War Thunder background
Plukovník Josef "Pips" Priller
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.

Fw 190A-8 Geschwaderkommandanta JG26 Josefa "Pipse" Prillera, Francie 1944,
kamufláž vytvořená hráčem PaganiZonda | stáhněte si jí zde


Josef Priller se narodil 27. června 1915 v bavorském Ingolstadtu. Za jeho dětství se Německo zmítalo nejprve v ekonomické krizi způsobené reparacemi a politickými důsledky prohry v 1. světové válce, a následně dalekosáhlými změnami celé země po nástupu Adolfa Hitlera a jeho NSDAP k moci. Priller v té době nijak nevyčníval z řady ostatních mladíků - byl spíše průměrným studentem se zájmem o historii a matematiku a ačkoliv rád trávil čas venku s přáteli, nebyl nijak nadaným sportovcem či atletem. Výraznější změna přišla až s pubertou, kdy se z Prillera stal poněkud agresivní a samotářský mladý muž.

 

Po dokončení svého vzdělání si Priller mezi lety 1935-1936 odsloužil rok vojenské služby u pěchotních oddílů, v té době se ale u něj projevily ambice stát se letcem. Jeho touha létat ho nakonec dovedla až do letecké školy v Salwedelu, kam nastoupil v říjnu 1936. Zde se projevil jako okázalý, agresivní, ale především přirozeným talentem pro létání disponující pilot. Jeho vlohy mu zajistily přeřazení ke stíhacím letounům, a po dokončení výcviku se jeho první operační jednotkou v dubnu 1937 stala I./JG 135. Když pak o dva roky později vypukla 2. světová válka, Priller létal na Messerschmittu Bf 109 u I./JG 71. Jen o měsíc později byla peruť přejmenována na JG 51 a Prillerovi bylo svěřeno velení nad letkou I./JG 51 v pozici Staffelkapitan.

 

Priller, ač malý postavou (měřil sotva 160 cm), si brzy získal oblibu svých mužů díky svým prořízlým ústům, žoviální povaze, vybroušenému smyslu pro suchý humor, ale rovněž i díky své horkokrevnosti a vůdcovským schopnostem - nutno ovšem podotknout, že jeho nadřízení jej v lásce neměli kvůli jeho prostořekosti. Na svůj první sestřel čekal až do 28. května 1940, kdy severozápadně od Dunkirku poslal k zemi britskou stíhačku Spitfire, aby ještě toho samého dne sestřelil jeden Hawker Hurricane. Do konce bitvy o Francii se mu povedlo přidat ještě čtyři vítězství a navýšit své konto na 6 sestřelů.

 

Priller svou letku vedl i do masivních vzdušných bitev v rámci bitvy o Británii, kde do konce srpna navýšil svůj účet na 15 sestřelů. V říjnu pak dosáhl svého 20 vzdušného vítězství, které mu vyneslo Rytířský kříž Železného kříže. Priller si své zářezy maloval na směrovku svého Bf 109 a pranic se nestaral, že jeho značky sestřelů zakryly svastiku; Priller totiž proslul tím, že se o politiku nikterak nezajímal a soustřeďoval se pouze na svou službu. Rovněž během své kariéry dokázal, že suchý humor si s sebou bral i do vzduchu. Při jedné příležitosti se od formace oddělil nezkušený nováček, který ztratil kurs. Když pak vyděšený "zelenáč" nešťastně volal o pomoc přes rádio, Priller (jež nováčka rychle nalezl a letěl kousek za ním) mu odvětil, že ať se nebojí, protože jelikož se k němu zezadu blíží dva Spitfiry, moc dlouho už osamocen nebude.

 

V listopadu byl Priller přeložen k I./JG 26, opět v pozici velitele letky. Až do konce roku se mu ale přestalo dařit a on neznamenal ani jediný potvrzený sestřel. Následně byla jednotka na zimu stažena z fronty. Když ale Luftwaffe obnovila své operace nad kanálem La Manche, pro Prillera nastaly zlaté časy - mezi červnem a červencem sestřelil celých 24 nepřátelských letadel, z čehož naprostou většinu tvořily Spitfiry. Když posléze dosáhl 40 sestřelů, byl vyznamenán Dubovými ratolestmi k Rytířskému kříži, byl povýšen do hodnosti kapitána (Hauptmann) a v prosinci 1941 se ujal velení letky III./JG 26.

 

Během roku 1942 Priller i jeho spolubojovníci museli čelit vzrůstajícímu počtu letadel RAF, operujících nad Evropou. Šlo hlavně o stíhací sweepy, které měly stíhačky Luftwaffe vyprovokovat k boji a zničit je ve vzduchu. Priller tehdy se zbytkem JG 26 létal hlavně nad severozápadní Evropou. Spojenečtí piloti začali letcům JG 26 přezdívat "Parta z Abbeville", zčásti proto, protože část perutě byla umístěna na základně ve francouzském Abbeville, a zčásti proto, protože se mezi spojeneckými letci rozšířila pověst o JG 26 jako peruti, kde létali pečlivě vybíraní elitní piloti - to bylo samozřejmě pro celou JG 26 velkým komplimentem. Priller této pověsti rozhodně dostál a do konce roku 1942 jeho konto překročilo 80 sestřelů a on získal velení nad celou perutí jakožto nejúspěšnější stíhač.

