Spitfire Mk IIb velitele perutě Jana "Donalda" Zumbacha, vytvořená hráčem KENZO | stáhněte si jí zde

Historie polských vzdušných sil se začala psát 11. listopadu 1918, kdy Polsko po stodřiadvaceti letech rozdělení mezi ostatní národy konečně získalo nezávislost. Vojenští vůdci Polska si rychle uvědomili, že pro přežití státu je nutné mít nejenom silnou armádu, ale rovněž i silné letectvo, jehož význam byl po 1. světové válce nezpochybnitelný. Prvními letouny v polském inventáři byly německá a rakouská letadla, jako například ukořistěné Fokkery D.VII, Albatrosy D.III, případně Albatrosy J.I. Ještě v tom samém roce polští piloti prodělali svůj bojový debut, když se polské letectvo účastnilo polsko-ukrajinské války koncem roku 1918, kdy se bojové operace soustředily v okolí Lvova a v oblasti východní Galicie. Hned poté polští piloti létali během Velkého polského povstání v samém závěru roku 1918 - polské stroje 9. ledna 1919 shodily bomby na letiště ve Frankfurtu ve snaze narušit provoz německého letectva.

PZL.37 "Łoś" s osádkou, 1939

Po konci těchto konfliktů odpočinek netrval dlouho. V únoru 1920 vypukla polsko-sovětská válka. Během ní Poláci provozovali širokou varietu letounů, převážně západní provenience, jako například britské stíhačky Bristol F2B a italské stíhací sroje Ansaldo Balilla. 21. Eskadra Nisczcycielska (doslova "21. peruť ničitelů") pak operovala s bombardéry Gotha G.IV. Na straně Poláků se tehdy do boje proti bolševickým vojskům zapojili i dobrovolníci z USA pod vedením Meridiana Coopera, zorganizovaní do perutě Kosciuzsko, jež polským vojskům primárně poskytovala vzdušnou podporu a prováděla průzkumné lety.

Když polsko-sovětská válka skončila, polské letectvo zahájilo rozsáhlou modernizaci. Během druhé poloviny 20. let Poláci obdrželi rozsáhlé dodávky francouzských strojů - jádrem stíhacích perutí se tak stala stíhačka SPAD 61C1, zatímco bombardovací perutě byly přezbrojeny na Potezy 15 a 25, jež byly později v Polsku i licenčně vyráběny. V té době ale začala i domácí výroba letounů. Polští konstruktéři pilně pracovali na návrzích strojů, jež měly později tvořit jádro celého letectva. Prvním domácím strojem byla hornoplošná stíhačka PWS-10, která začala být v roce 1930 vyráběna Leteckou továrnou Podlasie. Mezi nejslavnějšími pak byli Francizsek Zwirko a Stanislaw Wigura, jejichž letoun RWD-6 v roce 1932 zvítězil v mezinárodní letecké soutěži.

Piloti polské perutě 303.

Během třicátých let byl nejvýraznější osobností polského leteckého průmyslu. Zygmunt Pulawski. Jeho prvním letounem byl celokovový hornoplošník PZL P.7a, jež byl následován stíhačkami PZL P.11a a PZL P.11c. Tyto stroje se vyznačovaly lomeným invertovaným "racčím" křídlem, což bylo v té době velmi inovátorské řešení. První letouny P.11c byly dodány operačním perutím v roce 1935 a až do roku 1939 šlo o jedinou v Polsku vyráběnou stíhačku. Stroj PZL P.24, jež byl finálním stupněm vývoje P.11c, byla vyrobena pouze pro export, hlavní náhradou se měla stát moderní stíhačka PZL P.50 Jastrzab. Ta se ale do začátku 2. světové války již do služby nedostala. Bombardovací perutě tehdy disponovaly celokovovými lehkými bombardéry PZL.23 Karas (do služby zavedeny v roce 1936) a dvojmotorovými středními bombardéry PZL.37 Los (zavedeny v roce 1939), které byly v době vzniku dost možná nejlepším strojem své třídy na celém světě - dosahovaly maximální rychlosti 439 km/h a unesly až 2580 kg bomb. Bohužel pro Poláky jich ale bylo do začátku války vyrobeno jen okolo stovky kusů obou verzí - jak Los A s jednoduchou směrovkou, tak Los B s dvojitými ocasními plochami. Jak se pak diplomatická situace v Evropě rychle zhoršovala a bylo čím dál tím víc jasné, že válka je na spadnutí, Poláci v roce 1939 objednali 160 francouzských stíhaček Morane-Saulnier MS.406 a deset britských Hawker Hurricanů. Ani jeden z této dvojice letounů ale nestačil do vypuknutí války dorazit.

