2. ÚROVEŇ: Sea Hurricane Sekundová dávka:   ~ 1,3 kg/s (Mk.IB)   ~ 5,1 kg/s (Mk.IC) Max. rychlost:   ~ 500 km/h v 5400 m Dostup:   ~ 10700 m Výzbroj:   8 x .303 Browning (Mk.IB)   4x 20mm Hispano Mk.II         (Mk.IC)

Když se v roce 1918 spojily britské letecké sbory Royal Air Corps a námořní Royal Naval Air Service, vzniklo tak jednotné britské královské letectvo RAF, které převzalo kontrolu nad veškerým vojenským letectvem v Británii. Námořní letouny ale byly v poválečném období odsunuty na vedlejší kolej, a to až do roku 1939, kdy námořní letectvo Fleet Air Arm opět přešlo pod hlavičku britského námořnictva. Roky zanedbávání si na stavu FAA vybraly svou daň a námořní letectvo do 2. sv. války vstupovalo se zastaralými stroji a s novými letouny v nedohlednu. Jako prozatímní řešení, než budou dodány moderní námořní stíhačky, projevilo námořnictvo zájem o stíhačky Spitfire a Hurricane, které byly v té době zaváděny do služby u RAF. V roce 1940 ale byly všechny stroje potřeba při obraně britských ostrovů a FAA tak vyšlo naprázdno.

V polovině roku 1941 se ale karta obrátila. Německo obrátilo svou pozornost na východ a hrozba invaze na britské ostrovy pominula. RAF si tak mohla konečně vydechnout a pro FAA to znamenalo první dodávky navalizovaných stíhaček Hurricane, jejichž námořní verze byla pojmenována Sea Hurricane. Žádný Sea Hurricane ale nebyl postaven od nuly, místo toho vznikaly modifikacemi již vyrobených (a často notně olétaných a opotřebených) Hurricanů. První verze, Sea Hurricane Mk.IA, byla vyráběna pouze dočasně, než bude možné pro eskortu konvojů získat dostatek letadlových lodí. Stroje verze Mk.IA byly vypouštěny z katapultů obchodních lodí a nemohly tak přistát zpět na palubě. Místo toho musel pilot při návratu z mise provést nouzové přistání na hladinu v blízkosti mateřské lodi. V ideálním případě pak byl letoun vyzvednut jeřábem a mohl být znovu použit.

Sea Hurricane Mk.IB již byl plně navalizovaným letounem, který byl vybaven úchytem pro palubní katapult, a záchytným hákem pro přistání na letadlové lodi. Ve War Thunderu tento letoun naleznete na II. úrovni jako následníka Glosteru Sea Gladiator v samostatné větvi britských námořních letounů, a stejně jako v reálu, i ve hře je prakticky shodný s pozemním Hurricanem Mk.I/L. Sea Hurricane Mk.IC byl v podstatě pouze vylepšeným Mk.IB, největší změnou ale byla výměna předchozích osmi kulometů Browning ráže .303 za čtveřici kanónů Hispano ráže 20 mm. Důvod byl jednoduchý - baterie kulometů puškové ráže byla proti moderním celokovovým strojům nepřítele nedostatečnou výzbrojí, čehož si mohou povšimnout i hráči War Thunderu. Dvacetimilimetrové kanóny jsou oproti tomu vítanou změnou, a i krátká dávka je při správném užití smrtící, zvláště při použití nábojového pásu pro vzdušné cíle. I v reálu nové zbraně výrazně posílily palebnou sílu nejenom Hurricanů, a není proto divu, že čtveřice 20 mm kanónů se udržela jako standardní výzbroj britských stíhaček až do padesátých let. Proti obrněným cílům ale ztrácejí úspěšnost, a pro plnění úkolů stíhacího bombardéru proto doporučujeme přibrat externě nesenou výzbroj.

PLUSY A MÍNUSY STROJE:

Sea Hurricane nebyl ideální námořní stíhačkou, neboť postrádal dolet pro provádění dálkových hlídkových letů, a v roce 1941 rychle zastarával. I přesto si ale FAA podržela Sea Hurricany ve službě až do roku 1944 a provozovala je ve Středomoří, severním Atlantiku a v Severním arktickém oceánu. Jedním z nejvýznamnějších činů Sea Hurricanů pak byla obrana konvojů mířících na obleženou Maltu, dopravujících kriticky potřebné zásoby pro obránce. Poručík R.J. “Dickie” Cork během obrany Malty létal právě na Sea Hurricanu Mk.IC a 12. srpna 1942 se mu během operace Pedestal podařilo během jediného letu sestřelit pět nepřátelských letounů.

Sea Hurricane je důležitou součástí britského technologického stromu na nižších úrovních společně s ranými verzemi Spitfirů a pozemními verzemi Hurricanů. Palebná síla Sea Hurricanu Mk.IC ale všechny zmíněné letouny výrazně překonává.

War Thunder tým (autor: John “Zoso” Moore)