 

"Lady Liberty", B-17 Flying Fortress
sestřelená Prillerem v roce 1943

Měsíc poté byla peruť převelena na východní frontu. Priller, jež byl znám svým lpěním na určitých standardech, provedl důkladnou inspekci všech strojů a odmítal peruť prohlásit za bojeschopnou, dokud všechny letouny nebudou ve stavu, jež by mu vyhovoval. Velitelská funkce s sebou rovněž přinesla břemeno administrativního papírování, a aby toho nebylo málo, Priller se často účastnil testů nových zbraní a vybavení, neboť jeho názor byl díky jeho zkušenostem vnímán jako velmi důležitý. Kombinace toho všeho měla negativní vliv na jeho operační létání a jak klesal počet jeho bojových misí, tak jeho nepřítomnost začala být pociťována, zvláště pak v době, kdy se nad Evropou ve stále větších počtech začaly objevovat těžké americké čtyřmotorové bombardéry B-17. Jeden z těchto strojů se stal Prillerovou poslední kořistí pro rok 1943, kterou Priller zničil 20. října jako svou 95 oběť. Dalšího sestřelu se měl dočkat až za půl roku.

 

Šestého června 1944 Spojenci zahájili operaci Overlord - největší vyloďovací operaci v historii, jež otevřela západní frontu a započala osvobozování západní Evropy. V den invaze se zrovna JG 26 nacházela vprostřed procesu přesunu a její stroje byly "rozházeny" po několika různých letištích. K dispozici byla pouze velitelská sekce perutě, včetně Prillera. Ten nelenil a se následován svým číslem, Heinzem Wodarczykem, okamžitě naskočil do svého Focke-Wulfu Fw 190 A-8. Pro zajímavost dodáme, že shodou okolností se v předvečer invaze Priller i Wodarczyk společně opili a na svou slavnou akci proto vyrazili se silnou kocovinou. I přesto se jim povedlo proniknout skrze rojící se letouny RAF a USAAF a palubními kulomety a kanóny provést několik útoků na britské jednotky, vyloďující se na pláži Sword, aby se následně oba bezpečně vrátili. Tato akce byla zvěčněna ve slavném válečném filmu "Nejdelší den", kde si scénáristé sice Prillerovu postavu notně přibarvili, alespoň ale zmínili jeho agresivní a nekompromisní postoj k nadřízeným. Tento film rovněž přiživil mýtus, podle kterého byli Priller a Wodarczyk jedinými letci Luftwaffe, kteří na vyloďující se Spojence zaútočili - ve skutečnosti na Spojence zaútočily i jiné perutě, ovšem s malým účinkem.

 

Patnáctého července 1944 Priller vedl své muže proti početné formaci amerických těžkých bombardérů B-24 Liberator ze stavu 492. bombardovací skupiny. Priller si vybral za cíl Liberator letící jako levý stroj vedoucí trojice, a zaútočil čelně. Palba jeho kanónů zasáhla kokpit masivního letounu a oba levé motory, a když se Priller odpoutal prudkým potlačením, Liberator přešel do střemhlavého letu se třemi motory v plamenech, aby se o chvíli později roztříštil na zemi. Šlo o Prillerův stý a předposlední sestřel. Poslední svou oběť, stíhačku P-51 Mustang, poslal Priller k zemi 12. října 1944, což bylo svým způsobem symbolické, neboť první i poslední obětí byly jednomotorové stíhačky.

 

Prillerova poslední mise se odehrála na Nový rok 1945, kdy vedl JG 26 do útoku během operace Bodenplatte - marnému pokusu Luftwaffe zvrátit situaci na Evropou a zničit velkou část letadel RAF a USAAF, umístěných na základnách v Nizozemí. Němci sice na některých letištích napáchali velké škody, utrpěli přitom ale tak těžké ztráty na strojích i pilotech, že operace Bodenplatte zpečetila osud celé Luftwaffe na západní frontě, která již do konce války nebyla schopna klást vážnější odpor tisícům spojeneckých strojů. Během této operace zahynul i Heinz Wodarczyk, Prillerův kolega z jeho dobrodružství v Den D, sám Priller ale přežil a na konci ledna mu byla udělena štábní funkce inspektora denních stíhacích sil na východní frontě, čímž byl definitivně odstřižen od frontového létání. Do konce války se tak již do vzduchu nepodíval a jeho konečný počet operačních misí zůstal na čísle 1307, během kterých nashromáždil 101 sestřelů - všechny na západní frontě. Z tohoto počtu bylo 11 těžkých bombardérů USAAF, 11 stíhaček Hurricane, pět středních bombardérů, pět amerických stíhaček, ale hlavně 68 Spitfirů - nikdo na světě nesestřelil více strojů tohoto typu než právě Priller.

 

Po válce se stal Priller generálním ředitelem pivovaru v bavorském Augsburgu poté, co se oženil s majitelkou, Johannou Riegeleovou. Rovněž se účastnil natáčení "Nejdelšího dne", kde jako jeden z veteránů Dne D sloužil jako odborný poradce. Jeho postavu pak ve filmu ztvárnil herec Heinz Reicke.

 

Josef Priller zemřel náhle 20. května 1961 v Böbingu poté, co podlehl srdečnámu infarktu. Bylo mu 45 let, pohřben byl na hřbitově Westfriedhof v Augsburgu.

 

War Thunder tým (autor: Mark Barber)

Přečtěte si více:
Bedna s nářadím!
Mad Thunder: Běs a kořist!
Plán změn: Možné změny modelů poškození bojových vozidel
Oslavte Den letectví a kosmonautiky tematickým emblémem!