Prvního září 1939 německý wehrmacht překročil polské hranice pod záminkou odvety za zinscenované napadení německé vysílací stanice v Gliwicích. Polská armáda měla vysokou morálku, její zastarávající vybavení se ale nemohlo rovnat německému blitzkriegu. Ve vzduchu byla kvalitativní převaha jasně na straně Luftwaffe - stíhačky Messerschmitt Bf 109 a těžké stíhačky Messerschmitt Bf 110 drtivým způsobem překonávaly zastaralé polské P.11c v prakticky všech ohledech. Jedinou výhodu, kterou polské stroje měly, byla jejich vynikající obratnost, a polští piloti této výhody uměli využít. Je rozšířeným mýtem, vytvořeným německou propagandou, že v prvních dnech války bylo polské letectvo zničeno ještě na zemi. Ve skutečnosti se stíhací i bombardovací perutě stačily stáhnout a mohly pak provádět bojové operace. Stíhací perutě dokázaly i přes obrovskou technologickou výhodu Němců sestřelit 170 německých strojů, to ovšem za cenu obrovských ztrát. Ty utrpěly i bombardovací perutě ve snaze zastavit kolony německých tanků. Polští piloti bojovali statečně, když ale z východu zaútočila Rudá armáda, přesně podle tajného dodatku paktu Ribbentrop-Molotov přenechávající východní Polsko Stalinovi, osud Polska byl zpečetěn. Zbývající polské stroje byly ukořistěny, nebo přeletěly do Rumunska, Litvy, Slovinska či Švédska, kde byly zkonfiskovány a užívány danou zemí. Velkému množství pilotů i členů pozemního personálu se nicméně podařilo skrze Rumunsko uniknout do Francie.

F-16, MiG-29 a SU-22 Polského letectva

Ve Francii byli Poláci začleněni do francouzských perutí, zdaleka se jim ale nedostalo vřelého uvítání. Francouzi Poláky vinili z vyvolání války, do které byla v té době zatáhnuta i Francie, a pohlíželi na ně s pohrdáním a nelibostí. Ryze polská peruť byla vytvořena pouze jediná - Groupe de Chasse 1/145, ta ale byla vybavena toliko zastaralými stíhačkami Caudron C.714. Ostatní polští piloti, individuálně operující v rámci francouzských perutí, létali primárně na stíhačkách MS.406, kdy během tzv. "letů nad komíny" chránili francouzské továrny. Během bitvy o Francii si následně Poláci během 714 operačních misí připsali 53 potvrzených sestřelů, pádu Francie ale nezabránili ani oni, a zbývající polští letci i mechanici byli nuceni opět uprchnout - tentokrát do Velké Británie.

Britové byli původně na pochybách, zda umožní Polákům létat ve stíhačkách. Velká část představitelů RAF zastávala názor, že Poláci by měli létat pouze s bombardéry - tento názor vyústil ve vytvoření 300. a 301. perutě RAF, vyzbrojené čistě bombardéry. Později ale naštěstí pro Poláky padlo rozhodnutí, že Poláci mohou létat jako stíhací piloti. Byly zformovány další dvě perutě - 302. peruť "Poznanski" a 303. peruť "Kosciuszkowski". Její členové byli vycvičeni k pilotáži stíhaček Hawker Hurricane Mk.I a krátce poté se v sprnu 1940 ocitli vprostřed vzdušných bitev během bitvy o Británii. Poláci měli kromě své odvahy a vysoké morálky výhodu i ve svých zkušenostech, získaných jak nad Polskem, tak nad Francií, a brzy si získali pověst vynikajících stíhačů. Poláci často uplatňovali kromě zkušeností i svůj výcvik, jež je nabádal pálit na cíle z bezprostřední blízkosti, často pouze 90 metrů, což maximalizovalo šanci na zásah i palebnou sílu. Mezi srpnem a říjnem tak polští letci způsobovali Luftwaffe vážné problémy a po konci bojů si nárokovali 126 sestřelených německých letounů. Toto číslo bylo později sníženo na množství okolo 60 sestřelů, i tak se ale polští piloti stali známými - zvláště nejúspěšnější jednotlivci, jako Witold Urbanowicz, Jan Zumbach, Miroslaw Feric či Witold Lokuciewski, jež se dodnes těší velké přízni ze strany polských historiků a nadšenců do vojenské historie.

