Těžké německé bombardování zničilo přístav v Dunkerku, stovky tisíc mužů zůstalo uvězněných na plážích, doufajíc v záchranu. Kdykoli to počasí umožňovalo, útočila Luftwaffe na vojáky na plážích a město Dunkerk bylo srovnáno se zemí. RAF se snažila o zachycení co největšího množství útočících letadel, jaké bylo v lidských silách, ale omezovala ji vzdálenost, kterou musela její letadla urazit od svých letišť až k obklíčeným silám. Navíc proti zkušenějším německým letcům často stavěni nezkušení piloti. Navzdory těmto omezením vykonala RAF během devíti dnů v rámci Operace Dynamo 2739 stíhacích vzletů a dalších 822 průzkumných a bombardovacích misí. Stíhací velení si nárokovalo 262 zničených letadel za cenu 106 vlastních ztrát.

29. května byla britská veřejnost zpravena o evakuaci a k břehům Dunkerku začalo plout mnoho soukromých člunů a lodí, aby odvezly vojáky do bezpečí. Flotila těchto plavidel vstoupila do historie jako "Maličké lodě". Příspění těchto civilních plavidel a statečnost jejich osádek při evakuaci vedla ke vzniku sousloví "Duch Dunkerku" - tento termín se dodnes používá při vyjádření britské vůle a schopnosti se semknout v tváří tvář ohromující přesile.

4. června, na konci operace, byl zachráněno 198 tisíc britských a 140 tisíc dalších spojeneckých vojáků, ale prakticky všechno těžké vybavení zůstalo zanecháno svému osudu. Ačkoliv se během tří týdnů podařilo Němcům zajmout přes milión Spojenců za cenu 60 tisíc vlastních ztrát, byla evakuace považována britským lidem za velký úspěch a dovolila se Spojencům přeskupit k boji na nebi nad "domácím hřištěm" (Bitva o Británii) a odolat očekávané německé invazi do Británie (Operace Lvoun).