B-24 Liberator sériového čísla BZ774 (D), 311. perutě, účastnící se potopení U-966
kamufláž vytvořená hráčem -313- Paegas | stáhněte si jí zde

10. listopadu 1943 svedla svůj poslední boj německá ponorka U-966. Velký podíl na zkáze U-966 měla i jedna československá osádka na Liberatoru od 311. československé perutě. Kapitánem úspěšného československého Liberatoru byl jeden ze zkušených československých pilotů F/Sgt Otakar Žanta.

P/O Otakar Žanta

Hlavní postavou nadcházejícího boje byla ponorka U-966 nejrozšířenějšího typu VIIC. Postavena byla v Hamburku v loděnicích Blohm & Voss. Stavba byla zahájena 1.5.1942 a spuštění na vodu proběhlo 14.1.1943. Od 5.3.1943 U-966 figurovala ve stavu 5. Flotille a kapitánem byl Oblt. Eckehard Wolf, pro kterého to bylo první velení na podobném stroji. Oblt. Eckehard Wolf měl za sebou službu na U-560 a U-459, na kterých sloužil jako třetí a druhý důstojník. Od března do konce července 1943 cvičila nová posádka pod velením Oblt. Wolfem na potřebnou úroveň pro dosáhnutí bojeschopnosti a od 1.8.1943 se ponorka U-996 nacházela ve stavu 9. Flotille. 9.9.1943 vyplula z Kielu do Molde kam dorazila 15.9.1943 a dále pokračovala 17.9. do Trondheimu kam dorazila druhý den. 5.10.1943 vyplula U-966 z Trondheimu na svoji první patrolu, která pro posádku skončila nešťastně u španělského pobřeží po 37 dnech plavby.

Pro U-966 začínal 10. listopad velmi špatně. Již v 4:09 ponorku odhalila osádka W/O Iana D. Gunna, který pilotoval Wellington GR Mk.XIV od 612. perutě. Wellington shodil na ponorku z 35 metrů šest hlubinných náloží, které jí minuly a po následující přestřelce se U-966 ponořila.

Druhé dějství zkázy začalo jejím nouzovým voláním, které zachytil Liberator (identifikační písmeno E) od americké perutě VPB 103 US Navy, který pilotoval Lt. Kenneth Wright. Po obtížích s dálkovými stíhačkami Junkers Ju 88, jí zachytili na obrazovku radiolokátoru v 11:40. Wrightův Liberator zaútočil na vynořenou ponorku, která střílela na letoun a palubní střelci Liberatoru samozřejmě odpovídali. První zteč na poslední chvíli nevyšla, protože ponorka prudce zatočila a tak musel Wright útok opakovat. Druhý útok už vyšel a z 30 metrů shodil na stroj pět hlubinných náloží. Útokem utrpěla U-966 poškození, které se projevilo zanecháváním olejové stopy a ponořenou zádí. Taktéž zaregistrovali, že jeden z členů obsluhy protiletadlového děla zůstal viset mrtev přes zábradlí. Wright vyčkával v okolí a ještě shodil svojí poslední hlubinou nálož, než musel pro nedostatek paliva opustit bojiště v 13:10.

U-966 během útoku amerického Liberatoru

Další bojechtivou osádkou, která se dostala na scénu, byl Liberator (identifikační písmeno E) od americké perutě VPB 110 US Navy, který měl na starosti Lt. J.A. Parrish. U-966 tou dobou pospíchala ke španělskému pobřeží, které bylo již jen 25km daleko. Parrish zahájil útok na ponorku, která byla napůl ponořená a přes můstek přetékala voda. Posádka na útočící Liberator opět spustila palbu, která nezabránila ve shození šesti hlubinných náloží. Nálože vybuchli na levoboku zhruba 30 metrů od ní. Napůl ponořená ponorka se pak ztratila Liberatoru z dohledu i z radiolokátoru.

Dále na řadu již přichází osádka československého Liberatoru GR Mk.V (BZ774, identifikačního písmeno D). Osádku Liberatoru tvořilo devět letců. Byl to kapitán letounu F/Sgt Otakar Žanta, druhý pilot F/Sgt Jan Matějka, navigátor F/O Pavel Kubín, radiotelegrafisté Sgt Aladár Pokorný, F/Sgt Bohumil Vaverka a F/Lt Alois Uvízl, střelci W/O Ladislav Kadlec a Sgt František Veitl a palubní mechanik F/Sgt František Hecl. Žantův Liberator nesl kromě čtyř hlubinných náloží také osm neřízených raket SAP 60 na vnějších závěsnících. Byl to jeden ze dvou letounů perutě, které odstartovali toho dne ještě za tmy z Beaulieu.

