Avia B.534 - historická kamufláž implementována na letadlo Fury Mk.1
Slovenské vzdušné síly, letka 13, Východní fronta v roce 1941
kamufláž vytvořená hráčem Paegas | stáhnout zde

Na napadení Sovětského svazu Německem zareagovalo Slovensko velmi pružně. Byla vyhlášena branná pohotovost a aktivovány všechny složky Slovenských vzdušných zbraní (letectvo, protiletecké dělostřelectvo a vzdušné zpravodajství) a armády. Již 22. 6. 1941 nařídilo Ministerstvo národnej obrany (MNO) vytvoření rychlé skupiny, která měla být zformována z jednotek umístěných na východě Slovenska. Snahou bylo zapojit se do boje dříve než Maďarsko a získat tím výhodu při případném jednání o návratu jižního území Slovenska, které bylo odebráno Vídeňskou arbitráží v roce 1938.

čtk. J. Režňák v Avii Bk.534.519 (M-8) od letky 13, červen 1941

Rychlá skupina dokázala překročit hranice již v noci z 23. na 24. 6. 1941 a rychle postupovala až do Samboru, kde byla 7. 7. 1941 doplněna. Pro letecký průzkum skupiny byla určena letka 1 s Letovy Š.328, která se ze Zvolena přemístila na polní letiště Kamenica nad Cirochou. Mezitím se na tažení připravovala 1. a 2. divize a celkem pět letek vzdušných zbraní. Jedinou bojovou letkou, která měla chránit vzdušný prostor Slovenska, byla stíhací letka 11 z letiště Vajnory. Úkolem byla ochrana hlavního města a Pováží, kde se nacházely důležité zbrojovky. Pro nasazení na východní frontě byly určeny stíhací letky 12 a 13 s Aviemi B.534 a pozorovací letky 1, 2 a 3 vybavené Letovy Š.328. Pro spojení jednotlivých leteckých útvarů s velitelství byla 1. 7. 1941 vytvořena kurýrní letka, která zpočátku disponovala čtyřmi letouny (Stinson SR-10C, dvě Pragy E-241 a Praga E-39). Po skončení příprav překročily obě divize hranice 2. 7. 1941.

Přesun letek na letiště okolo Samboru komplikovalo velmi špatné počasí. Proto probíhal poměrně dlouho (1. až 7. 7. 1941) a vyžádal si několik nehod. Letov Š.328 s osádkou pilot čtk. Ľ. Vlčko a pozorovatel čat. asp. K. Ličko od letky 3 havaroval 2. 7. 1941 na letišti Kamenica nad Cirochou při návratu letky z nezdařeného přeletu na letiště Sambor. Pozorovatel byl při havárii těžce zraněn. Již následujícího dne se čtk. Ľ. Šramko z letky 13 převrhl na nevyznačené nerovnosti se svojí Avií Bk.534 na letišti Sambor. Potíže s nevhodnými přistávacími plochami dále pokračovaly. Plochy byly často vybírány jen podle map, což způsobilo řadu problémů. 9. 7. 1941 dostala letka 3 za úkol přemístit se ze Samboru na přistávací plochu u Koniuszki Siemianowskie (20 km SV od Samboru). Velitel letky npor. let. B. Kubica jel prohlédnout plochu před samotným přemístěným. Na místě objevil podmáčené a vysokou trávou a křovinami zarostlé pole. Kubica odmítl přesun, za což mu vzhledem k neuposlechnutí rozkazů hrozil vojenský soud. Vše se vyřešilo pokusem npor. let. F. Wágnera přistát na této ploše, který skončil poškozením podvozku Letovu Š.328.

Protáčení vrtule u Letovu Š.328 od letky 1, léto 1941

Po přesunu na letiště u Samboru byla zahájena bojová činnost pozorovacích letek, která se soustředila na průzkum oblastí před postupujícími slovenskými jednotkami a na pozorování postupu vlastních pozemních sil. Většinou pozorovacímu Letovu Š.328 poskytovaly krytí vlastní stíhací Avie B.534. První bojovou akcí se stal 5. 7. 1941 průzkum vlastních kolon. Již při prvních bojových letech se objevily problémy s nedostatečným výcvikem letců. Jednalo se především o mladé letce, kteří přišli nedávno z výcviku a postrádali potřebné poznatky o taktice a způsobu vedení boje. Letky 1, 12 a 13 se 9. 7. 1941 přemístily na letiště Lvov a Rzesno.

