Jakmile Japonsko uznalo v 2. sv. válce porážku, musely být jeho vojenské instituce a orgány reformovány - pomocí nových systémů a výrobních postupů. Japonsku byla odepřena možnost disponovat oficiální armádou a místo toho vznikla národní polovojenská policejní síla. Během tohoto období používala americké tanky, které jim Američané zapůjčili. Jak se ale konflikt v Koreji stupňoval, Američané dovolili Japoncům tváří v tvář eskalaci napětí vlastní obranné síly. V polovině 50. let začalo být jasné, že japonské obranné síly potřebují tanky, které by byly ušité na míru místním terénním podmínkám. Nové a lehké japonské tanky měly být kompaktní a obratné, aby mohly být přepravovány přes hornatý terén. Vozidla používala jako hlavní výzbroj americké 90mm dělo, které už hráči War Thunderu znají - naleznou ho například na americký tancích M46 a M47.

Bylo navrženo několik slibných projektů, které splňovaly vojenské zadání - prvním z nich byl ST-A1. Tank byl rozměrově nenáročný, jeho výška činila jen 2,2 metru. To dovolovalo skvělé možnosti krytí, spolu s odlévanou věží ve vozidle najdete tradiční japonské uspořádání - tedy motor umístěný hned za převodovkou. Tento model byl vyroben ve dvou kusech. Ačkoliv série ST-A1 dále nepokračovala, byl to odrazový můstek do budoucnosti japonského vývoje tanků.