Firefly F Mk I 'Lucy Quipment' 1771 Sqd, HMS Implacable, 1945.
kamufláž vytvořil cerbera15 | ​Stáhněte zde

Fairey Firefly byl posledním - dvousedadlovým válečným letounem Královského námořnictva, který byl přímo navržený pro službu ve Fleet Air Arm. Byl opravdu univerzálním bitevníkem, který dokázal plnit širokou škálu misí - od protipozemních, přes protilodní - až po protiponorkové. Firefly byl velice všestranným letounem - od raných variant, až po pozdější, z nichž některé se dokonce zúčastnily i války v Korei v padesátých letech minulého století.

Ve War Thunderu:

Pohled na vnitřní moduly Firefly F Mk I

Ve War Thunderu je Firefly F Mk.I na třetí úrovni ve větvi leteckého stromu Královského námořnictva. Dominantní částí letounu je obrovský chladič v přední části, který pomáhá uchladit silný motor Rolls Royce Griffon - stejný motor, který se v pozdějších variantách montoval i do pozdních verzí letounů Spitfire a Seafire. Firefly je jeden z prvních bojových strojů, kde měli piloti k dispozici čtyři kanóny. Další silnou stránkou byla široká paleta dostupné podvěsné výzbroje. Přestože výzbroj ve formě čtyř kanónů ráže 20mm Hispano Mk II je obrovská výhoda, při bojovém použití letounu v roli stíhače se objeví jeho slabá stránka - nese totiž pouhých 240 nábojů pro všechny čtyři kanóny. To vyžaduje po pilotovi Firefly při střelbě velikou disciplínu - musíte být velice opatrní kam střílíte a musíte šetřit munici. Jako alternativní výzbroj dokáže Fairey Firefly nést dvě pumy o velikosti 250, 500 a nebo 1000 lb - jednu pod každým křídlem. Díky poslednímu možnému vyzkoumatelnému zbraňovému modulu - HRC Mk 8 - budete schopni vybavit letoun celkem osmi raketami RP-3 o průměru 76 mm, což značně posílí vaší schopnost útočit na pozemní cíle.

Jeden z hlavních nedostatků letounu jsou jeho rozměry a váha - proto má letoun problémy se stoupáním. Jakmile se ale s Firefly dostanete do vzdušného souboje, budete mít k dispozici jeho největší přednost - skvěle fungující dvoupolohové bojové klapky. Narozdíl od většiny letounů, u kterých se klapky pouze vyklopí ven z křídla, Firefly je vysune ven kompletně - tím efektivně zvětší plochu křídla, čímž se docílí mnohem většího vztlaku. Díky této obrovské přednosti dokážete s letounem skvěle manévrovat i při nízké letové rychlosti, což bez zátěže na externích nosníkách usnadňuje přistání jak na letišti, tak i letadlové lodi. A když už je řeč o přistání, další předností je široký a opravdu odolný podvozek, který usnadní přistání i ne moc zkušeným pilotům.

V historii:

Firefly F Mk I vyzbrojen raketami čeká na vzlet.

Firefly byl zaveden do služby jako náhrada za letouny Blackburn Skua a Fairey Fulmar. Odzkoušený a testovaný koncept dvoučlenné posádky - pilot a pozorovatel - se osvědčil, a to obzvláště při letech na velké vzdálenosti. Nicméně samotné počátky návrhu, jakým bylo například i rozdělení posádky a další aspekty už nebyly tak dobře promyšlené, jak se původně zamýšlelo. V pozdním meziválečném období trvala britská admiralita na dvoučlenné posádce pro všechny námořní letouny s výjímkou letounů určených k obraně flotily - trvalo se na tom, že navigace na moři je příliš složitá, a pilot nezvládne v jeden moment správně navigovat a zároveň se starat o ovládání letounu. Nicméně toto rozhodnutí dopředu limitovalo výkon letoun kvůli váze a rozměrům navíc, které byly pro takový koncept potřebné. Fairey Firefly poprvé vzlétl k obloze v roce 1941 se svou výzbrojí čtyř kanónů o průměru 20 mm - tohle bylo obrovské zlepšení oproti osmi kulometům Browning ráže 7,7 mm, které nesl Fairey Fulmar. Další zlepšení oproti Fulmaru byla výměna motoru Rolls Royce Merlin za nový motor Rolls Royce Griffon IIB.

Firefly na palubě HMS Indefatigable, leden 1945.

Firefly měl relativně tvrdý start ještě předtím, než se dostal k prvním námořním jednotkám v roce 1943 a plně v provozu byl až v roce 1944. Přestože se zúčastnil útoku na německou bitevní loď Tirpitz - jako krytí a podpora - jeho hlavní náplní byla služba v britské Tichomořské flotile. Firefly se v Pacifiku osvědčil, a proto zůstal v aktivní službě - jeho původní verze byla pozdějšími úpravami v mnoha směrech vylepšena. Letouny Firefly se v britské námořní letecké službě dočkaly dalšího bojového nasazení v roce 1950 v Korei, kde bojovaly po boku námořních letounů Seafire a Sea Fury, než byly v roce 1956 po své dlouhé a úspěšné kariéře staženy z aktivní služby. Výhodu v letounech Fairey Firefly nevidělo pouze britské námořnictvo, byly součástí aktivní armádní služby v mnoha zemích, včetně služby v Kanadském královském námořnictvu, Nizozemském královském námořnictvu a stejně tak i v Australském královském námořnictvu. Firefly opustil aktivní armádní službu těsně předtím, než naplno začala doba proudových letounů - v té době Fairey přišlo s návrhem nové generace námořních letounů ve formě letounu Fairey Gannet.

War Thunder tým (autor: Scott “Smin1080p” Maynard)

V budoucnu do hry zařadíme nápis "Evelyn Tentions"
a emblém 771. námořní perutě, letectvo Královského námořnictva: