Spitfire HF Mk.IXe, Major Otmar Kučera, Manston, jaro 1945, kamufláž vytvořená hráčem -313- Paegas | stáhnout zde

Na samém konci 1. světové války již bylo Rakousko-Uhersko na pokraji naprostého ekonomického i společenského kolapsu, umocněného v té době již nezvratitelnou prohrou ve válce, a 11. listopadu 1918 se definitivně rozpadlo v den, kdy válka skončila. Již měsíce předtím ale americký prezident Woodrow Wilson představil svých "Čtrnáct bodů", které měly všem evropským národnostem zajistit jejich nezávislý stát. To se týkalo i českých zemí - 28. října 1918 vzniklo nezávislé Československo a 14. listopadu byl prvním prezidentem zvolen Tomáš Garrigue Masaryk, který osamostatněním národa sklízel plody své dlouholeté usilovné práce.
 

Peruť 313.

Československá armáda byla poměrně moderně vybavena, nicméně letectvo bylo ještě v plenkách. Českoslovenští představitelé si kvůli strategické poloze Československa velmi dobře uvědomovali, že stát nutně potřebuje moderní vzdušné síly, a vláda se proto začala porozhlížet po zahraničních dodavatelích moderních letounů a zároveň podpořila domácí výrobu. Během třicátých let tak již v Československu fungovalo několik zavedených leteckých továren. Továrna Aero v pražských Vysočanech produkovala široké spektrum letounů smíšené a celokovové konstrukce včetně licenčně vyráběných francouzských bombardérů Bloch MB.200, továrna Avia jakožto součást Škodových závodů stavěla stíhací letouny, a státní továrna Letov v Letňanech vyráběla kromě kovových vrtulí i řadu dvojmístných průzkumných/lehkých bitevních letounů Š-28. Továrna Walter se sídlem v Praze pak zásobovala průmysl leteckými motory - šlo o kombinaci licenčně vyráběných hvězdicových pohonných jednotek Bristol Jupiter, Pegasus a Mercury a řadových čtyř- a šestiválcových motorů vlastní konstrukce.

Československé letectvo, jež přijalo motto "Vzduch je naše moře", tak bylo během třicátých let zásobováno kvalitními stroji i motory. Nejznámějšími československými letouny byly bezpochyby dvojplošné stíhačky Avia B-534, stavěné od roku 1935. Od roku 1939 rovněž továrna Avia a Aero pod názvem B-71 licenčně vyráběla sovětské bombardéry Tupolev SB (není to SB-2), jež v té době byly velmi výkonným letounem. Celkově vzato Čechoslováci v rukou během třicátých let drželi moderně vybavené letectvo, které vzhledem k rostoucím počtům strojů i personálu brzy tvořilo silnou organizaci, mající vliv na tehdejší rozložení sil ve střední Evropě. Koncem třicátých let, kdy se začala situace v Evropě vlivem agresivní politiky nacistického Německa rychle zhoršovat, již ale československé letouny zastarávaly, neboť všechna velká letectva houfně přecházela na jednoplošné designy. Čeští představitelé, konfrontováni s výkonným německým jednoplošníkem Messerschmitt Bf 109 zjistili, že Avia B-534 překonává německý typ ve stoupavosti a obratnosti, nicméně je pomalejší. Byl proto zadán vývoj jednoplošného nástupce B-534, nazvaný Avia B-35, který poprvé vzlétl 28. září 1938.

To ale již bylo příliš pozdě - jen o dva dny později došlo k podepsání Mnichovské dohody mezi Německem, Francií, Itálií a Velkou Británií, jež Československu nařizovala postoupit území Sudet Německu pod pohrůžkou, že v případě vypuknutí války s Německem budou Čechoslováci prohlášeni za agresora a zanecháni bez pomoci. Československá vláda se i přes vysokou morálku vojska a nedokončený, ale i tak silný systém opevnění rozhodla mnichovskému diktátu podřídit. O necelý rok později, v březnu 1939, pak byl celý zbytek Československa obsazen wehrmachtem a přejmenován na Protektorát Čechy a Morava. Letecký průmysl byl zkonfiskován a velká část letounů čs. letectva byla zabavena, velkému počtu pilotů a personálu se ale podařilo uniknout do Polska a Francie, zatímco nyní nezávislé Slovensko na troskách čs. letectva postavilo své vlastní vzdušné síly.

Čs. piloti následně prchnuli buď na západ do Francie, nebo do Sovětského svazu, kam se dostali po pádu Polska. Na západě se čs. letci zúčastnili bitvy o Francii, Francouzi je ale nevítali s nadšením, kladli jim za vinu zatáhnutí Francie do války. Jejich přístup se ale časem změnil a Čechoslováci si získali uznání a dosáhli řady vzdušných vítězství. Brzy na to museli ustoupit podruhé, když padla Francie, a čs. piloti byli nuceni se přemístit do Velké Británie. Janoušek dostal povolení v rámci rezervních sil RAF zřídit československé vzdušné síly, a to i přes fakt, že v té době ještě nebyla československá exilová vláda oficiálně uznávána. I díky jeho energičnosti a jeho konexím byly následně zformovány čtyři československé perutě RAF - 310., 311., 312. a 313. peruť. 311. peruť létala s bombardéry Vickers Wellington (později byla přezbrojena na bombardéry Consolidated B-24 Liberator), zatímco zbytek čs. perutí plnil stíhací úkoly.