Necelých deset kilometrů od španělského pobřeží, když sledovali dvě rybářské lodě, odhalil palubní radiolokátor cíl. Za chvíli zadní střelec W/O Ladislav Kadlec, který byl legendární jednonohý palubní střelec, jež přišel o pravou nohu při náletu na Münster v noci z 5. na 6.7.1941 po souboji s noční stíhačkou Bf 110, uviděl vodní vír a následně velitelskou věž. Ponorka plula k pobřeží rychlostí 10 uzlů a k pobřeží ji scházelo ještě 5 kilometrů. Po identifikaci stroje jakožto německé ponorky v 13:45 Žanta zaútočil. V protiletecké palbě z ponorky Žanta útočil nejprve z 600 metrů dvojicí neřízených střel. Druhý odpálený pár raket odpálených z 300 metrů selhal a zbylé čtyři rakety odpálil ve 200 metrech. Žanta mířil přesně a poškodil tlakový plášť a své přidali i střelci, kteří vypálili celkem 580 ran z kulometů 7,7mm a 12,7mm. Ponorka po útoku znatelně zpomalovala. Z 10 uzlů se rychlost snížila na 2 uzly a nakonec se úplně zastavila. Žanta po útoku dále sledoval německý stroj až do doby než ho nedostatek paliva přinutil vrátit se zpět do Beaulieu, kde přistáli po téměř dvanácti hodinách letu.

Ponorka nakonec uvízla na mělčině v zátoce Santafata. Členové posádky pomocí náloží vyhodili stroj do vzduchu a poté se zachránili na gumových člunech. Boj stál posádku 8 mrtvých a 42 zbylých členů bylo internováno ve Španělsku. Velitelství Royal Navy po vyhodnocení celé akce přiznalo potopení ponorky U-966 třem osádkám a to ze 40% osádce Wrighta, 10% osádce Parrishe a z 50% československé osádce Žanty, který se stal jedním z mála československých pilotů, kteří měli na kontě potvrzené potopení ponorky.

U-966 při útoku Liberatoru

Žanta byl i díky této události v prosinci 1943 povýšen do důstojnické hodnosti Pilot Officer. Ovšem dlouho mu štěstí nevydrželo a již 13.3.1944 zmizel jeho Liberator GR Mk.VI (BZ995/G, J) beze stopy při protiponorkové patrole nad Biskajským zálivem. V posádce ztraceného Liberatoru byli i čtyři další letci, kteří se taktéž účastnili akce 10.11.1943. Byl to F/O Pavel Kubín, F/Lt Alois Uvízl, W/O Ladislav Kadlec a F/Sgt František Hecl. Padl tak jeden z mála bombardovacích letců, který podnikal nálety již ve Francii 1940 u Groupe de Bombardment GB I/21 na letounech Marcel Bloch MB 210 a Amiont 351. Do zhroucení Francie stihl vykonat 14 bombardovacích náletů. Po pádu Francie odlétl na Amiontu 351, který byl rozstřílen z předchozího letu směrem k Anglii, kam nedoletěl. Dokonce byla osádce udělena Československá medaile Za chrabrost In memoriam, než přišla zpráva, že jsou na živu v Jugoslávii. Podařilo se šťastně přistát s poškozeným bombardérem v Záhřebu. Následovala dlouhá cesta přes Řecko a Turecko do Palestiny, kde se Žanta hlásil u československé pozemní jednotky v Haifě. Následovala cesta kolem celé Afriky než doplul 15.5.1941 do Liverpoolu. Po tomto strastiplném ústupu z Francie mohl po roce konečně létat a opět se zapojit do boje s Německem. Byl přiřazen k 311. československé peruti, kde vykonával na Wellingtonech a následně na Liberatorech protiponorkové patroly v Biskajském zálivu. Jeho největším úspěchem bylo potopení U-966, kterým se nesmazatelně zapsal do historie třistajedenáctky.

War Thunder tým (autor: Petr Žižka)