Gladiator Mk II litevských vzdušných sil r. 1939, kamufláž vytvořená hráčem SARUNAS | stáhněte si ho zde

Estonsko, Lotyšsko a Litva jsou trojicí suverénních států severní Evropy na pobřeží Baltského moře. Všechny tři tyto národy jsou ale relativně mladé - po stovky let byly součástí jiných států a až rozpadem německého císařství po konci 1. světové války, a pádem carského režimu v Rusku tyto státy konečně získaly nezávislost. Všechny tyto státy vyhlásily nezávislost během měsíců následujících po konci 1. světové války v roce 1918, nicméně ihned poté si musely svou nezávislost obhájit v bojích proti německým polovojenským jednotkám, sovětským bolševickým partyzánům a vzbouřencům z polské armády. Všechny tři země si tak museli mezi lety 1918-1920 projít krvavým obdobím bojů, vyznačujícím se tvrdou partyzánskou válkou a násilnými perzekucemi společně s bitvami pravidelných armád. Po roce 1920 ale již nic nebránilo baltským zemích v rozletu.

Estonsko

Estonský B.E.2

Estonsko brzy vybudovalo moderní průmyslové zázemí, orientující se hlavně na stavbu lodí, strojírenství a licenční výrobu zbraní, díky čemuž se ekonomika rychle rozvíjela. Lotyšsko se vydalo cestou výroby elektroniky a elektronických zařízení, která byla doplňována loďařstvím, automobilovou továrnou, muniční továrnou a v neposlední řadě i leteckou továrnou. Nejhorší start do samostatné existenci mělo Litva, jejíž průmysl byl teprve v rané fázi rozvoje. Brzy ale ekonomika vzrostla a rozjela se výroba munice a letadel - zde můžeme jmenovat sérii lehkých letounů ANBO. Litevská armáda díky nákupům zbraní a vybavení rychle modernizovala svůj arzenál, bohužel pro ně ale mnoho objednávek nebylo doručeno do začátku 2. světové války.

Estonsko a Litva ale rovněž založily vlastní letecké síly. Estonci svůj první letoun obdrželi v lednu 1919 - šlo o ukořistěný sovětský dvojplošník Farman HF.30. Bojovým debutem tohoto stroje byla již zmíněná válka za nezávislost, kdy letoun provedl několik misí na podporu pozemních jednotek. Po konci války pak začaly do Estonska proudit dodávky nových letounů ze zahraničí a do roku 1939 tak Estonci disponovali zhruba osmdesáti letouny - mezi nimi stíhačky Bristol Bulldog, lehké bombardéry Hawker Hart, doplňované modernějšími dopravními Avro Ansony a průzkumnými Henschel Hs 126. Hlavně stíhačky ale rychle zastarávaly a na prahu 2. světové války tak estonská vláda zvažovala nákup stíhaček Supermarine Spitfire a lehkých pozorovacích letounů Westland Lysander od Velké Británie - tyto plány ale překazila 2. světová válka. Během roku 1939 bylo následně Estonsko donuceno podepsat pakt spolupráce se SSSR, jež estonské základny využíval během Zimni války s Finskem.

Lotyšsko

Lotyšské vzdušné síly byly zformovány v roce 1919 jako Vzdušná skupina pod velením poručíka Alfredse Valleiky. Prvními letouny nově zformovaného letectva byly stíhačky Nieuport 24bis a Sopwith 1/2 Strutter - oba typy ukořistěny z německých řad (kam si našly cestu ukořistěním z výzbroje bolševického Ruska). Poprvé lotyšské stroje vzlétly 5. srpna 1919 a první bojová mise byla provedena 26. srpna stejného roku. Během války za nezávislost se následně podařilo Lotyšcům ukořistit dalších 8 letounů, a 7 stíhaček Sopwith Camel, následované trojicí Sopwithů 1/2 Strutter, byly v prosinci 1919 dodány z Velké Británie. Během následujících let začalo být lotyšské letectvo, v roce 1926 přejmenováno na Letecký pluk, posilováno dodávkami letounů ze zahraničí. Do roku 1939 tak Lotyšci disponovali třemi stíhacími perutěmi (vyzbrojenými stíhačkami Gloster Gladiator a Bristol Bulldog), třemi průzkumnými perutěmi (provozujícími Letovy Š-16LS, Hawkery Hind a deset letounů Stampe SV.5) a jednou námořní průzkumnou perutí, disponující čtveřicí letounů Fairey Seal. Celkově lotyšské vzdušné síly v roce 1940 čítaly 130 letounů všech typů.