Vzhledem k vytížení stíhacích jednotek Luftwaffe byla na žádost Luftflotte 4 uvolněna letka 13, která měla poskytovat ochranu Henschelům Hs 126 B-1 průzkumné letky 4.(H)/Aufklärungsgruppe 32 umístěné na letišti Čortkov (65 km J od Tarnopolu). 14. 7. 1941 letka 13 z přistávací plochy Jarmolince (30 km J od Proskurova) zahájila doprovodné akce Henschelů Hs 126. Podle dohody měli slovenští letci operovat pouze nad vlastními pozemními jednotkami. Ve skutečnosti doprovázeli německé průzkumné letouny až 100 km nad nepřátelské území. Potíže nad nepřátelským územím Aviím dělaly sovětské protiletecké kulomety, které pro Avie létající běžně v 400 m, byly velmi nebezpečné. 16. 7. 1941 byl při doprovodu Henschelu Hs 126 poškozen nad nepřátelským územím protileteckou palbou letoun čtk. J. Švejdíka, který se dovlekl nad letiště, kde při přistání havaroval. 21. 7. 1941 se dvoučlenný roj dostal do silné protiletecké palby u města Bar. Avie vedoucího roje rtk. let. Ľ. Zaťka inkasovala kolem 40 zásahů do křídla a chladiče a po překonání vlastní linie nouzově přistál. Čtk. J. Režňák se vrátil na letiště a po nahlášení přesné pozice poškozeného letounu opět vzlétl a přistál u svého vedoucího roje.

Jsi modelář? Jsi schopný vytvořit model do hry? Jedno z nejznámějších druhoválečných československých
letadel by si to určitě zasloužilo. Pomocí "revenue share" systému se tvůj model může dostat do hry.
Dokonce pro tebe máme i překlad CDK příruček do češtiny. Tak směle do toho, B.534 čeká na zpracování!

Avia Bk.534.517, nepovedené přistání čtk. Ľ. Šramka od letky 13 v Samboru 3. 7. 1941

25.7. 1941 se letka 13 přemístila do Tulčin (70 km JV od Vinnice). Vzápětí po přesunu startoval tříčlenný roj na doprovod Henschela. Slovenské letouny se dostaly do silné protiletecké palby, která těžce poškodila Avii B.534 čtk. F. Breziny. Po nouzovém dosednutí v hloubce 16 km od vlastní linie se dostal Brezina do palby ustupujících proudů Rudé armády. Čtk. Š. Martiš několikrát zaútočil na pěchotu ohrožující sestřeleného letce a poté přistál vedle poškozeného letounu. Brezina vyskočil na levé spodní křídlo Avie a chytnul se vzpěr. Martiš odstartoval v těžké palbě pěchoty a na plný plyn se vzdaloval, což pro Brezinu mohlo skončit tragicky, jelikož při startu sklouzl z křídla a držel se pouze rukami. Až po vzdálení se z nebezpečného prostoru mohl Martiš ubrat plyn a umožnit Brezinovi vylézt opět na křídlo. Nakonec šťastně přistáli na letišti Tulčin. Oběma pilotům vynesla akce slovenské a německé vyznamenání. 29. 7. 1941 došlo ke stíhání maďarského Fiatu C.R.42 od 1./3. Kőr Ász, který byl málem sestřelen čtk. J. Režňákem od letky 13. Díky nezkušenosti zahájil příliš brzy palbu a nedosáhl žádného zásahu. Po skončení doprovodů průzkumných Henschelů (1. 8. 1941) zůstala letka 13 na letišti Tulčin a odtud se 15. 8. 1941 vrátila zpět a Slovensko.

K doprovodným letům německých průzkumných Henschelů Hs 126 B-1 od letky 3.(H)/32 byla určena letka 12. 15. 7. 1941 se přemístila na letiště Proskurov a 19. 7. 1941 zamířila na letiště Bar (60 km JZ od Vinnice). V období 17. až 19. 7. 1941 Avie B.534 z letky 12 doprovázely Henschely Hs 126 do oblasti jihovýchodně od Vinnice, kudy ustupovaly jednotky Rudé armády z dobytého města. 20. 7. 1941 dostala letka 12 rozkaz provést hloubkový nálet na silnici Vinnica – Nemirov. Jedenáct letounů od letky 12 napadlo ustupující kolony z výšky 10 až 20 metrů. Po překvapivém prvním útoku se sovětská protiletecká obrana vzpamatovala a při dalších útocích přivítala letce silná protiletecká obrana. Při útocích byly poškozeny čtyři letouny a všem letcům bylo za úspěšné vykonání úkolu udělena vyznamenání. O úspěchu hloubkového náletu svědčí i blahopřání k úspěchu od německého velitelství, které obdrželo MNO.