Sgt. Karel Pavlík kreslící emblém na Spitfire Mk.VB (AB276, RY-K)

Českoslovenští piloti na stíhačkách Hawker Hurricane a Supermarine Spitfire prošli křtem ohněm během bitvy o Británii, kde dosahovali výborných výsledků. Josef František se se svými sedmnácti sestřely stal nejen nejlepším Čechoslovákem v řadách RAF, ale i nejlepším spojeneckým stíhačem celého střetnutí, jež bohužel 8. října 1940 zahynul při havárii.

Čs. piloti, poté co se lvím podílem zasloužili o vítězství nad Británií, následně se ctí sloužili po zbytek války, a to jak v řadách RAF, tak i ve stavu sovětského letectva. Nesmíme ale zapomenout ani na schopné piloty slovenských vzdušných sil, kteří, i když se ocitli na "špatné straně barikády" i přesto odváděli dobrou práci.

Válka skončila v roce 1945 a českoslovenští piloti byli v obnoveném Československu uvítáni jako hrdinové. Bohužel tomu tak nebylo dlouho. Již o tři roky později proběhl tzv. únorový převrat, moci se chopili komunisté v čele s Klementem Gottwaldem, a piloti RAF začali být nepohodlní. Mnoho z nich bylo na základě křivých obvinění uvězněno a nuceno k těžké práci.

Během let komunistické nadvlády bylo československé letectvo obnoveno, a díky dodávkám sovětských letounů a rozsáhlém organizačním rozvoji se z něj stala opět silná organizace. Postupně byly do Československa dodávány proudové stíhačky MiG-15, MiG-19 a MiG-21, jež byly v Československu licenčně vyráběny. V sedmdesátých letech Čechoslováci obdrželi stroje MiG-23MF, a v osmdesátých letech si do československého arzenálu našly cestu i výkonné stíhačky MiG-29. Významnými akcemi letectva tohoto období bylo například sestřelení amerického letounu F-84E Thunderjet , kterého 10. března 1953 nad Šumavou poslal k zemi kanóny svého MiGu-15 pilot Jaroslav Šrámek. Americký pilot, veterán korejské války G.A.Brown, se úspěšně katapultoval a přistál na padáku již za hranicemi. Jiným incidentem byl pohotovostní vzlet dvou stíhaček MiG-21 18. května 1987, kdy Vladimír Prislupský vzlétl z Mrákova u Domažlic s úmyslem přeletět hranice s rogalem, a utéct do SRN. To se mu nakonec podařilo i přes fakt, že jej stíhačky pronásledovaly.

Po pádu komunismu v roce 1989 a následném rozdělení Československa v roce 1993 bylo letectvo rozděleno na české a slovenské. Letouny a personál byly rozděleny v poměru 2:1 ve prospěch České republiky, 18 stíhaček Mig-29A a 2 Mig-29UB pak bylo mezi Čechy a Slováky rozděleno rovným dílem. Do roku 1994 pak české letectvo prošlo rozsáhlou reorganizací do podoby, ve které se změnami existuje dodnes.

V současné době již české vzdušné síly nedisponují žádnými ex-sovětskými letouny - všechny byly postupně během devadesátých let vyřazeny z výzbroje. Češi v současnosti disponují 14 nadzvukovými stíhačkami Saab JAS-39 Gripen verzí C a D v pronájmu od švédského letectva, se kterými se počítá až do roku 2027. Vedle nich slouží podzvukové stroje Aero L-159 Alca, využitelné jako lehké bitevníky i jako cvičné letouny, a čtveřice strojů Aero L-39ZA Albatros ve výcvikové roli. O transportní úkoly se starají letouny CASA C-295M španělské výroby, doplněné osmi stroji Let L-410 Turbolet , dvěma Airbusy A319, jedním letounem Bombardier Challenger 600 a dvěma stroji Jak-40 a Jak-40K, jež ale budou v roce 2015 vyřazeny ze služby. Vrtulníkový park je tvořen ruskými stroji Mi-8/Mi-17, polskými PZL W-3 Sokol, a dvanácti bitevníky Mi-35, které ale budou nejpozději v roce 2018 vyřazeny z výzbroje.

War Thunder tým (autor: Joe Kudrna & Jan Kozák)

K uctění památky československých pilotů a jejich odkazu vám představujeme jeden z osobních emblémů pilotů perutě 313., který v budoucnu přidáme do hry:

313. byla nejmladší z československých perutí. Vznikla až v květnu 1941 a po celou dobu existence používala různé varianty Spitfirů. Největší slávu prožila peruť během svého nasazení u Hornchurchského křídla (prosinec 1941 až červen 1942), kde si získala slávu a uznání svým odhodlaným bojem. Dále se v rámci československého stíhacího křídla účastnila ofenzivních akcí nad okupovanou Francií a spolu s ostatními československými perutěmi podporovala invazi do Normandie v červnu 1944. Po návratu do Československa posloužila jako základ pro nově vytvořenou 3. leteckou divizi.

Zajímají vás další informace o jedné z našich nejznámějších perutí? V neděli o nich publikujeme celý článek! Sledujte náš web a sociální sítě. Jeden jestřáb mnoho vran rozhání!

Emblém "Mnoho štěstí" vytvořený hráčem Jej 'CharlieFoxtrot' Ortiz

Uvidíme se na obloze