- PC
- Mac
- Linux
- OS: Windows 7 SP1/8/10 (64bitový)
- Procesor: Dual-Core 2.2 GHz
- Operační paměť: 4 GB
- Grafická karta podpora DirectX 10.1: Intel HD Graphics 5100 / AMD Radeon 77XX / NVIDIA GeForce GTX 660. Minimální podporované rozlišení hry je 720p
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 17 GB
- OS: Windows 10/11 (64bitový)
- Procesor: Intel Core i5 nebo Ryzen 5 3600 a lepší
- Operační paměť: 16 GB
- Grafická karta: podpora DirectX 11: Nvidia GeForce 1060 a lepší, Radeon RX 570 a lepší
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 95 GB
- OS: Mac OS Big Sur 11.0 nebo novější
- Procesor: Core i5 (Intel Xeon není podporován)
- Operační paměť: 6 GB
- Grafická karta: Intel Iris Pro 5200 (Mac) nebo srovnatelně výkonnou kartu od AMD/Nvidia pro Mac. Minimální podporované rozlišení hry je 720p v případě použití Metal.
- Místo na disku: 17 GB
- OS: Mac OS Big Sur 11.0 nebo novější
- Procesor: Core i7 (Intel Xeon není podporován)
- Operační paměť: 8 GB
- Grafická karta: Radeon Vega II nebo výkonnější s podporou Metal.
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 95 GB
- OS: Většina moderních 64bitových distribucí Linuxu
- Procesor: Dual-Core 2.4 GHz
- Operační paměť: 4 GB
- Grafická karta: NVIDIA 660 s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku) / srovnatelná karta AMD s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku); minimální podporované rozlišení hry je 720p) a s podporou Vulcan.
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 17 GB
- OS: Ubuntu 20.04 64bit
- Procesor: Intel Core i7
- Operační paměť: 16 GB
- Grafická karta: NVIDIA 1060 s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku) / srovnatelná karta AMD (Radeon RX 570) s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku) a s podporou Vulcan.
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 95 GB
Bf 110 při útoku Hawker Hurricane
Voják odhodlán čelit přicházející bouři |
"S oblačností soustředěnou na jihu, stateční muži pozorovali, jak se k nim bez odporu blíží hrozba ze vzduchu. Les zelených křídel, každé z nich nesoucí černé kříže, mířil proti západnímu větru a blížil se k ostrovnímu království. S maskami nasazenými, pásy utaženými a zbraněmi nabitými, nebeští jezdci se vrhli do akce, s osudy nechanými napospas větru."
Kondenzační stopy ve velkých výškách, které po sobě zanechaly letouny RAF a Luftwaffe |
Od 11. století, kdy se v Británii vylodili Normané, žádná armáda nedokázala překonat přírodní bariéru tvořenou Lamanšským průlivem. S příchodem letadlem ale tato hradba ztratila jakýkoliv obranný význam. Britské velení se nejvíce obávalo toho, že Luftwaffe nejprve zničí pobřežní obranu, aby následně na pobřeží jižní Anglie přistály celé roje útočných kluzáků, každý z nich naložený německými výsadkáři, jež by následně Brity rychle srazili na kolena, jako se tomu stalo v Belgii a na jiných místech kontinentů jen o pár týdnů dříve. Poprvé v historii válečnictví byla vzdušná nadvláda více důležitá, než převaha na moři či na zemi. Šlo o nejradikálnější změnu ve způsobu vedení války od příchodu tankových sborů.
Luftwaffe držela v rukávu všechny trumfy. Němci měli početní převahu, disponovali nejmodernějšími stroji té doby a mohli se opřít o zkušené veterány, kteří Luftwaffe doprovázeli od španělské občanské války až po bitvu o Francii.