I během dalších událostí 2. světové války polské perutě nezahálely. Bylo vytvořeno dalších 11 polských perutí, z toho sedm stíhacích, jedna noční stíhací, dvě bombardovací a jedna pozorovací. Stíhací perutě byly z Hurricanů přezbrojeny na různé verze stíhaček Supermarine Spitfire a postupně se dostaly až k americkým stíhacím letounům P-51 Mustang, zatímco 307. noční stíhací peruť se přes Boulton-Paul Defianty a Bristol Beaufightery propracovala až k vynikajícím de Havilland Mosquitům. Bombardovací perutě, původně vybaveny lehkými bombardéry Fairey Battle a bombardéry Vickers Wellington, byly v průběhu války přezbrojeny na Avro Lancastery (300. peruť), Handley-Page Halifaxy a americké Consolidater B-24 Liberatory (301. peruť), a konečně de Havilland Mosquita a North American B-25 Mitchelly (305. peruť).

Nelze zapomenout ani na polské letce na východní frontě. V SSSR byla zformována Polská lidová armáda, a společně s ní i Polské lidové letectvo (Ludowe Lotnictwo Polskowe), zahrnující tři letecké pluky - 1. stíhací pluk "Warszava", vyzbrojený stíhačkami Jak-1 a Jak-9, 2. noční bombardovací pluk létající s Polikarpovy Po-2, a 3. útočný pluk, vyzbrojený bitevníky Iljušin Il-2 Šturmovik. K těmto třem plukům se během let 1944-1945 připojily ještě další polské jednotky, které byly následně sloučeny do 1. smíšeného leteckého sboru. Byly to právě polské perutě v SSSR, které po konci války vytvořily jádro poválečných polských vzdušných sil.

Po 2. světové válce polské letectvo provozovalo hlavně sovětské stroje. Jako první byly do Polska dodány bombardéry Tupolev Tu-2 a Petljakov Pe-2, společně s bitevníky Il-10, následované v roce 1950 prvními polskými proudovými stíhačkami, Jaky-17, jež přišly společně s transportními Iljušiny Il-12. Během padesátých let si pak cestu do polského inventáře našly stíhačky MiG-15 a MiG-15bis, jež byly později v Polsku licenčně vyráběny pod názvem Lim-1 a Lim-2. Polské bombardovací perutě přijaly do výzbroje proudové Iljušiny Il-28 a pro bitevní a stíhací bombardovací úkoly byly určeny Suchoje Su-7B, nahrazené během sedmdesátých a osmdesátých let stroji Su-20 a Su-22. V té době stíhací perutě již disponovaly MiGy-21, MiGy-23 a MiGy-29. Domácí výroba se soustředila na vrtulové cvičné stroje (Junak-2 a TS-9 Junak-3), později nahrazené proudovými TS-11 Iskra a I-22 Iryda. Od padesátých let se rozvíjela i vrtulníková flotila Poláků, tvořená ruskými vrtulníky Mil Mi-2, Mi-4, Mi-8 a bitevními Mi-24.

Po pádu Železné opony a konce komunismu v Polsku tvořilo jádro polského letectva stíhačky MiG-21, MiG-23, MiG-29 a stíhací bombardéry Su-20 a Su-22. Ty byly drženy ve službě až do roku 2002, kdy začaly být nahrazovány americkými stíhačkami Lockheed Martin F-16 Fighting Falcon. Stroje F-16C/D Block 52+ tvoří nejpočetnější část polských stíhacích sil i v současnosti, ve které je doplňují MiGy-29A a -29UB. Poláci vedle toho stále ještě disponují modernizovanými bitevníky Su-22 verzí M4 a UM3K, které mají zůstat ve výzbroji až do roku 2026. Transportní úkoly jsou kromě dvojice licenčně vyrobených Antonovů An-28TD obstarávány domácími lehkými transportními stroji PZL.M28B Bryza, společně se španělskými letouny CASA C-295 a americkými Lockheedy C-130E Hercules. Cvičné perutě kromě vrtulových PZL-130 Orlik spoléhají na PZL TS-11 Iskry, ty ale mají být v nejbližší budoucnosti nahrazeny italskými letouny Alenia Aermacchi M-346 Master. Vrtulníkové síly pak kromě výše zmíněných ex-sovětských a ruských typů tvoří i v Polsku vyrobené stroje PZL W-3 Sokol a SW-4 Pusczyk, doplněné lehkou cvičnou helikoptérou Guimbal Cabri G2 z Francie.

K uctění památky polských pilotů vám představujeme emblém perutě č. 303 ("Kościuszko"), který přidáme v následující aktualizaci:

War Thunder tým (autor: Adam Lisiewicz)