Jugoslávské královské letectvo (Jugoslovensko Kraljevsko Ratno Vazduhoplovstvo, JKRV) bylo v době svého vzniku přímým následovníkem Srbské vojenské vzdušné služby, jež byla jedním z nejstarších letectev na světě. Až v roce 1921 ale bylo JKRV plně soběstačnou organizací, neboť do té doby Jugoslávce zásobovali a spravovali Francouzi.

Letadlo Rogožarski IK-3 s piloty 6. stíhacího pluku

V roce 1923 bylo rozhodnuto, že letouny z doby 1. světové války je nutné nahradit moderními typy. Jugoslávie začala uzavírat dohody s výrobci doma i v zahraničí a počet moderních strojů i pilotů se rychle zvyšoval. Do roku 1939 bylo založeno mnoho pilotních škol a výcvikových středisek pro mechaniky, elektrikáře, konstruktéry a jiné profese nezbytné pro konstrukci, provoz a údržbu letadel. Piloti samotní byli trénováni převážně k samostatnému létání, což byl ostrý kontrast například ve srovnání s předválečným britským letectvem RAF, jež důsledně lpělo na létání ve formacích. Jugoslávci tak činili hlavně na základě velmi realistického uvažování, že jakýkoliv nepřítel, se kterým se JKRV střetne, bude mít masivní početní výhodu a výsledek střetnutí bude z velké části záviset na schopnostech pilotů.

V meziválečném období Jugoslávie nakoupila či licenčně vyráběla mnoho zahraničních modelů letadel, například britské stíhačky Hawker Hurricane Mk.I a Hawker Fury Mk.II, německé stíhací letouny Messerschmitty Bf 109 E-3, dále bombardéry Bristol Blenheim Mk.I, italské Savoia-Marchetti SM.79, či lehké průzkumné stroje Breguet 19 a Potez 25. Tato pestrá směsice strojů tvořila velkou většinu sil JKRV, zatímco domácí produkce se soustředila na cvičné a užitkové letouny. Výjimkou byly stíhací stroje Rogožarski IK-2 a IK-3. IK-3, jež byl následníkem stíhačky IK-2, byl ve své době efektivním strojem, jež byl často stavěn na stejnou úroveň jako tehdejší verze Messerschmittu Bf 109 či Hawkeru Hurricane. Vyzbrojen dvěma kulomety puškové ráže a jedním 20 mm kanónem v ose vrtule, IK-3 překonával oba zmíněné typy v celkové obratnosti, byl ale pomalejší.

Bf 109 E-3 Mihajlo Miho Klavory, kamufláž vytvořená Ikarthefallen | stáhnout zde

V roce 1940 Velká Británie dodávala do Jugoslávie zvýšené množství vojenského materiálu, z čehož většinu tvořila velmi žádaná letadla. Britové tak činili v pokusu pomoci Jugoslávcům odrazit německou invazi, či jí alespoň zdržet do doby, kdy budou moci Spojenci poslat vojenskou pomoc. Tento pokus byl ale marný. Zatímco na zemi vypukl proněmecký státní převrat, ve vzduchu se bombardéry Luftwaffe vrhly do útoku proti Bělehradu, jugoslávskému hlavnímu městu, a nemilosrdně jej zasypávaly bombami. JKRV rychle odpovědělo vysláním veškerého personálu do boje a Němci utrpěli překvapivě vysoké ztráty - jugoslávští piloti si připsali cca 100 sestřelů, kteréžto číslo zahrnuje i letouny sestřelené protivzdušnou obranou. Na zemi ale nebyla schopna jugoslávská armáda čelit německému náporu a Jugoslávie brzy padnula. Přeživší piloti JKRV se ocitli v drtivé početní nevýhodě bez možnosti úniku, a velká část letců se proto uchýlila k partyzánské taktice, kdy se snažili poskytovat zbytkům jugoslávské armádě vzdušnou podporu do doby, než byli sestřeleni či byly jejich vzletové plochy nalezeny a obsazeny.

Poslední zbytkům JKRV se přece jen podařilo uniknout do Velké Británie, Francie, Řecka, Egypta či do SSSR, zbytek pilotů se ale na zemi připojil k jugoslávským partyzánům. Jugoslávské stroje byly zkonfiskovány, a když byl v roce 1943 vytvořen loutkový Chorvatský stát, tvořily ukořistěné stroje jádro chorvatského letectva. Pomocí chorvatských dezertérů a ukořistěných letounů ale jugoslávští partyzáni získali vlastní letectvo, byť skromné - stalo se tak vůbec poprvé v historii. Později, v roce 1944, byly partyzánům ze stranny Velké Británie a SSSR poskytnuta velká množství letadel, která umožnila vytlačit okupanty ze země pryč.

Po osvobození Jugoslávie a zformování Jugoslávské socialistické federální republiky bylo JKRV nahrazeno Jugoslávskými vzdušnými silami, které fungovaly až do rozpadu Jugoslávie.

Emblém 512. perutě, který bude přidán v následujících aktualizacích:

Emblém vytvořen hráčem Jej 'CharlieFoxtrot' Ortiz

War Thunder tým (autor: Sergej Hrustic)