Panther Ausf. G "Red Prime", kamufláž vytvořená hráčem JoKeR_BvB09 | stáhněte si jí zde

Německý tankista Paul Schulze se narodil v roce 1913 ve městě Brakel. O jeho dětství toho není příliš známo, jisté ovšem je, že v roce 1934 narukoval do německé armády, jež v té době prudce navyšovala stavy a mohutně zbrojila. Jeho první pozicí byla služba v transportním praporu; o čtyři roky později, tedy v roce 1938, byl povýšen do hodnosti poručíka a bylo mu svěřeno velení nad protitankovým praporem, na kterémžto postu vydržel skrze celé tažení Francií i úvodní měsíce operace Barbarossa. Počátkem dubna 1942 již velel celé rotě, získal svá první ocenění a byl povýšen do hodnosti kapitána.

Tanky a jejich osádky v tankové škole Fallingbostel

Krátce po povýšení bylo Schulzemu svěřeno velení nad 2. praporem 21. pancéřového pluku. Během bojů v okolí Vitebsku na konci roku 1943 mu jeho vynikající služební záznamy vynesly Železný kříž a počátkem roku 1944 byl opět povýšen, tentokrát na majora. S tím vzrostla i jeho odpovědnost - nyní velel celému pluku. Později toho roku byl nicméně stažen z fronty, aby se ujal místa velitele tankové akademie ve Fallingboostelu.

6. června 1944 Spojenci otevřeli západní frontu a během druhé poloviny roku 1944 nezadržitelně postupovali směrem k německým hranicím. Jak se postupně zhoršovala situace Třetí říše, na frontu byli povoláváni všichni bojeschopní muži. Tanky byly narychlo organizovány do tzv. bojových skupin (Kampfgruppen) a vysílány na frontu ve snaze zastavit nápor Spojenců ze západu a Sovětů z východu. Rozkaz k přesunu na bojiště se nakonec nevyhnul ani Schulzemu a jeho škole. Škola disponovala pěti středními tanky PzKpfw V Panther, šesti těžkými tanky PzKpfw VI Tiger a několika polopásovými vozidly SdKfz 251. Schulze se ujal vedení Pantherů (a osobně je v jednom z těchto tanků vedl), zatímco nadporučík Fehrmann měl na starosti Tigery. Následně se tato nově vzniklá bojová skupina vydala na frontu. Ještě ani nedorazila na místo bojů a už utrpěla své první ztráty - jeden z Tigerů byl ztracen kvůli mechanickým problémům.

První akcí Schulzeho skupiny měl být útok na americké pozice 8. dubna 1945. Akce ale skončila katastrofou - čtyři Panthery z pěti byly zničeny v boji, přežil jen stroj majora Schulzeho. Druhý den měly Tigery zaútočit na pozice britské 6. výsadkové divize a jeden z nich byl zasažen do věže protitankovým minometem PIAT. Zásah tanku vyřadil pohon věže a poškozený stroj se musel stáhnout. Ústup kolegy kryly další dva Tigery, jejichž velitelé dokázali zajmout 30 nepřátelských vojáků.

Schulzeho Panther a polopásy ztracené v boji

Kampfgruppe tedy po dvou dnech bojů sestávala ze čtyř bojeschopných Tigerů a Pantheru majora Schulzeho, jež nesl rudé písmeno S jako označení velitelského stroje. 11. dubna se pak měl vydat na finální pokus o protiútok směrem na město Bückerburg. Zpočátku měla bojová skupina smůlu - dva Tigery zapadly v bahně a i přes Schulzeho pokus těžké tanky vyprostit silami vlastního Pantheru je nakonec posádky musely opustit. Záhy na to zapadl i sám Schulze a i on musel svůj tank odepsat. Zatímco pak jeho muži na zapadlé tanky pokládali nálože, aby stroje nepadly do rukou nepříteli, Schulze se ujal velení jednoho ze dvou zbývajících Tigerů. Usazen ve věži Tigeru nesoucího označení "F05", Schulze zavelel k postupu vpřed. Nedaleko Achumu narazil zbytek Kampfgruppe na americké jednotky. Schulzeův druhý Tiger byl zničen, Schulze sám ale na oplátku zničil tři tanky Sherman a jedno kolové vozidlo (dle některých zdrojů šlo o průzkumné vozidlo M8 Greyhound či o jiný typ obrněného vozidla).

Tiger I - podobnému velel Schulze

Schulze zůstal osamocen a pod jeho velením zůstalo jen pár polopásů. Major se proto rozhodl vrátit se zpět za německé linie směrem na Wendthagen. Jeho tanku brzy začalo docházet palivo a jako zázrak proto působil objev osamocené americké cisterny plné benzinu. Schulzeho muži okamžitě cisternu zajali a využili jí k doplnění nádrží Schulzeho Tigeru. Zatímco do Tigeru proudil benzin, major prohledal kabinu vozidla a našel mapu, podle které naplánoval další postup svého skrovného konvoje. Přes noc projeli okolo Lauenau a v brzkých ranních hodinách se "proplížili" okolo Američany obsazeného Nienstedtu. Krátce na to vzplála šarvátka s americkými vojáky. Detaily nejsou známy, nicméně na konci střetnutí byl jeden zničený Sherman a 200 německých zajatců namačkaných ve stodole, které Schulz propustil. Překvapení Němci nelenili, naskládali se do dvou ukořistěných amerických nákladních aut a následovali Schulzeho Tiger ve snaze dostat se zpět k vlastním liniím.

Když se tento konvoj blížil k Hohenbostelu, Schulze z mapy vyčetl, že se nachází blízko amerického velitelství. Rozhodl se, že zaútočí, nicméně když se jeho tank přesouval na vyvýšenou pozici vhodnou pro náhlý přepad, Tigeru došlo palivo, tentokrát definitivně. Major a jeho posádka zničili Tiger F05 pomocí trhaviny a pěšky se vydali na východ. V posledních dnech války ale nakonec byli zajati americkými vojáky.

Po válce a propuštění se Schulze stal obchodníkem a poté vstoupil do komunální politiky jako člen zastupitelstva v Brakelu za stranu FDP. V roce 1957 ale na svou funkci rezignoval po sporu s ostatními zastupiteli. Schulze se totiž domáhal odměny 1000 marek, která se pojila se získáním Rytířského kříže s dubovými listy, jež Schulze získal za svou vynikající službu. Nacističtí funkcionáři mu již ovšem nestihli proplatit a bývalý major proto odměnu žádal dodatečně ve snaze ukázat mládeži, že vojenská služba byla za války dobře odměněna. Když ale byla jeho žádost zamítnuta, ze zastupitelstva odešel a do politiky se již nevrátil.

Do konce života žil v rodném Brekelu, kde nakonec 28. července 1980 zemřel. Bylo mu 67 let.

War Thunder tým (autor: David Lister a Rick Johnson)