Bf 109G-10/U4, Jagdstaffel (Jasta) 5 der ROA "Oberst Kazakov", Havlíčkův Brod (Deutsch Brod),
květen 1945, kamufláž vytvořená hráčem -313- Paegas | stáhněte si jí zde

Doposud jste zde na stránkách četli o slavných hrdinech, velkých bitvách, zúčastněných jednotkách nebo jednotlivých typech strojů. Zkusme se na válku podívat z jiného úhlu – skrze dějiny jednoho letiště, jedné rovné plochy, a ukázat, že i tak se dobře popisuje válečné dění. Přečtěte si 1. část historického článku o letišti v Německém Brodě a buďte v obraze.

Noel Gibbons (vlevo) nejspíše s Rossem G. Grayem u svého Mosquita (zdroj www.canadianwings.com)

...Akce se nazývala Day Ranger a byla jednou z mnoha. Dne 12. října 1944 odletěla dvě Mosquita FB Mk.VI patřící k 418. squadroně RCAF v 04.35 z letiště Saint-Dizier ve Francii směr Československo. V poměrně husté oblačnosti a přízemní výšce dorazila po půl sedmé ráno na letiště Planá u Českých Budějovic, kde rychle zaútočila na několik zde stojících cvičných letadel Junkers W 34. Dvojice pokračovala dále na Německý Brod. Mlha se ke konci cesty zvedala a dovolila efektivní útok. Mezi 07.15 a 07.24 se Kanaďanům podařilo zcela překvapené Němce připravit o pět na ranveji vyskládaných Stuk a dalších osm jistě poškodit. Výpovědi tehdejších pamětníků jsou barvitější:

„Já jsem šla do školy v půl osmý, tady jsem zamkla a najednou nade mnou ty znaky kulatý… nad námi letělo letadlo tak nízko, že bylo vidět jiné znaky než německé a všichni jsme utíkali na kopeček...abychom viděli. Letadlo letělo k letišti. Cestou střílelo z kulometů, ale nikdo nebyl zraněn, jen nějaké budovy byly poškozeny. Říkali, že Němci vylízali ve spodkách, no prostě nepřipravený. Vůbec to nezaznamenali. Než se začalo na letišti střílet, tak on byl dávno pryč.“

Mosquita nabrala kurz k Dunaji a nakonec přistála v půl desáté bezpečně v Itálii. Ještě ten den se po dotankování přepravila na domovskou základnu v anglickém Hundsonu. Obyvatelé v Německém Brodě si po útoku dokonce mysleli, že vše podnikl Karel Kuttlewascher, který se narodil v nedalekém Svatém Kříži. Doopravdy však přilétli Ross G. Gray, Roy D. Thomas (piloti), Noel J. Gibbons a Roderic W. MacDonald (navigátoři). Všichni za tuto úspěšnou akci obdrželi DFC (pro Graye s Gibbonsem už šlo o DFC and Bar). Obzvláště zdůrazňujeme zásluhy navigátorů, protože jejich práce byla klíčová – museli dlouho studovat trasu do neznámé lokality jen skrze mapu a vytyčení orientačních bodů, které za rychlého letu v krajině teprve hledali. Piloti na nich byli zcela závislí.

Zničený a opuštěný Hs 129 na německobrodském letišti v květnu 1945 (zdroj MVHB)

SG 102 ovšem v té době na německobrodském letišti v příliš velkém počtu nepřebývala. Během druhé poloviny roku 1944 postupně odlétala a do konce října nejspíše zmizela úplně. Rozpuštěna byla 4. února 1945 neznámo kde.

Tím ale historie námi sledovaného letiště za druhé světové války nekončí. Naopak vstupuje do poslední a nejzajímavější fáze. Prvních měsících roku 1945, jak se posunovala východní fronta stále více na západ, začal Německý Brod být důležitý pro bojové letky. Jako první se sem z Chebu přesunula 7. března Jagdstaffel (Jasta) 5 der ROA zvaná „Oberst Kazakov“. Její složení bylo z dvou Bückerů Bü 181, dvou Arado Ar 96B a několika Messerschmittů Bf 109G-10/U4. Jak název vypovídá, šlo o letku v rámci Ruské osvobozenecké armády generála Vlasova.

Ve dnech 17. a 18. dubna 1945 se na letišti nakrátko zastavilo sedm Messerschmittů Bf 109 patřící pod 1./NAGr. 14. (Nahaufklärungsgruppe). Ačkoliv se jednalo o průzkumnou jednotku, nacházelo se u ní nejedno eso. Důvod je prostý. Piloti létali během denního průzkumu v tandemu, kde jeden měl stroj opatřen kamerou, druhý byl doprovodem a mohl tedy napadat blízké nepřátelské letouny. Například Hans-Jürgen Lenkeit z 1./NAGr. 2 měl mezi dubnem a srpnem 1944 celkem dvanáct vítězství. Každopádně jak bylo řečeno 1./NAGr. 14 se v Německém Brodě příliš neohřála. Přesunula se (minimálně z části) na sesterské letiště Senožaty zhruba 25 km západně.

