproštěn funkce a odeslán na vynucenou dovolenou. Od 1. 6. 1948 byl na dovolené s čekaným a od 1. 10. 1948 měl být přeložen do zálohy. Pplk. gšt. Tomáš Vybíral na další kroky komunistů nečekal a odešel 20. 9. 1948 do druhého exilu. Na počátku 50. let vstoupil do zpravodajských služeb CIO (Czechoslovak Inteligence Office). Vybíral řídil rezidenturu v Kodani a u CIO působil až do rozpadu CIO v říjnu 1957. I po rozpadu CIO byl dále činný v československém exilovém hnutí. Stal se předsedou Československé obce legionářské (ČSOL) sídlící v Londýně. Až do smrti 21. 2. 1981 stále věřil ve změnu poměrů v Československu a po celou dobu druhého exilu se zajímal o dění v Československu. Bohužel se změny v Československu nedožil. Jeho hrob se nachází v československém oddělení vojenského hřbitova v Brookwoodu. Po listopadu 1989 mu byla navrácena hodnost podplukovníka a zároveň byl povýšen na plukovníka. 7. 3. 1992 byl povýšen na generálmajora in memoriam.

Za svou válečnou činnost získal pětkrát Československý válečný kříž (1940, 1941, dvakrát 1944 a 1945), čtyřikrát Československou medaili Za Chrabrost (1941, 1942, 1943 a 1944), Československou medaili Za zásluhy I. st. (1944), Československou pamětní medaili zahraniční armády se štítky F a VB (1944), francouzský Croix de Guerre se třemi palmami a dvěma stříbrnými hvězda (1940 a 1946), řád Légion d´Honneur ve stupních Chevalier a Officier (1940 a 1946), Distinguished Service Order (DSO, 1944), Distinguished Flying Cross (DFC, 1944), The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp (1945), Air Crew Europe Star, Defence Medal a War Medal.

War Thunder tým