23.7. 1941 se letka 12 přemístila na letiště Vinnica, kde je následujícího dne navštívila trojice Tupolevů SB, kteří nezpůsobili letce žádné škody. V dalších dnech doprovázela letka průzkumné Henschely v prostoru Vinnica – Granov –Umáň – Trocianov a Tarnovka – Umaň – Granov. 29. 7. 1941 se dostala letka 12 do prvního kontaktu s letouny VVS RKKA. Přemístili se toho dne na letiště Gajsin (80 km JV od Vinnice), odkud letka po 18 hodině vzlétla proti hlášenému nepříteli. Trojčlenný roj vedený velitelem letky npor. let. J. Páleníčkem narazil na smíšenou skupinu I-16, I-153 a I-17 (jednalo se buď o LaGG-3 nebo Jak-1). Vzhledem k převaze protivníka zvolil Páleníček odpoutání se od nepřítele a v přízemním letu se vrátil roj na letiště.

Avia B.534 od letky 13 na východní frontě v létě 1941

30.7. 1941 dostala letka 12 rozkaz zaútočit na pozice jednotek Rudé armády, které zastavily ústup a přeskupovaly síly. Devět Avií s podvěšenými pumami zaútočilo na silnici Umaň – Novoarchangelsk. Přes protileteckou palbu všichni úspěšně zaútočili. Avie B.534 čtk. M. Danihela dostala při otočce k dalšímu útoku zásah do motoru. Danihel musel kvůli vypuklému požáru použít hasicí zařízení a nouzově přistát mezi liniemi. Sověti, kteří byli k sestřelenému letounu blíže, zahájili na letce palbu. Zbylý členové roje se chopili iniciativy. Rtk. J. Drlička přistál na poli a vzal Danihela do kabiny. S prostřelenou pneumatikou vzlétli a úspěšně přistáli na letišti Gajsin. V průběhu záchranné akce třetí člen roje čtk. A. Kubovič kroužil kolem a držel Sověty dál od kolegů. Všichni dostali za akci slovenská a německá vyznamenání.

Velkým problémem bojeschopnosti slovenských letek byl technický stav letadel. Nasazení na nevyhovujících polních letištích a neustálé vystavení povětrnostním vlivům způsobovalo velké opotřebení techniky. Značnou potíží bylo zvětšování vzdálenosti bojových útvarů od slovenského zásobování. Přísun náhradních dílů a pohonných hmot byl problematický, a proto bylo 24. 7. 1941 rozhodnuto o zřízení armádního leteckého parku na letišti Rzesno, který měl plynule zásobovat letky. K dodávkám náhradních dílů ze Slovenska byly určeny dva Letovy Š.328 a Avia B.71, která do poruchy při startu z letiště Vajnory 22. 8. 1941 vykonala jen pár letů. Velkým problémem byl nedostatek pohonných hmot, který způsobil omezení aktivit pozorovacích letounů v polovině července a přesměrování všech dostupných zásob stíhacím letkám. Chvilkovou pomocí bylo nalezení 50 000 litrů sovětského leteckého benzinu s vysokým oktanovým číslem, který byl při ředění 1:1 s Bi-Bo-Li použitelný v motorech slovenských letadel. Kvůli výše uvedeným problémům se letka 2 vydala 25. 7. 1942 na cestu domů. Část Letovů Š.328 letky 2 byla dána k dispozici zbylým dvěma pozorovacím letkám. Ze zbytků letky pak vznikla kurýrní služba zabezpečující spojení ze Slovenskem.

Přes problémy se zásobováním a prvotními nedostatky ve výcviku ukázali slovenští letci v červenci 1941 svoji kvalitu. Především stíhací letci se ukázali v dobrém světle při doprovodech německých průzkumných letounů a při hloubkových útocích na ustupující kolony Rudé armády. Činnost slovenských letců na východní frontě červencem nekončila. Jednalo se pouze o předehru před největším střetnutím v roce 1941.