Bf 109 G-6, Bílá 6, letka 13, W.Nr. 161 717, pilot P. Zeleňák 1944, kamufláž vytvořená hráčem Paegas | stáhněte si jí zde
Tato Bf 109 byla poškozena během nouzového přistání po útoku na formaci B-24 26. června 1944.

Do rozpadu Československé republiky v březnu 1939, bylo v rámci československého letectva vytvořeno celkem šest leteckých pluků. Na území vytvářejícího státu se nacházel pouze Letecký pluk 3, nesoucí název Generála-letce Milana Rastislava Štefánika.

13. 3. 1939 proběhlo v Berlíně jednání Hitlera se slovenskými předními politickými představiteli Jozefem Tisem a Ferdinandem Ďurčanským. Hitler usiloval o definitivní zničení Československa, a proto nabídl slovenským představitelům výměnou za rozbití státu samostatné Slovensko. Navíc jim pohrozil rozdělením Slovenska mezi Polsko a Maďarsko v případě odmítnutí jeho nabídky.

Bf 109 G-2-R6

Po vyhlášení samostatného Slovenského štátu 14. 3. 1939 byl celý pluk použit jako organizační základ nově budovaného slovenského letectva (Slovenské vzdušné zbrane, SVZ). Slovenské letectvo při vzniku získalo kolem 220 původně československých vojenských letadel různých typů. Hlavní výzbrojí stíhacích letek byl stíhací letoun Avia B.534. Pozorovací letky disponovaly především lehkým bombardovacím a pozorovacím letounem Letov Š.328.

Prvním bojovým vystoupením slovenských letců byl pohraniční konflikt mezi Slovenskem a Maďarskem v druhé polovině března 1939. Slovenské letectvo při bitevních akcích a vzdušných soubojích ztratilo devět Avií B.534 a dva Letovy Š.328. Dalším nasazením bylo polské tažení v září 1939. Slovenské Avie doprovázely německé Junkersy Ju 87 při náletech na polskou železniční síť a bránily vlastní území před polskými průzkumnými letouny. 6. 9. 1939 dosáhl roj Avií B.534 prvního potvrzeného sestřelu, když sestřelily průzkumný Lublin R-XIII.

Slovenské letectvo se dále účastnilo tažení do SSSR v roce 1941. Napadení SSSR se účastnili dvě stíhací letky (letka 12 a 13) s Aviemi B.534 a tři pozorovací letky (letka 1, 2 a 3) s Letovy Š.328. Na začátku července se letky přemístily na ukrajinská letiště, odkud podporovaly postup slovenských pozemních jednotek. Bojeschopných letounů postupně ubývalo. Proto se letky začaly postupně přemisťovat zpět na Slovensko. K úplnému stažení letectva z východní fronty došlo na konci října 1941, Nejtěžší vzdušné boje během tažení v roce 1941 zažila letka 12 na začátku září. Letce byla svěřena ochrana důležitého mostu přes Dněpr u Garnostajpole. Při vzdušných střetnutích dosáhli slovenští stíhači tří sestřelů Polikarpovů I-16. Během celého tažení slovenské letectvo vykonalo 2962 operačních letů a ztratilo pouze jednoho stíhacího pilota v důsledku sovětské protiletecké obrany a tři letce při nehodách. Přes zastaralost se Avie B.534 a Letovy Š.328 vrátily na Ukrajinu ještě v létě 1942, kdy až do října 1943 podporovali Zajišťovací divizi v boji proti partyzánům.

Letov Š.328.13, Anapa 1943

Po návratu leteckých jednotek z tažení v roce 1941 dospěla slovenská i německá strana, která chtěla slovenské stíhače na frontě, k jednoznačnému názoru, že návrat letectva na frontu je založen na nutné modernizaci leteckého parku. Vybraná skupina 19 letců prodělala přeškolení na stíhací letouny Messerschmitt Bf 109 E v dánském Grøve od února do července 1942. Slovenské letectvo zakoupilo Bf 109 E, s kterými se tzv. I. frontová garnitura letky 13 chystala na nasazení na frontě.

