Kamufláž 617. perutě ("The Dambusters" - ničitelé přehrad) vytvořená hráčem Macks_RAF | stáhněte si jí zde

James “Willie” Tait se narodil 9. prosince 1916 v Manchesteru. Pocházel z rodiny, která zastávala vojenský řád, oslavovala statečnost a udatnost. Jeho otec Alexander bojoval v 1. světové válce a za své zásluhy na západní frontě získal vyznamenání. Stejně jako mnoho jiných letců i James si svou lásku k letadlům vypěstoval již v útlém mládí. Když mu bylo dvanáct, otec ho vzal na závody Schneider Trophy v Portsmouthu. Právě zde se James nadchl pro létání a toto nadšení mu vydrželo až do smrti.

Willie Tait (pátý zleva) s kolegy

Tait studoval na internátní škole ve Wellingboroughu v hrabství Northamptonshire. Chtěl být mechanikem nebo ještě lépe pilotem RAF, což by však vyžadovalo velmi náročný výcvik. I přes to se James ve svých 17 letech přihlásil na RAF College v Cranwellu. Během výcviku se rozhodl následovat svůj sen o létání. Zároveň složil kurz na základně RAF v Haltonu a stal se leteckým mechanikem se specializací na motory, což nebylo v té době běžné. O dva roky později, v roce 1936, Tait promoval v Cranwellu a získal hodnost poručík. Poté byl zařazen k 51. peruti RAF, která létala se středně těžkými bombardéry Armstrong-Whitworth Whitley. V roce 1938 následovalo povýšení na nadporučíka.

Jeho křest ohněm přišel v roce 1940. Stal se kapitánem a v květnu byl vyslán na misi, kde došlo k jednomu z nejdůležitějších bombardování v počátečních fázích válečného konfliktu. V noci z 1. na 2. října 1940 byl nasazen na bombardování Berlína. K bombám se však nedostal. Bombardéry Whitley shazovaly pouze propagandistické letáky. Poté se zapojil do bombardování Torina, za což získal Záslužný letecký kříž (DFC). Jako Commanding Officer byl přiřazen k 51. peruti. Následně vzlétl znovu při operaci „Colossus“, která zahrnovala transport 38 britských výsadkářů z Malty do Itálie, kde měli zničit důležitý akvadukt blízko Tragina. Za tuto úspěšnou akci mu byl udělen Řád za vynikající služby (DSO).

Tait byl následně převelen k 35. peruti sídlící na základně RAF Linton-on-Ouse. Tato jednotka byla vybavena novými čtyřmotorovými těžkými bombardéry Handley-Page Halifax. 30. června 1940 Tait velel celodennímu bombardování německého přístavu Kiel. Po návratu na základnu byl jediným členem skupiny, který byl schopný opustit letadlo bez cizí pomoci. Za tyto zásluhy mu byl přidán proužek k jeho Řádu za vynikající služby. I přes to, že byl převelen k výcvikovým jednotkám, se stále podílel na jednotlivých misích.

Lancaster B III se speciální rotující bombou pro ničení přehrad

V červnu roku 1942 se stal součástí 78. perutě a nedlouho předtím získal hodnost podplukovníka. I když mu bylo doporučeno, aby nelétal více než jednu misi za měsíc, stále se zapojoval skoro do všech akcí své jednotky. V roce 1944 byl poslán na základnu RAF ve Waddingtonu, kde zastával funkci operačního velitele základny. I když mu papírování zabíralo většinu času a jeho nadřízení mu připomínali doporučení doktorů, stále se zapojoval do akce. V dalších šesti měsících se mu podařilo vzlétnout devětkrát. Většinou se připojil k méně zkušeným skupinám, kde se snažil zvýšit sebevědomí novým letcům. Během letu z něj vyzařovala důvěra, profesionalita a vnitřní klid. Většina pilotů si myslela, že chladná mysl je důležitá v boji proti Němcům. Realita však byla jiná, jak sám Tait zjistil v boji. Měl k nim určitou úctu a také je nazýval přirozenými spojenci Britů proti Francouzům.

