Swordfish Mk.II LS326, kamufláž vytvořená hráčem Spogooter | stáhněte si jí zde

Jedenáctého února 1942 by se náhodnému pozorovateli naskytl nevídaný pohled. Mohutná flotila německých válečných lodí si razila cestu vodami kanálu La Manche. Za denního světla, kryté jen nízkou oblačností, se dva bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau, doprovázené těžkým křižníkem Prinz Eugen a flotilou takřka padesáti menších plavidel snažily v rámci operace Cerberus o velice odvážný a riskantní čin . prorazit britskou blokádu, prohnat se přímo skrz kanál La Manche Britům doslova "pod nosem" a dostat se z francouzského Brestu zpět do německých domovských přístavů. Nad nimi skrze mraky a mrholení kroužilo na 280 stíhaček Luftwaffe, tvořících skvěle koordinovaný ochranný deštník, který zajistil, že v kteroukoliv dobu drželo nad loděmi stráž minimálně 32 letadel. V čele celé této masivní vzdušné operace nebyl nikdo jiný než Adolf Galland, legendární stíhací eso a nyní vysoce schopný velitel.

Eugene Esmonde

Krátce po půl druhé odpoledne se náhle z mlhy a šera vynořila osamocená peruť britských stíhaček Spitfire v pokusu čelit obrovské německé námořní a vzdušné přesile. Pod nimi bylo ale něco, co by ani ten nejbláhovější německý námořník či letec nečekal - k obrovské německé formaci, chráněné hejny stíhaček, se blížilo šest starých, ale spolehlivých torpédových dvojplošníků Fairey Swordfish. To, co mělo následovat, Adolf Galland později nazval "aktem odvahy, vzpírající se smrti samotné". V čele zoufalého, ale nesmírně odvážného útoku snažícího se zastavit německé lodě, stál korvetní kapitán Eugene Esmonde.

Eugene Kingsmill Esmonde se narodil 1. března 1909 v Sheffieldu. Jeho rodiče, ačkoliv se narodili ve Velké Británii, byli původem Irové, a jako malý chlapec se Esmonde do domova svého předků vrátil, když dětství strávil v Drominaghu v severním Tipperary. Z rodiny Esmondů pocházel i podplukovník Thomas Esmonde, který během Krymské války pod těžkou palbou odnášel raněné do bezpečí a vysloužil si za to Viktoriin kříž, nejvyšší britské vyznamenání. Jen málokdo tušil, že malý Eugene bude příklad svého prastrýce jednoho dne následovat.

Eugenův otec byl praktický lékař v armádě, v roce 1915 ale zemřel na srdeční infarkt a rodina se náhle ocitla ve finanční tísni. S podporou zbytku rodiny ale byla matka schopna zajistit Eugenovi pohodlné dětství a život v blahobytu. Matka Eugena vedla ke katolicismu a původně si silně přála, aby se Eugene stal knězem. Poté, co byl odmítnut dívkou, do které se během svého dospívání zamiloval, se ale Eugene rozhodl, že život ve jménu Božím není pro něj to pravé, a místo toho začal hledat příležitost, jak odcestovat a začít život znovu. Tuto příležitost mu nakonec poskytla RAF, kam se přihlásil 28. prosince 1928 v podmíněné hodnosti poručíka. Po ročním výcviku, kdy se ukázal jeho nesporný talent pro létání, získal Esmonde v roce 1929 svůj pilotní odznak a jeho první operační jednotkou se stala 26. armádně-podpůrná peruť. Upsal se sice jen na pět let služby, během ní se ale rozhodl, že létání je jeho životním posláním. Esmonde, v té době popisován jako tichý a pracovitý člověk, proto tvrdě pracovat na tom, aby se z něj stal důstojník na plný úvazek. V březnu 1930 byl Esmonde přidělen ke 43. peruti, kde létal na stíhačkách Armstrong Whitworth Siskin a poté, co mu byla v červnu udělena plná hodnost poručíka, byl odeslán na šestnáctitýdenní kurz námořního létání ve Středozemním moři, stále jako člen RAF.