To ale neznamená, že by byla RAF v pozici outsidera. I přes ztráty Britové stále disponovali slušným počtem stíhaček Hawker Hurricane, které sice nebyly tak rychlé jako německé Messerschmitty Bf 109, ale byly odolné, jednoduché na výrobu a spolehlivé. Želízkem v ohni pak byla stíhačka Supermarine Spitfire, obratný a rychlý stroj, jež byl více než důstojným soupeřem čemukoliv, co mohli Němci poslat do vzduchu. Británie byla připravena na epický boj, o kterém Britové věděli, že v něm půjde o samotnou existenci Británie jako svobodné země.
18. srpna 1940 Luftwaffe podnikla první masivní nálet. Göring tomuto dni začali říkat "Adlertag" ("Den orla") podle názvu celé vzdušné ofenzivy, nesoucí jméno Adlerangriff ("Útok orla"). Cílem byla síť radarů na pobřeží, předsunuté základny RAF a velitelské a komunikační zařízení. Německé bombardéry, chráněné stíhacím doprovodem, přilétaly po vlnách a proti nim znovu a znovu startovaly stíhačky RAF. Vzduch byl plný stínových obrysů letadel, oblohu křížily stovky kondenzačních stop a tu a tam se objevil i černý pruh kouře z hořících a poškozených letadel, padajících k zemi. Přihlížející se brzy museli běžet ukrýt, neboť na zem začaly padat nejen zasažené stroje, ale i jejich kusy, prázdné nábojnice a dokonce občas i lidská těla.
Od samého začátku ale bylo Němcům jasné, že Británie bude tvrdým oříškem. Obránci naplno využívali "Dowdingova systému", což byl název pro síť radarových stanic, pozemních pozorovatelů a decentralizovaných velících středisek. Ten umožňoval zachycovat německé formace ještě nad mořem a dával britským stíhacím perutím čas ke startu a k nabrání dostatečné výšky. RAF dokázala působit Luftwaffe vážné ztráty, ale únava pilotů si začala společně s rostoucími vlastními ztrátami a opotřebením vybírat svou daň. Piloti trávili v kokpitech prakticky celé dny a na odpočinek nezbýval čas. I nejlepší britští letci trpěli - James "Ginger" Lacey, druhý nejúspěšnější britský pilot během bitvy o Británii, sice sestřelil 18 německých letounů, ale před každým vzletem prý zvracel. Britové měli alespoň výhodu v tom, že bojovali nad vlastním územím - když se tedy pilot zachránil na padáku, přistál na vlastním území a do večera již mohl být zpět o své perutě. Němečtí piloti takové štěstí neměli.
Göring, ve snaze srazit RAF vaz, pak učinil několik vážných strategických omylů, které německé letectvo stály mnoho strojů i pilotů - například 15. srpna ztratila Luftwaffe celých 75 strojů, z toho největší ztráty utrpěla Luftflotte 5 útočící ze základen v Norsku. Ta toho dne ztratila osminu celkového počtu bombardérů a pětinu všech stíhaček. I proto byl 15. srpen nazýván "Schwarze Donnerstag", neboli "Černá středa". O tři dny později nastal "Nejtěžší den", kdy se Luftwaffe pokusila jedním obrovským útokem zasadit smrtící ránu celé RAF. Výsledkem ale byla ztráta až 71 strojů a 94 letců. RAF oproti tomu pozbyla 34 stíhaček zničených ve vzduchu, 29 zničených letounů na zemi a 10 mrtvých. Šlo o jedno z největších vzdušných střetnutí v historii.
Před začátkem bitvy se Göring chvástal, že jeho mocná Luftwaffe dokáže porazit RAF během sotva několika dní, maximálně jednoho týdne. Netrvalo ale dlouho a nejenom britští, ale i polští, českoslovenští, francouzští a jiní piloti ukázali, že tak jednoduché to říšský maršál mít nebude. Když pak konečně po třech měsících bitva o Británii konečně skončila a Luftwaffe musela odepsat celkem 1887 letadel, bylo jasné, že Luftwaffe vykrvácela a Německo právě utrpělo svou první porážku v 2. světové války.
War Thunder tým