Na konci října 1942 se slovenští letci na Bf 109 E vydali na frontu. Prvním letištěm odkud letka 13 operovala, bylo letiště Majkop na Kubáni. Letka 13 byla zařazena do Jagdgeschwader 52 (JG 52), jako 13. (slow.)/JG 52. V polovině prosince Němci zapůjčili Slovákům modernější Messerschmitty Bf 109 F-4, na kterých dosáhli prvních větších úspěchů. Na začátku března letka přebírala Bf 109G-2 a téhož měsíce i verze Bf 109G-4, které používala až do konce pobytu na frontě. Příchodem Bf 109 G se rapidně zvýšilo množství vítězství a poklesly vlastní ztráty. I. garnitura ověnčená úspěchy a dobrou pověstí se vrátila na Slovensko v červenci 1943. Mezi vracejícími piloty byla slovenská esa jako např. nejúspěšnější slovenské eso Ján Režňák s 32 sestřely.

II. frontová garnitura letky 13 se vydala na frontu v červnu 1943. Na letišti Anapa na Kubáni vystřídala I. garnituru a zahájila operační lety. Dosahovali opět vynikajících výsledků, ale pod tlakem, kdy německá armáda neustále ustupovala, došlo ke snížení morálky. Začala se projevovat neochota dále bojovat a vše vyvrcholilo dezercí tří pilotů, kteří uletěli na sovětskou stranu v září 1943. Dezerce nakonec způsobily návrat letky 13 na Slovensko. JG 52 uskutečnila během svého nasazení nad Kubání a Krymem kolem 2600 operačních letů, při nichž sestřelila 215 sovětských letadel. Všech 17 stíhacích es slovenského letectva dosáhlo svého statusu právě během působení u JG 52 v letech 1942 až 1943.

Avia Bk.534

Ohrožení Slovenska před americkými nálety bylo důvodem ke vzniku hotovostního roje v srpnu 1943 na letišti Vajnory. Po návratu z fronty byla k úkolu protivzdušné ochrany Slovenska určena celá letka 13. Tzv. Pohotovostní letka používala nejdříve Bf 109 E a Avie B.534. Během jednoho startu na poplach sestřelila dvojice Bf 109 E omylem německý stíhací Messerschmitt Bf 110 G-2, který na ně zahájil palbu. Od dubna operovali již z novými Messerschmitty Bf 109 G-6. Na ústní rozkaz od ministra národní obrany gen. Ferdinanda Čatloše se úmyslně vyhýbali boji s Američany. 16. června proběhl těžký nálet na Bratislavu, která utrpěla velké škody. Po náletu byli slovenští letci, kteří se vyhnuli boji, nařčeni se zbabělosti.

26. června mířil na rafinérie ve Vídni velký svaz amerických bombardérů. Z Piešťan vzlétlo osm Bf 109 G, které vedl npor. Juraj Puškár, jehož se obvinění ze zbabělosti velmi dotklo. Zaútočili na svaz bombardérů a podařilo se jim jeden čtyřmotorový bombardér sestřelit a další poškodit. Ihned se na ně vrhla obrovská přesila doprovodných stíhacích letounů, která je z oblohy téměř vymazala. Celá tragédie skončila neveselou bilancí tří mrtvých a jednoho těžce zraněného. Z osmi nasazených Bf 109 G-6 muselo být šest odepsáno a letka 13 přestala jako bojeschopná existovat.

Skupina vzdušných zbraní, která se soustředila s těmi nejlepšími letouny u východních hranic, odlétla 31. 8. 1944 s 26 letouny na území ovládané Rudou armádou. Důvodem k odletu bylo německé odzbrojování slovenské východní armády. Bylo to ke smůle zrovna zahájeného Slovenského národního povstání (SNP propuklo 29. srpna). Přeletem na sovětskou stranu a současným propuknutím protiněmeckého povstání přestávají Slovenské vzdušné zbraně prakticky existovat.

War Thunder tým (autor: Petr Žižka)

K oslavě Slovenských vzdušných sil a slovenských pilotů vám představujeme slovenský kříž, který přídáme v následující aktualizaci: