Výcvikový letoun Ju 87 R1 (pro typ R2) s maketou bomby, TY+EB, SG 102,
Německý Brod, leden 1944, kamufláž vytvořená hráčem -313- Paegas | stáhněte si jí zde

Doposud jste zde na stránkách četli o slavných hrdinech, velkých bitvách, zúčastněných jednotkách nebo jednotlivých typech strojů. Zkusme se na válku podívat z jiného úhlu – skrze dějiny jednoho letiště, jedné rovné plochy, a ukázat, že i tak se dobře popisuje válečné dění.

Němci zabírají dne 15. 3. 1939 německobrodské letiště (Zdroj SOkA HB)

Německý Brod na současných mapách nenajdete. Byl 5. května 1945 přejmenován na Havlíčkův kvůli odporu ke všemu německému, i když původ názvu sahal hluboko do středověku. Město vždy leželo na klíčovém místě – je dnes téměř ve středu České republiky a představuje významnou křižovatku cest. Toho si všimli i českoslovenští letečtí stratégové, když roku 1936 uvažovali o vybudování sítě nových vojenských letišť jako reakci na vzestup nacistického Německa. Na ploše 2 km jihozápadně od města měla být do roku umístěna jedna peruť bombardovacích letadel o třech letkách. Letiště se samozřejmě nepodařilo dostavět včas. V červnu 1937 bylo rozhodnuto o rozšíření letiště o sklad leteckých a automobilových pohonných hmot a v roce 1938 tu byl zbudován ocelový hangár. Stále jako nedokončené bylo dáno k užívání 30. října 1938 a protokolárně předáno čs. letectvu 24. ledna 1939.

V Německém Brodě byla nakonec dislokována III. peruť 6. leteckého pluku, který měl ve znaku červeného lva ve stříbrném poli. Přesněji šlo o dvě letky těžkých bombardérů – 85. a 86. mající po šesti kusech letouny MB.200 a po dvou moderních B-71, které ale v Německém Brodě nejspíše umístěny nebyly. Piloti a personál byli slavnostně uvedeni koncem října roku 1938. Právě situace měsíc po mnichovské konferenci znamenala urychlené zapojení tohoto letiště do plné činnosti.

Přípravy se ukázaly jako zbytečné. Letiště udělalo z Německého Brodu během nacistické okupace jedno z důležitých míst pro obsazení vojskem. Tak se stalo hned z rána 15. března 1939. 4. taková divize v čele s generálporučíkem Georg-Hansem Reinhardtem ihned letiště zabrala a do června téhož roku prostor opustily všechny zde umístěné čs. jednotky. Dne 4. září 1939 se pak Němci na letiště vrátili a zabrali budovu velitelství. Pokračovali na dokončení započatých staveb a vše 5. června 1940 zkolaudovali. Hned v létě zde Luftwaffe zahájila letový provoz. Jako v ostatních protektorátních základnách i tady začali trénovat noví piloti. Německý Brod byl využit jako satelitní letiště brněnské základny, takže se tu objevili žáci z Flugzeugführerschule (FFS) A/B 113 a později z FFS A/B 3. Také zde působila škola vzdušného zpravodajství (LNS 4) a letecká technická škola (FTS 1).

Havarovaný cvičný Ju 87 poblíž letiště (zdroj MVHB)

Letecké školy se dělily na tři typy dle úrovně tréninku. Na stupni A se budoucí pilot vůbec učil létat, na stupni B se snažil ovládat vyspělejší stroje a poslední stupeň C měl zdokonalit návyky, naučit pilotovat vícemotorové stroje a létat za ztížených podmínek (noc, mlha,...). Instruktoři během války byli většinou frontoví letci, nejednou vážená esa, kteří několikaměsíční přesun do zázemí brali také jako formu odpočinku. Školy samozřejmě necvičily na nejmodernějších strojích. Naopak dostávaly to, co se většinou vyřadilo z první linie. Logicky tak býval letecký park hodně různorodý. V Německém Brodě se evidují stroje jako Grunau Baby, Junkers Ju 52 Arado Ar 65 a Ar 66, Focke-Wulf Fw 56 a Fw 58 nebo Messerschmitt Bf 108, Bf 109 a Heinkel He 52 či He 111. Některé ovšem nemusely sloužit jako cvičební, protože poblíž letiště se nacházely opravárenské dílny. Ty zde sloužily až do konce války a dokonce měly v pozdějších dobách přestavovat některé cvičné stroje na noční bombardovací. Všechny dosavadní typy na německobrodském letišti ale svým počtem překonal jiný kus – Junkers Ju 87.