Fairey Swordfish

Po přecvičení na torpédové bombardéry Blackburn Dart byl Esmonde přidělen ke své první palubní jednotce - 463. torpédové letce na palubě letadlové lodi HMS Courageous. Během kariéry na této lodi si sice Esmonde užíval nové výzvy létání nad mořem, často se ale dostával do konfliktu se svým velícím důstojníkem a v roce 1931 nesplnil specializační zkoušku, jež byla takřka nezbytná pro jeho další kariéru. Navíc to bylo v době, kdy britská vláda prováděla rozsáhlé škrty a potýkala se s vysokou nezaměstnaností, Esmonde se proto obával nejhoršího - totiž propuštění z letectva. Proto se kvalifikoval jako instruktor, aby získal co největší možný počet letových hodin. Jeho žáci na něj vzpomínali jako na tichého a trpělivého instruktora, po krátké době létání na bombardérech Vickers Virginia ale přeci jen RAF v roce 1933 opustil.

S 855 letovými hodinami, což bylo považováno za malé množství, byl Esmonde zaměstnán jako kopilot u aerolinek Imperial Airways. Byl dobrým letcem, dle nadřízených v něm ale nebyl dostatečný potenciál pro to, stát se kapitánem, a proto byl do této hodnosti povýšen až v roce 1936. V té době již měl nalétáno mnoho hodin během letů do Singapuru a Indie a opět - byl popisován jako tichý, mírný a zdvořilý muž. Své pilotní zkušenosti nadále rozvinul v roce 1937, když začal létat s hydroplány. V té době si ale Admiralita uvědomila, že válka je za dveřmi, a společně s faktem, že námořní letectvo Fleet Air Arm bylo přesunuto pod zodpovědnost královského námořnictva Royal Navy, vyvstala potřeba po zkušených pilotech. Esmonde obdržel dopis, ve kterém byla nabídka důstojnické hodnosti a návrat k vojenskému létání. Esmonde váhal, když mu ale dorazil druhý dopis, jež nabízel hodnost korvetního kapitána a patnáctiletý služební poměr, bylo rozhodnuto. V dubnu 1939, s 5500 letovými hodinami v záznamech, se Esmonde přidal do řad Royal Navy.

Po přecvičení na nové letouny se v květnu 1939 Esmonde ujal velení nad 754. námořní perutí, což byla výcviková jednotka létající s hydroplány Supermarine Walrus a Fairey Seafox. Esmonde ale toužil po frontové službě a opakovaně podával žádosti o přeložení k bojové peruti. Dočkal se až o rok později - v květnu 1940, osm měsíců po vstupu Velké Británie do války, se Esmonde postavil do čela 825. námořní perutě, vybavené devíti dvojplošníky Fairey Swordfish. Z domovské základny RAF Detling pak Esmondeova peruť prováděla kromě průzkumu i útočné mise zahrnující protiponorkové patroly, útoky na lodě Osy a později i útoky na tanky a dělostřelecké baterie v oblasti francouzského Calais. Během šesti týdnů ale peruť ztratila osm letounů z devíti a byla stažena k doplnění stavů. V září se 825. peruť nalodila na letadlovou loď HMS Furious, odkud měl Esmonde létat mise nad Norskem. Ať už to bylo tlakem okolností či jen stinná stránka Esmondovy povahy, u podřízených se stal neoblíbeným kvůli své tvrdohlavosti, nepřístupnosti a lpění na riskantních útocích prováděných stůj co stůj.

Bismarck

Počátkem roku 1941 825. námořní peruť, nyní s šesti Swordfishy, prováděla protiponorkové operace během ochrany konvojů, dopravujících stíhačky Hawker Hurricane na bojiště severní Afriky. V té době se zřejmě Esmonde uklidnil a nasbíral dostatek vůdcovských zkušeností na to, aby se stal více přístupným a zralým vůdcem. V květnu se pak jeho peruť nalodila na letadlovou loď HMS Victorious a nemohlo se tak stát v lepší dobu. Čtyřiadvacátého května 1941 totiž německá bitevní loď Bismarck potopila britský bitevní křižník HMS Hood a 825. peruť byla vyslána populární loď pomstít. Esmonde se se svým strojem jako první odlepil od paluby a v čele perutě si razil cestu skrz ledový vítr a noční temnotu severního Atlantiku. Dvojplošníky, přezdívané posádkami "Stringbag" ("Síťovka") kvůli hustému výpletu vyztužujícím křídla, náhle čelily infernu protiletecké palby, které zuřilo okolo nich. Esmonde rozdělil peruť na tři sekce po třech strojích, které měly masivní bitevní loď napadnout z více směrů a rozdělit tak obrannou palbu. Esmondeho muži ale docílili jen jednoho zásahu jistého a jednoho pravděpodobného. Torpédo zasáhlo Bismarck přímo do středu trupu, mohutné pancéřování ale výbuch torpéda přečkalo bez větších škod a loď zůstala nepoškozena. 825. peruť se pak po další dva dny účastnila pátrání po Bismarcku, nakonec to byla ale 818. peruť, která zasadila lodi smrtelný úder legendárním šťastným zásahem do kormidla, a zpečetila její osud. I tak ale byl o zhruba rok později Esmonde za svou odvahu vyznamenán Řádem za vynikající službu, který mu byl předán králem Jiřím VI. osobně.

