War Thunder background
Ion S. Dumitru
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.

Pz.Kpfw. IV ve službě v rumunské armádě, pod označením T4 - stejný, v jakém bojoval Dumitru.


Ion S. Dumitru se narodil 1. března 1921 v Robanesti, hrabství Djol v jižním Rumunsku. Po dokončení střední školy v Krajově se zapsal ke studiu na vojenské střední škole v Temešváru, kde v roce 1941 odmaturoval coby premiant. V armádním vzdělání pokračoval i nadále – po úspěšném absolvování pěchotní důstojnické školy v Bukurešti získal hodnost podporučíka (rumunsky sublocotenent) a na vlastní žádost se jeho první jednotkou stal 1. tankový pluk, umístěný v Targoviste. Tato jednotka se v závěru roku 1942 účastnila krutých zimních bojů v okolí Stalingradu a byla prakticky zničena – z celého pluku zbyly pouze dva bojeschopné tanky a 944 mužů. Dumitru se proto k pluku připojil v období jeho opětovného formování.

T4 sloužil v rumunské armádě v průběhu 2. světové války, i po změně stran.

V té době bylo Rumunsko spojencem nacistického Německa a kromě německého vojenského materiálu byli rumunští vojáci odesíláni na výcvik do Německa. Dumitru nebyl výjimkou, a v Tankovém výcvikovém středisku ve Fallingbostelu byl vycvičen jako velitel tanku PzKpfw IV, jež byl Rumuny užíván pod označením T-4. Po jeho návratu do vlasti byl 1. tankový pluk doplněn, a v srpnu 1944 byl odeslán do Moldávie jakožto součást rumunské 1. obrněné divize Romania Mare. Ta spadala pod velení německé 4. armády (Skupina armád Jižní Ukrajina).

Dvacátého srpna 1944 zahájila Rudá armáda Jasko-kišiněvskou operaci, jež mířila na východ a jih Rumunska a měla za cíl zničit tamější síly Osy a znovudobýt Moldávii. Rumunská 1. obrněná divize byla ještě ten den vržena do protiútoku, a 1. tankový pluk tento útok vedl. U vesnice Scobalteni, jež se nacházela u strategicky důležité silnice, narazili Rumuni okolo desáté hodiny dopoledne na početnou formaci sovětských tanků ze stavu 27. obrněné brigády a rozhořela se mohutná tanková bitva, která trvala něco málo přes deset hodin. Sověti ve večerních hodinách takticky ustoupili a rumunští tankisté ovládli pole – za cenu 20 ztracených tanků si nárokovali 65 zničených sovětských strojů včetně několika těžkých tanků IS-2. Dumitru v této bitvě velel četě tanků T-4, a minimálně jeden sovětský tank zničil (podle některých zdrojů mělo jít právě o tank IS-2).

Rumunský triumf ale měl krátkého trvání. Sovětské letouny položily kouřovou clonu, po čemž následoval rychlý sovětský výpad podél silnice, který odřízl 1. tankový pluk od zbytku 1. obrněné divize a Rumuny obklíčil. 1. tankový pluk se proto stáhl od silnice a o několik hodin později dorazily zprávy o tom, že zbytek 1. obrněné divize byl zničen. Na poradě důstojníků, které se Dumitru účastnil, pak bylo rozhodnuto o tom, že pluk ustoupí a pokusí se z obklíčení probít na západ. Při přesunu pod rouškou tmy se ale pluk rozdělil na několik menších skupin, a Dumitru se tak náhle octnul ve velení třinácti tanků T-4 a několika polopásových vozidel Sd.Kfz.250, které Rumuni znali pod označením TB. Vystaven neustálým sovětským útokům, Dumitru tuto formaci vedl do vesnice Sabaoani, kde se 22. srpna spojil s protitankovou ženijní jednotkou, jež bránila široký příkop a disponovala několika kanóny PaK 38 ráže 5 cm. Dumitru společně s velitelem ženistů připravili plán obrany a poté, co se podařilo obráncům příkopu dopravit několik protitankových kanónů PaK 40 ráže 7,5 cm, umístil své tanky společně s PT kanóny do lesíku asi 700 metrů od příkopu a připravil je pro útok ze zálohy.

Rumunské tanky Panther při přesunu.

Odpoledne toho dne se k příkopu přiblížila kolona dvaadvaceti sovětských tanků, doprovázená pěchotou, jež se blížila k mostu, přes který se příkop dal překonat. Když byli Sověti jen asi sto metrů od můstku, odpálili rumunští ženisté nálože a můstek odstřelili. Sověti odpověděli rozvinutím tanků do rojnice a zahájili na Rumuny útok. Dumitrových tanků si všimnuli, až když už bylo pozdě. Dumitru rozkázal svým mužům, aby v zájmu úspory munice pálili jen na jeho povel, a během krátké chvíle bylo všech 22 sovětských obrněnců vyřazeno z boje – minimálně jeden z nich si připsal sám Dumitru. Druhý den ráno pak Dumitrovy tanky asistovaly pokusu oddílu německých samohybných děl StuG III o protiútok, když Rumuni včas odhalili sovětskou léčku a zničili několik sovětských protitankových kanónů.

