Už od začátku 2. světové války nemělo sovětské velení pochyb o tom, že se SSSR zapojí do tohoto celosvětového konfliktu. Hlavním problémem Rudé armády bylo zastaralé vybavení a sovětské vrchní velení se na vyřešení tohoto problému snažilo zaměřit. Nové sovětské stíhací stroje se měli svým výkonem meřit s nejnovějšími stroji Bf.109, P-40 a Spitfire, ale zároveň byla zapotřebí levná, rychlá a efektivní masová produkce. Jeden z nejnovějších projektů byl sovětský LaGG-3, pojmenovaný po svých konstruktérech - Lavočkinovi a Gudkovi. Hlavním použitým materiálem se u tohoto stroje stala překližka, která ale nebyla tak pevná jako kov, který byl příliš drahý a špatně se vyráběl.

Když na východní frontě začala válka, úhlavním soupeřem se stal Bf.109 série F - Friedrich, která vycházela ze série E - Emil. Friedrich vycházel z nabytých zkušeností ve Španělské válce, bitvě v Evropě a bitvě o Británii. I přestože byly produkovány další a pokročilejší série letadel Bf.109, sérii F vyhodnotilo mnoho německých stíhacích es jako perfektní a dokonalé stíhací letadlo. Rychlé, obratné a dobře vyzbrojené. Bf.109 F se stala symbolem převahy Luftwaffe.