V červnu 1941 byla 825. peruť přeložena na letadlovou loď HMS Ark Royal, kde prováděla protiponorkové operace ve Středozemním moři, občas proložené útokem na pozemní cíle. 13. listopadu ale byla Ark Royal zasažena torpédem z ponorky a přes veškerou snahu posádky se potopila následující den ráno. Esmonde tehdy odmítl opustit loď a zůstal do poslední možné chvíle poté, co připravoval jídlo a pití pro opravárenské čety. Za svou odvahu byl odměněn zmínkou v hlášení.

Blackburn Dart

Dvanáctého února 1942, shodou okolností ve stejný den, kdy obdržel svůj Řád za vynikající službu, zrovna Esmonde prováděl inspekci svých letounů na základně RAF Manston, když se k němu donesla zpráva, že tři německé válečné lodě se snaží proplout kanálem La Manche. Padl rozkaz, aby Esmonde okamžitě s celou perutí vyrazil do útoku, zatímco nepřátelské lodě vplouvaly do Doverské úžiny. Velení mu sice přislíbilo eskortu složenou z šesti eskader Spitfirů, ale rozhodnutí o tom, zda 825. peruť vzlétne, bylo ponecháno jeho úsudku. Esmonde ale okamžitě odpověděl, že peruť zaútočí - a brzy na to již seděl v kokpitu a za ním čekala na start celá jeho jednotka. Esmondeův dobrý přítel, podplukovník Tom Gleave od RAF, později vzpomínal na to, že Esmondeova tvář měla téměr popelavou barvu, jakoby v neblahé předtuše toho, co se stane. Gleave vypověděl, že to byla tvář muže, jež již předem věděl, že toho dne zemře.

Kvůli nepříznivému počasí se se Swordfishy setkala pouze jedna formace Spitfirů - deset strojů ze 72. perutě RAF. Tyto dvě formace byly záhy napadeny německými stíhačkami ze stavu JG 2 a JG 26. Útok stíhačů do různé míry poškodil všechny Swordfishe a odvedl pozornost eskortních Spitfirů. Nyní byl Esmonde bez jakéhokoliv stíhacího krytí, i přesto se rozhodl pokračovat v útoku, ačkoliv musel vědět, že nemají proti desítkám německých stíhaček žádnou šanci na úspěch. Tváří v tvář husté protiletadlové palbě se Swordfishe dostaly za ochrannou hráz torpédoborců, zhruba v té době ale Esmondeův letoun utrpěl přímý zásah, který stroji roztrhal větší část obou levých křídel. Ani poté Esmonde neustoupil a pokračoval v útoku. Byl zhruba 2700 metrů od svého cíle, když se na něj vrhl Focke-Wulf Fw 190. Prostřílený pomalý dvojplošník nebyl pro těžce vyzbrojenou stíhačku žádným soupeřem a po zásahu dávkou z kanónů se Esmondův Swordfish změnil v ohnivou kouli a roztříštil se o vodní hladinu. Zbytek Swordfishů pokračoval v útoku, všechny ale byly jeden po druhém sestřeleny stíhačkami. Z osmnácti letců přežilo pouze pět - čtyři důstojníci a jeden řadový letec. Esmondovo tělo se nikdy nenašlo.

Odvaha Esmonda a jeho pilotů byla následně zaznamenána jak Brity, tak Němci. Admirál Otto Cilliax, velitel celé německé flotily, později poznamenal, že šlo o "útok hrstky starých letadel, řízených piloty, jejichž odvaha překonala vše, co se toho dne událo." Esmonde sám byl posmrtně 3.března 1942 vyznamenán Viktoriiným křížem - jedním z dvou těchto vyznamenání, udělené členovi Fleet Air Arm za celou válku, a druhý kříž v rodině Esmondů...

War Thunder tým