Čtyřiadvacátého srpna proběhl v Rumunsku státní převrat, kdy král Michael svrhnul pronacistickou vládu maršála Iona Antonesca, a přijal nabídku Spojenců k příměří. Rumunsko se tak vyvázalo z řad Osy a připojilo se na stranu Spojenců. Oficiálně ale bylo příměří podepsáno až 12. září v Moskvě, a mezitím vojáci Rudé armády s Rumuny zacházeli jako s nepřáteli, ačkoliv Rumuni nekladli jakýkoliv odpor. Poté, co se Dumitru i zbytek 1. tankového pluku dozvěděli o příměří, byli Sověty internováni v zajateckém táboře coby váleční zajatci. Dumitrovi se nicméně na druhý pokus podařilo uniknout a připojil se k 2. tankovému pluku, neboť 1. tankový pluk byl na žádost Sovětů rozpuštěn.

Dumitru byl v únoru 1945 povýšen na poručíka, a jeho jednotka byla držena v záloze až do března 1945, kdy byla odeslána na frontu. Ironií osudu pak byl pluk podřízen sovětské 27. obrněné brigádě, tj. jednotce, se kterou se Dumitru střetl v srpnu předchozího roku. Šestadvacátého března 1945 byl 2. tankový pluk nasazen na Slovensku, kdy poskytoval podporu sovětské pěchotě při přechodu Hronu. Dumitrova četa tanků T-4 dokázala zničit šest německých protitankových kanónů a jednu baterii polních houfnic sFH 18 ráže 15 cm, přičemž druhou baterii houfnic Rumuni zajali. Postup byl zastaven až četou těžkých tanků Tiger. Dumitru ale prokázal své vůdčí schopnosti a své tanky vedl do obchvatného manévru. Ten se zdařil, a donutil Tigery k ústupu. O několik dní později, 31. března, pak byla Dumitrova četa opět zastavena tanky Tiger, které byly doprovázené několika středními tanky PzKpfw IV a dokonce i četou těžkých stíhačů tanků Ferdinand. Hustá palba sovětského dělostřelectva zahnala Ferdinandy na ústup a čtveřice Tigerů byla zastavena poměrně kuriózní událostí – v jejich blízkosti totiž dopadl sestřelený německý bombardér, a jeho exploze dvojici Tigerů poškodila natolik, že zbývající dva Tigery musely své méně šťastné kolegy odtáhnout z bojiště. Zbývala proto už jen formace tanků PzKpfw IV, jejichž velitelé v chaosu začali panikařit. Dumitru nezaváhal a vrhl své tanky do útoku, během kterého jeho muži vedli palbu za jízdy.

Rumunští vojáci v roce 1944.

Dva německé tanky byly zničeny, dva poškozeny a zbytek chvatně ustoupil. Následující noc útočili sovětští pěšáci s podporou Dumitrových tanků na dobře opevněnou vesnici drženou Němci. Naštěstí pro rudoarmějce, Němci zrovna slavili Velikonoce a útok je zastihl naprosto nepřipravené. Jedinou překážkou se tak stal náhlý dělostřelecký přepad, kdy na rumunské a sovětské vojáky začaly dopadat dělostřelecké granáty. Dumitru ale neztratil duchapřítomnost, správně usoudil, že věž kostela ve vesnici by byla ideálním pozicí pro dělostřeleckého návodčího, a dal svému střelci příkaz, aby zlikvidoval zvonici tříštivou střelou. Zvonice byla zničena a dělostřelecká palba ustala. 2. tankový pluk se pak účastnil dobytí Bratislavy, kde ale nenarazil na žádné německé tanky. Během dubna 1945 následně pluk překročil Moravu do Rakouska a účastnil se bitvy o Vídeň.

Třináctého května 1945 útočily spojené rumunské a sovětské síly na německé pozice v okolí vesnice Schrick. Dumitru opět vedl četu tanků T-4, během útoku ale byla jeho jednotka z boku napadena trojicí tanků Panther a Dumitrův tank byl zasažen a zničen. Dumitru přežil, exploze mu ale amputovala nohu a frontová služba pro něj skončila. Po rekonvalescenci se sice vrátil zpět do služby v 2. tankovém pluku, již ale pouze jen na administrativní pozici, kde setrval až do konce války. Během své kariéry tanky pod jeho velením zničily přes 39 nepřátelských tanků a 13 vozidel, z toho Dumitru sám zničil minimálně šest tanků a minimálně stejný počet protitankových děl. Za svou odvahu a umění v boji byl odměněn Řádem Michaela Statečného 3. třídy – nejvyšším rumunským vojenským vyznamenání.

Po válce Dumitru setrval v armádě a působil jako tankový instruktor. Z armády nakonec v roce 1953 odešel.


War Thunder tým (autor: Jan “RayPall” Kozák)


V budoucnu do hry přidáme emblém "Rumunský královský znak":

emblém vytvořil Branislav "InkaL" Mirkov


Přečtěte si více:
Bedna s nářadím!
Mad Thunder: Běs a kořist!
Je to opraveno! č.90
Odměňujeme autory, jejichž díla byla zařazena do trofejí s kamuflážemi!