Litva

Litevský stroj ANBO-8 v Kaunas

Litva během roku 1940 sdílela osud Lotyšců i Estonců. Sověti, v souladu s paktem Ribbentrop-Molotov, obsadili vojenské základny všech tří zemí pod pohrůžkou plné invaze, která ale stejně následovala v červnu 1940. Lotyšské letectvo zaniklo, zatímco estonské stroje byly zkonfiskovány Sověty a zformovány do 22. teritoriálního sboru. Ve všech tří zemích pak proběhly zmanipulované volby, kterých se mohli účastnit jen prokomunističtí kandidáti, a v srpnu 1940 byly země začleněny do SSSR. V roce 1941 ale nastal další zvrat osudu, když Německo zahájilo invazi do SSSR. Německé jednotky svým rychlým postupem podél baltského pobřeží rychle odřízly baltské státy od SSSR a 22. teritoriální letecký sbor na území Estonska byl evakuován do SSSR. Mnoho Estonců, Lotyšů a Litevců se následně přidalo do boje proti Sovětům po boku Němců, někteří z nich ale našli cestu až do řad Spojenců. Díky tomu například estonský pilot Endel Susi létal na strojích de Havilland Mosquito v řadách RAF, zatímco Voldemar Malins létal v řadách Luftwaffe.

Během roku 1944 byly baltské státy opětovně obsazeny Rudou armádou během jejího postupu na západ. Zvláště Estonsko se pak stalo vysoce militarizovanou zemí - až 10% populace tvořili sovětští vojáci. Lotyši, Litevci a Estonci tak sloužili v řadách Rudé armády až do roku 1994, kdy se po rozpadu SSSR ruské jednotky stáhly ze všech tří zemí, jež konečně znovu získaly nezávislost. Estonské letectvo (Eesti Öhuvägi v estonštině) bylo obnoveno 16. prosince 1991 po obnovení nezávislé Estonské republiky, zatímco lotyšské vzdušné síly byly znovu založeny 24. února 1992 pod názvem Latvijas Gaisa speki, a Litva se přidala 23. ledna 1992 založením Lietuvos karines oro pajegos (LK KOP). Roku 2004 se pak baltské státy staly členy NATO.

Současná letectva baltských států se vyznačují tím, že nemají žádné vlastní stíhací perutě, a při ochraně svého vzdušného prostoru proto spoléhají na podporu ze strany členských států NATO (na ochraně baltského vzdušného prostoru se podílí mimo jiné i čeští piloti na letounech JAS-39 Gripen). Hlavním cílem letectev všech tří zemí je tak udržování radarového pokrytí oblasti, integrace s obrannými systémy NATO a poskytování zázemí pro stroje NATO - to platí hlavně pro Estonsko, které silám NATO poskytuje leteckou základnu Ämari. Kromě toho mají všechny státy vlastní protivzdušnou obranu, na jejímž vývoji pracují.

Baltské státy nicméně disponují malým množstvím transportních a cvičných letounů a helikoptér. Estonci provozují sedm starých ex-sovětských vrtulníků Mil Mi-2 a Mi-8 společně s dvojicí transportních letoubů Let L-410UVP. Kromě toho estonské letectvo vlastní dvojici cvičných strojů Aero L-39C Albatros, jeden letoun Antonov An-2 a čtveřici lehkých vrtulníků Robinson R44. Estonsko nicméně v roce 2014 do budoucna projevilo zájem o nákup stíhaček Saab JAS-39 Gripen

Litva vlastní početnější leteckou flotilu. Donedávna vlastnilo jeden lehký bitevník L-39ZA Albatros, ten ale byl v roce 2011 ztracen při havárii. Transportní úkoly obstarává trojice letounů C-27J Spartan a dva Lety L-410UVP Turbolet. Výcvik pilotů probíhá na dvojici cvičných letounů Jak-18 a An-2 (určený i pro výcvik výsadkářů) a vrtulníková flotila se sestává z šesti helikoptér Mil Mi-8 a trojice strojů Eurocopter AS365 Dauphin.

Lotyšské letectvo pak vlastní pětici transportních letounů (čtyři An-2 a jeden L-410UVP), čtyři cvičné stroje PZL-104 Wilga a šest helikoptér (čtyři Mi-8MTV-1 a jeden Mi-2).

Emblém estonských vzdušných sil	Rondel litevských vzdušných sil	Rondel lotyšské národní obrany

Emblémy vytvořené hráčem Jej "CharlieFoxtrot" Ortiz

War Thunder tým