Počátkem 30. let vyvíjela americká společnost Vultee koncept útočného letounu, schopného efektivně bojovat z malé výšky s pozemními cíly, lehce obrněnými vozidly a pěchotou. Efektivita německých střemhlavých bombardérů Ju-87 na evropském bojišti vyústila ve vytvoření konceptu amerického A-31 Vengeance, bitevního střemhlavého bombardéru s baterií kulometů v křídlech. Tato novinka okamžitě zaujala britskou delegaci, která shodou okolností hledala letoun podobný Štuce, který by jim pomohl v boji proti Německu. V modernizaci získal A-31 nový motor o výkonu 1700 koní a zesílenou výzbroj nejprve pěti a posléze sedmi kulometů Browning (šest ve křídlech a jeden jako obrana proti letadlům v zadní polosféře letadla), a pumový náklad až 2000 liber. Modernizovaná verze dostala nové označení - Vultee A-35. Navzdory velké exportní objednávce sloužily stroje i v americkém letectvu a námořnictvu, kde se jim dostávalo rozporuplných reakcí. Pro válku v Evropě nebyly letouny dobře připravené. Jejich nízká rychlost, velká silueta a nutnost sestoupit do malé výšky pro odhod bomb z nich dělalo snadnou kořist nepřátelským flakům a stíhačkám. V Tichomoří ale stroj fungoval dobře. Japonci měli mnohem méně protiletadlové obrany a Vengeance sloužil jako bitevník, bombardér a lovec ponorek.
 
I přesto byli hlavními operátory A-35 zahraniční státy. Několik perutí britského letectva bylo vybaveno těmito střemhlavými bombardéry. Letadla sloužila v Austrálii, Brazílii a jako součást armády Svobodné Francie v Africe.