I přes jeho přesvědčení válka stále trvala. Krátce před invazí do Normandie byl v květnu 1944 jmenován na velitele náletu 5. skupiny. 5. června velel skupině 12 bombardérů Lancaster v misi, která měla za úkol zničit strategicky důležitá místa německé armády na francouzském pobřeží. Za svoje zásluhy získal druhý proužek k Řádu za vynikající služby (DSO).

V červenci roku 1944 byl Tait povýšen na velícího důstojníka jedné z nejslavnějších bombardovacích perutí RAF – 617. perutě známé jako „Dambusters“. Dřívější všemi milovaný velitel Leonard Cheshire byl z této funkce odvolán. Tait nechtěl být známý jako velitel, který velí z poza stolu, ale chtěl být součástí misí. Do další akce se dostal 17. července 1944, kde velel vzdušnému útoku na odpalovací prostor raket ve Wizernes. Letěl jako „Pathfinder“ ve stíhacím letounu typu Mustang a označoval cíle světlicemi. Vzhledem k tomu, že nebe bylo zatažené a plné mraků, musel Tait velmi improvizovat, aby dosáhl daného cíle a pomohl svým kolegům shodit bomby na správné místo. Jeho letadlo dostalo zásah, ale i přes to se Tait dokázal bezpečně vrátit na základnu. Po seznámení se s ovládáním bomb „Tallboy“ byli vysláni do jedné z nejdůležitějších akcí 2. světové války.

Převrácená loď Tirpitz po útoku

Tato mise nesla krycí jméno „Paravane“ a měla za úkol zničit německou válečnou loď Tirpitz v Kaafiordu. Letadla typu Lancaster vzlétla z Velké Británie a zamířila na vzdušnou základnu Yagodnik blízko Murmansku, kde měla shodit bomby a vrátit se zpět do vlasti. Vzhledem ke špatnému počasí se letadla 9. a 617. perutě dostala nad základnu až 12. září. O tři dny později Tait zavelel útok. Loď se však povedlo zasáhnout jen jednou bombou Tallboy, protože Němci mezitím vytvořili okolo lodě kouřovou clonu. Následky bomby a tlakových vln byly však tak velké, že se velitelství Kriegsmarine rozhodlo loď plně neopravit a vyrazit směrem k Tromsu, kde chtěli využít dělostřeleckou baterii v případě spojenecké invaze. Tento tah měl sloužit jako maskování, aby si Britové mysleli, že loď je stále schopná plavby. Mezitím se Tait a jeho peruť vraceli do Anglie. Již 7. října se zapojili do útoku na Kembs Dam.

28. října následovaly dvě mise, nesoucí krycí jméno „Obviate”, proti válečné lodi Tirpitz, které nebyly úspěšné vzhledem k tomu, že loď byla zahalena mraky. Nakonec však loď štěstí opustilo - 12. listopadu 1944 Tait znovu velel útoku se svou osádkou právě na toto ocelové monstrum. A byl to úspěch! Dvakrát se jim podařilo zasáhnout důležité části lodi, která se následně potopila. Jeden z klíčových zásahů se podařil i Taitovi.

Tait se zúčastnil celkově 101 misí. Následně byl povýšen a převelen jako letecký instruktor. Byl navrhnut jako kandidát na udělení Viktoriina kříže, který však nakonec nezískal, ale obdržel další a poslední proužek k jeho Řádu. Takové ocenění nezískal žádný jiný člen RAF - až do konce války Tait zůstal věrný své vlasti a jednotce. Vzal si Betty Plummerovou, kterou potkal během své služby. Společně měli dvě dcery a jednoho syna. V roce 1953 byl povýšen do hodnosti plukovník, ze služby odešel v roce 1964 a stal se učitelem IT a poté finančním poradcem. Zemřel 31. prosince 2007 ve věku 90 let.

War Thunder tým (autor: Adam Lisiewicz)