Bf 109 E-3 švýcarského letectva, sériové číslo J-345, kamufláž vytvořená hráčem NOA | stáhnout si jí můžete zde

Švýcarské letectvo bylo založeno 31. července 1914, tři dny po začátku 1. světové války. Nouzová jednotka se skládala z hrstky pilotů civilních letadel vyzbrojených pro případ boje puškami. Přes primitivní podmínky svého letectva byli Švýcaři připraveni bránit svou neutralitu silou.

Řada letadel na letišti Dübendorf během prvních let

V říjnu 1916 začalo Švýcarsko praktikovat věc, která se stala běžnou během 2. světové války. Německá stíhačka Fokker přistála kvůli špatným podmínkám na švýcarském území a byla Švýcary zabavena pro vlastní použití. Fokker D.II se stal prvním opravdovým švýcarským vojenským letounem. Na základě této události nakoupilo Švýcarsko další stíhačky z Francie a vyrobilo některé vlastní modely.

Po válce zůstalo letectvo nedostatečně financované a vybavené až do roku 1929, kdy byl přijat návrh zákona na založení pravidelného letectva, které vzniklo jako samostatná vojenská složka v říjnu 1936. Při posledním úsilí o modernizaci na konci 30. let objednalo Švýcarsko německé letouny Messerschmitt Bf 109 D a E a francouzské Morane-Saulnier D.3800. Kromě zahraničních konstrukcí používalo také domací typ EKW C-36, který byl však pro bojovou službu za 2. světové války shledán zastaralým.

Víceúčelový letoun EKW C-3603 švýcarské konstrukce vzlétá z horského údolí v roce 1943. Obrázek z archivu M. Pillouda

Ačkoli Švýcarsko zůstalo během 2. světové války neutrální, muselo se vypořádat s četnými případy porušování svého vzdušného prostoru oběma stranami. Zpočátku, zejména během invaze do Francie v roce 1940, šlo o německá letadla. Švýcarské stíhačky sestřelily Do 17, He 111 a Bf 110 narušující vzdušný prostor, což způsobilo napětí mezi Švýcarskem a vládou nacistického Německa. Švýcarsko se následně rozhodlo přestat střílet na letouny cizích národů.

V dubnu 1944 zabloudil na švýcarském území noční stíhač Bf 110 G-4 s pokročilým radarem FuG 220. Německo chtělo toto zařízení zničit, aby nepadlo do Spojeneckých rukou. Výměnou za to souhlasilo s dodáním dvanácti nových letounů Bf 109 G-6. Bf 110 byl podle dohody zničen švýcarskými inženýry.

Švýcarsko postavilo několik prototypů proudových stíhaček. EFW N-20 Aiguillon poprvé vzlétl v roce 1952, nicméně byl dokončen pouze jeden prototyp a následně byl projekt zrušen.

V pozdějších válečných letech se během bombardovací ofenzívy nad Švýcarsko občas dostaly americké nebo britské bombardéry. Některá švýcarská města byla omylem bombardována a americký letoun střílel na švýcarské stíhačky Bf 109 vyrobené v Německu. Švýcaři se rozhodli v případě nutnosti opětovat palbu a v následujících měsících sestřelili několik britských a amerických letadel. Aby mohli Spojenci švýcarské stíhačky snáze rozeznat, byly na křídla přidány červené a bílé pruhy.

Podle švýcarských záznamů narušilo během 2. světové války vzdušný prostor Švýcarska 6 501 letadel. 198 letadel na jeho území přistálo a 56 havarovalo. Švýcarsko letouny zabavilo a tak mělo časem k dispozici zajímavou sbírku strojů, z nichž některé využilo pro své potřeby. Kromě velkého počtu B-24 a B-17 šlo o P-47, P-51, Bf 109 a jeden proudový Me 262. Zatímco většina spojeneckých letadel byla po válce vrácena, Bf 109 zůstaly ve službě, dokud nebyly nahrazeny přebytečnými letouny P-51 a proudovými letouny první generace.

Stoleté výročí Švýcarského letectva připomene letecká show nad leteckou základnou Payerne a také speciálně ražené mince.

V budoucí aktualizaci přidáme rondel švýcarských vzdušných sil i do War Thunderu:

War Thunder tým