„Školní plachťáky, které dosud se na letišti cvičily, odlétly a místo nich přilétlo na letiště 75 aeroplánů zvaných „Stuka,“ píše kronikář nedaleké obce Poděbaby o dni 18. října 1943. Co však nevěděl, že šlo o jednotku Sturzkampfgeschwader 102 (StG 102). Ta zde o deset dní později zažila své přejmenování na Schlachtgeschwader 102 (Schl. G. 102, později SG 102). Skládala se ze štábu a dvou skupin. Jejím úkolem zde byl výcvik pilotů pro střemhlavé bombardéry. Školu čekaly nepříjemné měsíce, protože začátkem roku 1944 vypracovalo velení Luftwaffe studii, kdy do budoucna měly všechny školy produkovat celkem tisíc nových pilotů měsíčně. Na to naprosto nedostačovala kapacita. Snahy byly, ale za ohromnou cenu. Čerství absolventi měli nalétáno jen 235 hodin (piloti RAF například museli mít 360). V případě střemhlavého bombardování navíc šlo o mnohem větší nebezpečí smrti. Pro SG 102 v Německém Brodě to platilo dosyta. Letecké eso Erhard Jähnert, nositel Rytířského kříže od Schlachtgeschwader 3, byl začátkem ledna 1944 pozván ke SG 102, aby začal lépe cvičit piloty, kteří zde téměř denně umírali při haváriích. Doposud evidované ztráty jdou opravdu do desítek.

Německobrodské letiště pohledem spojeneckých zpravodajců

„…tady bylo hodně havárií. Ono se říkalo, že ty „štuky“ jsou vyřazený z fronty a tady na tom cvičili piloty. My jako kluci jsme to sledovali. Ta „štuka“ letěla a on to těsně nad zemí začal vybírat, ale pokaždé se jim to nepovedlo…a to byl malér.

V Papšíkově [obec hned sousedící s přistávací plochou letiště, pozn. autora] …ten pilot už nedoletěl a přistál jim na zahrádce. Začalo to hořet a on se z té kabiny nemohl dostat ven a uhořel tam. Ale ty lidi se mu snažili pomoct, ale kabina se nějak zkřížila a on ji nemohl odsunout.“ (vyprávění pamětníka)

Nejdříve se létalo na Ju 87 verzích A, B a R, později se objevily i verze D. První dny se piloti učili létat ve formacích, osvojovali si základní prvky akrobacie a později střemhlavé lety (do výšky 50 metrů, 20 metrů a několik jednotek metrů), shazování pum a střelbu z palubních zbraní. Bomby se používaly betonové s vestavěnou dýmovnicí, která se aktivovala po nárazu a určila přesnost dopadu. Shozová oblast se nacházela poblíž obce Skuhrov, kde jsou dodnes k nalezení betonové trosky.

V březnu 1944 se měla I./SG 102 přesunout na letiště Planá u Českých Budějovic a přeškolit se na letouny Focke-Wulf 190. Zde se objevily různé typy od A-3 a A-5, přes F-2, G-1, G-2 až po moderní F-8. V polovině června 1944 se I./SG 102 vrátila na německobrodské letiště, ale není doposud nikde evidováno, že i s focke-wulfy.

O letiště se začali po obsazení Itálie zajímat i Spojenci. V září 1944 odhalil jejich průzkum vysokou koncentraci letadel na letištní ploše (56 až 75), ale Německý Brod nebyl nikdy v plánu náletu bombardérů, které běžně nad městem létaly k cíli. Vznikl proto speciální plán, kde byli hlavními aktéry Kanaďané, a jenž uskutečnil se 12. října 1944.

Pokračování příští týden v neděli...