Vraky stíhaček JG 52 a Jasta 5 v květnu 1945 (zdroj MVHB)

Další jednotka, která koncem dubna do Německého Brodu přišla, nesla označení 10.(Pz.)/SG 9. Ve výzbroji tou dobou měla 18 letadel (16 bojeschopných) typu Henschel Hs 129B-2 a nejspíše několik verzí B-3, kterých bylo za války postaveno velmi málo. Stroje to byly spíše neoblíbené, nedaly se téměř ovládat při vysazení jednoho motoru. A protože kritický zásah byl možný dokonce už z pěchotní zbraně, znamenala každá bojová akce velkou loterii. Na druhou stranu útočná složka Henschelů byla skvělá, především verze B-3 (přezdívaná díky svému 75 mm kanonu „Panzerknacker“) dle vzpomínek pilotů 10.(Pz.)/SG 9 dokázala do tanku T-34 udělat metrovou díru. Jednotka si poslední měsíce války opravdu zalétala a efektivně bojovala proti postupujícím Rusům. Přesto se nedokázala připravit na první zkušenost s letištěm v Německém Brodě, jak vypráví velitel letky Gebhard Weber:

„V té době jsme byli my piloti velmi zkušení, skuteční veteráni, a domnívali se, že si můžeme dovolit cokoliv. Normálně bychom přistávali za nízké rychlosti, s vysunutým podvozkem a přiškrcenými klapkami. Ale letiště v Německém Brodě bylo idiotsky krátké a, aby okolnosti byly ještě horší, na druhé straně kopce. Když jsem šel na přistání s rychlostí asi 200 kilometrů za hodinu, uviděl jsem z vrchu kopce, jak asi sto metrů před mnou jsou vzorně vyrovnány stodevítky Jagdgeschwader 52. Neměl jsem ani čas, abych se vyděsil. Přede mnou a trochu napravo byly vyrovnány dvě letky a mezi nimi úzká mezera. S pomocí směrového kormidla a brzd se mi podařilo protáhnout mezi nimi. Zastavil jsem až na samém okraji letiště.“

Je úsměvné, že toto „idiotsky krátké letiště“ bylo původně stavěno pro těžké bombardéry, ale po šesti letech rapidního vývoje v letectví už nestačilo ani stíhačům.

Polikarpov Po-2 po obsazení letiště Sověty v květnu 1945 (zdroj MVHB)

Pokud laskavý čtenář četl pozorně, tak jej jistě zarazila Weberova zmínka o JG 52. Tato nejslavnější a nejúspěšnější stíhací eskadra se do Německého Brodu dostala ve dnech 21. a 22. dubna 1945, i když ne v plném počtu. Konkrétně šlo o 30 až 40 strojů Stab/JG 52 a I./JG 52 bez 1.Staffel (ta společně s III./JG 52 přilétla mezi 3. a 5. květnem). Díky výše zmíněnému zvláštnímu charakteru letiště několik letounů této německé elity také skončilo mimo letištní plochu. Obyvatelé Německého Brodu tak hostili, aniž by o tom věděli, to nejlepší z německého letectva co do počtu sestřelů a vyznamenání. Piloti ani tady nezaháleli, protože dostávali množství paliva srovnatelné se základnami velikosti Praha-Kbely. A tak bojová aktivita z letiště byla opravdu bohatá a trvala do samotného konce války. Hermann Graf odsud řídil poslední bojové akce a Erich Hartmann tu odstartoval ke svým posledním sestřelům. Platí to i o 10.(Pz.)/SG 9.

S příchodem povstání českého lidu měla dvě Bf 109 ostřelovat 5. května budovu továrny ve městě, tím vyděsit německobrodské občany a pomoci pozemním silám je udržet v klidu. O dva dny později se celý personál letiště rozhodl zlikvidovat vojenské vybavení a plánoval vyhodit do vzduchu i budovy letiště. Tomu prý zabránilo jednání s místním národním výborem. Hangár přesto zničen byl, ale důsledkem sovětského ostřelování dne 9. května. Tehdy již na letišti nikdo nebyl. Ohromná pozemní kolona složená z členů Jasta 5, JG 52, 1./NAGr. 14, 10.(Pz.)/SG 9 a dalších zde dislokovaných vojáků opustila prostor dne 8. května směrem na Humpolec. Neuletěl nikdo, ačkoliv piloti mohli (a uvezli by prý i jednoho člověka navíc). Důvod byl jednoduchý – chtěli být spolu až do konce. Všechna bojeschopná letadla byla proto zapálena a zanechána na letišti. Ve večerních hodinách se kolona vzdala americké 90. pěší divizi v Písku, ale ještě v témže květnu byli všichni předáni Rusům. Většina skončila v zajateckém táboře č. 376 v Krasnouralsku na Urale a na svobodu se první dostali v roce 1949 a poslední kolem roku 1955.

A jak to bylo s havlíčkobrodským letištěm dál? Obsadili jej Sověti a poté se vrátilo pod správu čs. armády. Působilo zde nebo dokonce vzniklo několik letek a do budoucna se prostor stal známým pro dislokaci 4. vrtulníkové letky. Dnes má statut civilního neveřejného mezinárodního letiště.